Byliny se vracejí na pole. Chybějí ale sběrny

Návštěva báby bylinkářky byla pro malého Viktora z Mělníka jako okno do pohádkového světa. Všude visely svazky různých druhů sušených rostlin, kterými byl provoněn celý dům. Viktor měl problémy s průduškami, 
a tak jeho matka zkusila alternativu k tradiční medicíně.

K léčivým rostlinám se 
v posledních letech obrací stále více lidí, což potvrzují odborníci. „Může za tím být ekonomická krize, lidé se vracejí k přírodě, a také velký tlak farmaceutického průmyslu," uvedla například autorka úspěšné knihy Bylinky pro děti a maminky Magdaléna Dobromila Staňková.

V současné době tak lze bylinky pořídit třeba na farmářských trzích a často se objevují v květináčích za okny.

Léčivky se ovšem vracejí 
i na česká pole. Ministerstvo zemědělství ve své zprávě uvádí, že ještě v roce 1999 se pěstovaly na 950 hektarech, loni už tato plocha narostla na 4177 hektarů. Vděčí za to zejména známému bodláku, ostropestřci mariánskému, 
o který v posledních pěti letech jeví zájem především farmaceutické společnosti.

Tím to ovšem končí. O pěstování dalších léčivých rostlin ve větší míře zatím příliš velký zájem není. „Je to všechno ruční práce, ta se 
u nás moc nevede," zhodnotil napůl žertem Karel Dušek, vedoucí olomoucké pobočky české genobanky.

Ta v současné době uchovává sedmdesát druhů léčivých rostlin, které jsou typické pro středoevropskou oblast. „Potíž je v tom, že se v Česku zrušily sběrny, které by byliny vykupovaly, takže pěstitelé je nemají kde prodat. Většinou se také jedná o dvouleté a víceleté rostliny. Založit trvalý porost tak něco stojí," upřesnil s tím, že většina bylin se do Česka dováží.

Na českých polích je tak kromě nejvýrazněji zastoupeného ostropestřce možné vidět ještě třeba kmín, mátu peprnou nebo fenykl.

Pěstitelům ovšem příliš nepřejí ceny. Ty podle ministerských úředníků ve světě 
i v Česku stagnují. Pro pěstitele je proto pěstování bylin ve většině případů ekonomicky nevýhodné.

I přes neveselý stav se zatím Česko nemusí obávat, že by se mu v tomto oboru nedostávalo odborníků. „Zájem 
o studium je obrovský, bohužel uplatnění není absolutně žádné," dodal Dušek.

Předsedkyně představenstva sdružení Pelero a vysokoškolská pedagožka Blanka Kocourková: Někteří lidé od léčivých bylin očekávají zázraky

V posledních letech se zvyšuje plocha osetá léčivými bylinami. Co za tím stojí?

Ta čísla neodráží zájem veřejnosti. Byliny pěstované veřejností zabírají zanedbatelné plochy. Zvýšení osetých ploch je způsobeno farmaceutickým průmyslem. Jedná se zejména o zahraniční firmy, které mají nějakou kapitálovou účast v České republice. Hlavně se pak jedná o zvětšení plochy ostropestřce mariánského, který se začal v posledních pěti letech pěstovat asi na pěti tisících hektarů. Asi stovku hektarů pak zaujímá heřmánek, na desítkách hektarů se pěstuje máta a pak jsou to záležitosti do jednoho hektaru, maximálně do pěti.

Kde se v Evropě léčivé rostliny hlavně pěstují?

Třeba v Bulharsku nebo 
v Rumunsku se hodně snaží. Letos se také bude konat evropský kongres o léčivých rostlinách v Albánii, který zatím západní farmaceutické společnosti nepovažují za důležitý. Největším vývozcem šalvěje do USA je přitom Albánie. Našli skulinu, kde mohou být velmi dobří. O to jsme přišli, my jsme mohli být superdobří, ale u nás si zpracovatel přestal hledět pěstitele.

Jak náročné je pěstovat byliny ve větším?

Když si řeknu, že budu pěstovat například mátu, budu mít největší problém se sklizní. Sice v Itálii jsou jednoúčelové stroje na sklizeň špenátu, které by se na mátu daly použít, ale takový stroj si malý pěstitel nemůže dovolit. Má cenu jednoho kombajnu, to jsou milionové částky. Kdyby zpracovatel, který bude mít čtyři pěstitele, jeden takový stroj koupil, tak by ho mohl půjčovat. Ale to se u nás neděje.

Zvyšuje se zájem o léčivé byliny mezi běžnými spotřebiteli?

Šíleně. Lidé chtějí být zdraví a chtějí být zdraví za minimální náklady. Takže chtějí bůček a pak se chtějí napít něčeho, co ten bůček eliminuje.

Takže místo léčivých rostlin očekávají zázračné rostliny?

V podstatě ano. Na druhou stranu musím říct, že ve srovnání s ostatní Evropou jsou naši lidé v tomto směru nesmírně vzdělaní.

Které byliny jsou u nás vůbec nejtradičnější?

Rozhodně je to heřmánek. 
V 70. letech se pěstoval na ploše až tisíce hektarů, dnes se pěstuje jen asi na stovce hektarů. 

Autor: Vilém Janouš

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info