Co je české jídlo? Obal nemusí vždy napovědět

Slečna Michaela si pochutnala na jogurtu. Před jeho zakoupením se ale nejprve podívala na etiketu a zaplatit se rozhodla až poté, co zjistila, že byl vyrobený v České republice. Michaela potvrzuje, že stále více spotřebitelů vyhledává produkci domácích výrobců. Je však v Česku vyrobená potravina opravdu česká?

Evropská směrnice mluví zatím jasně. Podle ní je zemí původu ta, kde na výrobku byly provedeny poslední úpravy, zpravidla se jedná o zabalení. Českým výrobkem tak může být třeba právě jogurt, který byl sice vyroben a zabalen 
v české mlékárně, ale z mléka dovezeného z Německa a z borůvek například z Ukrajiny. Naopak německý jogurt může být ryze český, jestliže byl vyroben z českého mléka. Čeští mlékaři přitom v posledních letech získali v Německu významné odbytiště.

„Dokud nebudeme vědět, co je to český výrobek, tak bych 
s tímhle termínem příliš neoperoval a nedával jej do zákona (ten má po řetězcích požadovat, aby uvedly pět nejčastějších zemí původu v regálech) ," uvedl například agrární analytik Petr Havel.

V minulých týdnech se na požádání ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL) obchodní řetězce podívaly do svých regálů, aby zjistily, jaký podíl českých potravin vlastně prodávají. Za český byl přitom uznán ten výrobek, jehož převážná část přidané hodnoty vznikla v České republice. Nejlépe se umístila síť obchodů COOP se 75procentním podílem českých potravin, naopak nejhůře Kaufland, v jehož regálech je podle průzkumu aktuálně 40 procent domácích výrobků.

Postoj řetězců

Velké obchodní řetězce však považují výsledky za zavádějící. „Jiný počet položek má například řetězec COOP a zcela jiný velké řetězce jako Kaufland či Globus. Řetězec, který uvádí, že 40 procent z jeho 20 tisíc položek tvoří české výrobky, jich zákazníkům nabízí nominálně mnohem více než řetězec, který uvádí 70 procent české produkce, počítáno ovšem třeba ze tří tisíc druhů zboží," vysvětlil mluvčí Kauflandu Michael Šperl.

Přitom právě Kaufland je 
s tržbami 45,4 miliardy korun nejúspěšnějším obchodníkem na českém trhu. To uznává 
i viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a zároveň šéf řetězce COOP Zdeněk Juračka. „Lidlu a Kauflandu nelze vyčítat, že zákazníkům nabízejí to, co zákazníci chtějí. Úspěšní jsou právě proto, že zákazníkům vyhoví," řekl.

Sám se míní soustředit na podporu českých výrobců. Kvůli tomu také před několika dny vznikla Asociace českého tradičního obchodu, která zatím sdružuje sedm maloobchodních sítí. „Jednou z priorit je podpora domácích výrobků. Neznamená to ale, že by nenakupovali nic jiného," doplnil.

Pomůžou známky kvality

Jak tedy poznat český výrobek? Podle analytika Havla může spotřebitelům usnadnit orientaci některá ze známek kvality. Třeba výrobek se značkou Klasa musí mít určitý podíl surovin pocházejících z Česka. I když tuto značku může dostat i zahraniční výrobce, zatím se tak nestalo.

Ještě vyšší limity má značka Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR. „U mléčných výrobků musí být 90 procent českých surovin, u masných výrobků 70 procent a u samotného masa 100 procent," přiblížila mluvčí komory Dana Večeřová. Značkou se ovšem pyšní firma Danone, protože svoji produkci u nás vyrábí z českého mléka.

Téměř jistotu, že se opravdu jedná o český výrobek, pak spotřebitel bude mít, jestliže sáhne po výrobku, který je označen známkou Regionální potravina.

Jan Veleba: Politici musejí dát podporu českých potravin veřejně najevo

Politici se málo snaží propagovat české potraviny. Myslí si to bývalý prezident Agrární komory ČR a současný šéf Strany práv občanů Jan Veleba. Přitom třeba v zahraničí je nemyslitelné, aby se na významných zemědělských výstavách vrcholní politici neobjevili.

Ministr Marian Jurečka znovu otevřel otázku podílu českých potravin v obchodních řetězcích. Zlepšuje se situace?

Za poslední rok dva se situace trochu zlepšuje. Český spotřebitel po letech přišel na to, že české potraviny jsou kvalitní, bezpečné a jsou identifikovatelné. Situace se tedy trošku zlepšuje, ale neplatí to pro všechny řetězce.

Podle průzkumu Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR se podíl českých potravin v řetězcích výrazně liší. Mezi prvním a posledním to je přes 30 procent. Čím si tento rozdíl vysvětlujete?

Potvrzuje se to, že když je řetězec v českých rukou, má k českému zemědělci a producentovi potravin blíž. 
U zahraničních řetězců takové vazby nejsou a velký zahraniční řetězec nakupuje po celém světě. Teď to rozhodne spotřebitel a naše vláda, jestli trend návratu českých potravin bude pokračovat.

Některé velké řetězce, které nedopadly v průzkumu dobře, přitom argumentují tím, že jinak vypadá 40 procent z 20 tisíc položek, které prodávají, a jinak 70 procent u tří tisíc položek menších obchodních řetězců.

Myslím, že to je zástupný argument. Tato logika sice pravdivá je, ale jde tu o míru možností. I při těch vysokých položkách je těch 40 procent málo. Znamená to, že dávají přednost zahraničním potravinám.

Co lze udělat pro to, aby se podíl českých potravin v řetězcích ještě zvýšil?

Základ jsou vždy spotřebitelé. Zatím jsme na dobré cestě – český spotřebitel chce české potraviny. Po dlouhé době je také česká vláda nakloněna českým potravinám, českému zemědělství a českému potravinářskému průmyslu. Po dlouhé době je to vláda, které české zemědělství nesmrdí. Tato vláda má 
v rukách nástroje, kterými pomůže českým potravinám. Ty nástroje jsou dvojího druhu. Prvním je legislativa a druhým kontrolní orgány. Dám příklad. Mám informace, že v Polsku se nakupuje třeba česnek a po převezení za hranice se prodává jako český česnek. Od toho máme kontrolní orgány, abychom nepoctivé obchodníky z trhu vyloučili. Vláda má ještě další možnosti. Když se ministr zemědělství postaví před televizní kamery s jakýmkoliv českým výrobkem, má to vliv. Když je třeba v Paříži výstava SIA, což je největší zemědělská a potravinářská výstava ve Francii, tak tam nechybí prezident republiky, nemohou si dovolit nepřijít jednotliví ministři. Když 
u nás letos začínal veletrh Techagro, což je největší zemědělská výstava ve střední Evropě, byl tam ministr zemědělství Marian Jurečka, ale jinak nikdo. Politici by proto měli dát podporu českých potravin veřejně najevo.

Takže z vládních politiků máte zatím rozpačitý pocit?

Vládní prohlášení je směrem k zemědělství a potravinářství napsané dobře, nicméně je to papír. Buď to naplní, nebo nenaplní. Mám slušný pocit, že ministr zemědělství Marian Jurečka, ač je velmi mladý, má v portfoliu svého zájmu i české potraviny. Musíme si ale počkat na výsledky. Jedna věc jsou slova, druhá konkrétní činy. Ostatní politici včetně předsedy vlády však tuto záležitost ještě nedocenili. Ještě jim nedošlo, že zemědělství sice zaměstnává tři procenta práceschopného obyvatelstva, ale další obory, které jsou na něj napojené, zaměstnávají patnáct procent populace.

Zmínil jste Polsko. Dlouho se neobjevila aféra s nekvalitními potravinami. Znamená to, že se situace v oblasti bezpečnosti potravin v Česku zlepšila?

Došlo k výraznému nárůstu kontrolní činnosti, zejména Státní zemědělské 
a potravinářské inspekce, ale i Státní veterinární správy. Jejich činnost je ve srovnání s jinými státy nadstandardní. To je zaprvé. Zadruhé to začalo vadit i samotným Polákům, protože se začaly snižovat exporty nejen do České republiky, ale i do Německa. Proto jim nezbylo nic jiného než reagovat. To vedlo k tomu, že k žádnému dalšímu průšvihu nedošlo. Polsko je obrovská země s obrovským množstvím zemědělců a potravinářů a lze si tam vybrat velmi, velmi kvalitní potraviny. To, co sem šlo, možná byla v tomto kontextu marginálie, ale velice nám to pomohlo. Český spotřebitel začal vyhledávat české potraviny. 

Autor: Vilém Janouš