České ovoce mizí, zvrat nepřichází

Jablka, chmel, réva. Ploch s tradičními plodinami ubývá, odborníci hledají cesty k nápravě.

Jak zastavit pokles ploch osetých takzvanými speciálními plodinami? To je otázka, která zaměstnává nejednoho zainteresovaného odborníka.

Do této skupiny totiž patří celá řada důležitých a tradičních domácích plodin, jež sehrávají důležitou roli ve výživě obyvatelstva. Nejde jen o ovoce a zeleninu, ale také o chmel, vinnou révu a květiny. Jejich plochy se neustále zmenšují. V současnosti se tyto rostliny pěstují již na méně než 50 tisících hektarů, což představuje jen 1,2 procenta zemědělské půdy.

Tento podíl je nepříznivý i ve srovnání s jinými zeměmi, jejichž klima je podobné. Z českého zemědělství se tak vytrácí diverzifikace zemědělské prvovýroby. Zmíněné plodiny tvoří šest procent hrubé zemědělské produkce v České republice ve stálých cenách, čili mají pětinásobně vyšší přidanou hodnotu, než je průměr zemědělství. Jsou náročné na práci, takže dávají práci téměř 30 tisícům lidí.

Pěstitelé těchto plodin jsou nejen prvovýrobci, ale v podstatě i potravináři. Jenže na rozdíl od pěstitelů obilí nebo řepky sklizeň od nich bez úpravy nikdo nevykoupí.

Jedinou plodinou s aktivním saldem zahraničního obchodu je chmel, nicméně jeho plocha výrazně klesá (za posledních deset let o čtvrtinu). Ostatní součásti speciální rostlinné produkce mají hluboký deficit salda zahraničního obchodu, jak u čerstvých produktů, tak i u zpracovaných. Soběstačnost je velmi nízká. „Obor speciálních rostlinných plodin je investičně velmi náročný. Náklady na jeden hektar trvalých kultur se v současnosti pohybují kolem jednoho milionu korun. Výrazné investice jsou potřebné nejen do sklizňové technologie, ale také do skladování nebo závlahového hospodářství," říká Martin Ludvík, předseda Ovocnářské unie České republiky.

Tyto rostliny jsou rizikové také z hlediska výkyvů počasí. V posledních obdobích docházelo k velkým škodám v důsledku krupobití, jarních mrazů, povodní i sucha.

Úbytek ploch s těmito plodinami má negativní vliv i na ráz krajiny, který se výrazně mění.

Martin Ludvík uvádí i konkrétní příklad podnikatele, kterého zná: „Přišel za mnou jeden ovocnář, který má stohektarový sad. Za rok utrží 25 milionů korun a práci dává 25 lidem. Na přímých platbách dostane 600 tisíc korun, několikanásobně více odvede na sociálním a zdravotním pojištění. Ve stejné vesnici pracuje také zemědělec, který obdělává tisíc hektarů půdy a střídá tři plodiny v rámci rostlinné výroby. Zaměstnává čtyři lidi a na přímých platbách dostává šest milionů korun. Takový stav nutí každého přemýšlet."

Základním problémem ovocnářství je přestárlost sadů, 46 procent výsadby je starších 20 až 25 let. Dochází proto k prudkému poklesu výnosů; za posledních deset let o třetinu. Řada pěstitelů přestárlé sady převedla raději do ekologického režimu, v němž žijí z dotací. V zemi je 6700 hektarů ekologických sadů, což je v poměru k těm běžným nejvíce v celé unii. Přestal se pěstovat angrešt. Broskví se před 20 lety sklízelo deset tisíc tun, loni jen 1900. Loni vzrostla cena jablek na 60 korun za kilogram. Nelze se tedy divit poklesu jejich konzumace. A soběstačnost u malin, broskví, jahod, meruněk a hrušek se po- hybuje mezi 10 až 25 procenty.

Už od loňského roku se vedou úporné diskuse o společné zemědělské politice unie na dalších šest let. Podle Martina Ludvíka pěstitelé kladně hodnotí to, v jakém rozsahu se tato problematika objevuje v různých vládních materiálech. Lze jen doufat, že nakonec nezůstane jen u slov a že podpora se bude rozdělovat spravedlivě.

JAROMÍR HAMPL

Autor: Redakce