Jan Veleba: Chci nabídnout alternativu od středu doleva

Jan Veleba zná osobně snad každého zemědělce 
v České republice, třikrát byl zvolen šéfem Agrární komory. Na své sepjetí s půdou je pyšný. Teď se ale rozhodl vstoupit na hroudu daleko vachrlatější a převzít stranu, která v loňských sněmovních volbách skončila fiaskem. Zajímalo mě, co tak uvážlivého 
a dosud úspěšného muže k podobnému kroku vedlo.  

Devět let jste zastupoval práva zemědělců, dva roky v Senátu tlumočíte názory voličů svého regionu. Která občanská práva teď chcete hájit ve straně, která si tento cíl vetkla přímo do svého názvu?

Tím základním je právo na práci. Kdekdo možná řekne, že to je návrat ke komunismu, ale já dobře vím, například ze senátní kampaně před dvěma roky, že nezaměstnanost je jedním ze základních problémů. Jsou oblasti jako Bruntálsko, Znojemsko, regiony v Ústeckém kraji, západních Čechách nebo na Šumavě, kde je bez práce dvacet procent lidí.

Dá se v kapitalistické společnosti zaručit něco jako právo 
na práci?

Ve smyslu minulého režimu, kdy to bylo zakotveno v ústavě, jistě ne. Nejde o právo mít zaměstnání, ale o šanci sehnat pracovní uplatnění.

Míníte tím, že stát by měl být daleko aktivnější, úřady práce kreativnější, nabídka veřejných prací širší?

To určitě ano, ale mluvil jsem spíš o širším pojetí tohoto práva. Dám příklad. Jsme v situaci, že u nás milion až tři miliony tun obilí – podle úrody – nemají využití. Půdy je stále zhruba stejně, zatímco dobytka je jen 44 procent z původního množství. Krmné obilí se vyváží do Německa nebo Polska, tam se z něj „vyrobí" hovězí či drůbeží maso a hotové produkty se dovezou zpátky k nám. 
Z Německa vozíme 120 tisíc tun masa, přičemž přidaná hodnota a pracovní příležitosti s tím související zůstávají tam. Kdyby tady byli politici se státnickým viděním, snažili by se, aby obilí zůstalo v Česku, aby se tu chovala hospodářská zvířata a zaměstnávali lidi, nejen v zemědělství, ale i krmivářském a zpracovatelském průmyslu. Podobně se dá mluvit o všech odvětvích.

To se ale přece zařídit nedá, od toho máme svobodný trh a jeho neviditelnou ruku, jak říkal Václav Klaus.

Nařídit se to nedá, ale vytvářet ekonomické podmínky ano. Vyvážet surovinu umí každý. Na Šumavě jsem viděl, jak se do Německa a Rakouska vozí obrovské množství kulatiny, kde se z ní dělá nábytek a pak zpětně dováží k nám.

Proč se to dělá, pro koho je to výhodné?

Pro nikoho, hlavně ne pro stát. Třeba ve Volarech, kde byla dříve dřevotřískárna se 700 zaměstnanci, nyní stojí sluneční elektrárna, jejíž majitelé jsou politici.

Takže přece jen to pro někoho výhodné je.

Ano, pro pár lidí ano. Bohužel tato země už dlouho neměla předsedu vlády, který by měl národohospodářské vidění, životní zkušenosti 
a schopnost iniciovat programy, které by podpořily zaměstnanost.

Nestěžujte si, bylo hůř. Teď je premiérem sociální demokrat 
a ministrem financí úspěšný byznysmen, který tvrdí, že zastaví rozkrádání republiky.

Přivítal jsem odchod Nečasovy vlády, která byla k lidem nepřátelská. Nepamatuji si, že by se někomu ve světě podařilo dostat přes tisíc vozíčkářů na demonstraci, jak jsme toho byli svědky za exministra Drábka. Oni si přímo libovali v politice demontáže sociálního státu. Současná vláda má výborně napsané programové prohlášení, ale podle mého názoru ho nebude schopna naplnit, protože se ty tři strany nedokážou domluvit.

Máte na mysli služební zákon?

Jistě, to je typická ukázka, ale viděli jsme také trapnosti kolem výběru eurokomisařky, kdy nedokázali potlačit svoje ambice ve prospěch celé země. Tvrzení Andreje Babiše, že vyslání Věry Jourové je velká ztráta pro ANO, ale zisk pro republiku, je jen geniální mediální vějička. Paní Jourová je jednou z mála lidí, kteří panu Babišovi dokázali odporovat.

Nemáte dojem, že jemu ve vládě neodporuje nikdo?

Mám. Lidem pěkně zní, když říká, že není jako ostatní politici, že maká a chce řídit stát jako firmu, ale ono to nejde. Vezměte si třeba Ředitelství silnic a dálnic, kde je během pár měsíců už třetí šéf, nebo hotel Thermal, kam někoho vyslal na čísi doporučení, pak se ozvali novináři, tak ho vyměnil, trapnosti kolem sestavování pražské kandidátky atd. Tato vláda trpí elementární neschopností se dohodnout a pokračuje ve stylu „urvi pro sebe, co se dá", viz řešení OKD, kdy Andrej Babiš naprosto nekolegiálně vůči ministru Mládkovi vzal věc do svých rukou, aby bylo vidět, jak umí rychle konat. Přitom Jan Mládek je uvážlivý člověk, je především ekonom a na rozdíl od většiny politiků méně mluví, a než něco řekne, má to promyšlené.

Kritika této vlády je hlavním motivem vašeho vstupu do stranické politiky?

Hlavním motivem je výzva pokusit se vytáhnout Stranu práv občanů, která byla po volbách v hluboké depresi, ze dna. Chci jí dát novou image a udělám všechno pro to, aby byla alternativou pro voliče od středu doleva.

Jak na tom SPO vlastně je?

Máme aktuálně 2330 členů, po neúspěšných volbách odešlo 800 lidí. To je dobrá výchozí základna. V organizacích a krajích jsou velmi zajímaví lidé, kteří přišli s Milošem Zemanem, a když pospojuji nitky a obnovím komunikaci, což se začíná dařit, jsem k dalšímu vývoji optimistický.

Co voličům nabídnete?

Nechci primitivně kritizovat, ale když něco řeknu, budu to dodržovat. Kupříkladu sociální demokracie ve volební kampani slibovala revizi církevních restitucí. Po tom hubeném vítězství ale neudělala vůbec nic.

Ani nemohla, zákon protlačený jedním odsouzeným poslancem ODS posvětil i Ústavní soud 
a podepsané smlouvy mezi státem a 16 církvemi prostě jednostranně měnit nelze.

Právě proto mi ty hrátky kolem komise, kterou vedla Alena Gajdůšková, připadaly jen jako jednání naoko.

To zní jako primitivní kritika. Co byste s tím stavem dělal vy?

Vlak už ujel, dokonce se ani nepovedlo otevřít mimořádnou schůzi k církevním restitucím. Řeknu vám, proč mě to tak rozčiluje. Když tady byly zemědělské restituce 
a půda se z objektivních důvodů vracet nemohla, ocenila se a vlastník dostal čtyři koruny za metr čtvereční. 
V případě církví se za tutéž půdu vrací 40 korun a nějaké halíře. To je do očí bijící nespravedlnost. Premiér Sobotka se měl postavit a podobné věci říkat hodně nahlas.

Říkal, osobně jsem to slyšela mnohokrát od něj i třeba od ministra Mládka. Dělat se s tím ale evidentně nedá nic. Zeptám se proto na věc, která je naopak otevřená. Ministr školství Marcel Chládek uvedl, že by církevní školy neměly dostávat státní dotace. Jste pro?

Naprosto. Nestačí to ale jen tak říct, musí se to zanalyzovat, spočítat a pak předložit konkrétní návrh. Když církve dostaly finanční náhrady, po nichž volaly, tak ať si z toho svoje školy hradí samy. Jsem hrozně zvědavý, co ČSSD v tomto punktu udělá.

Mluvil jste o cílové skupině voličstva od středu doleva. Tam se vejde jak staromilský konzervativní proud, tak moderní liberální levice. Zajímalo by mě třeba, jak se díváte na adopci dětí homosexuálními páry?

Jsem toho názoru, že by se mělo udělat všechno pro to, aby v dětských domovech zůstalo dětí co nejméně. Takže ačkoliv katolíci typu Marka Bendy budou běsnit, jsem pro, aby si registrované páry za splnění všech podmínek mohly opuštěné děti adoptovat.

A co kvóty pro ženy na kandidátkách?

Nevím, jestli to je k něčemu dobré, možná ano. Za důležitější považuji, aby ženy měly stejné platy jako muži, zkrácené úvazky a aby bylo dost míst ve školkách.

Ostře jste se vyjádřil proti vládnímu – a tudíž i unijnímu – postoji k ukrajinské krizi. Co vám tak vadilo na podpoře Majdanu a kyjevské vlády?

To, že jsme členy NATO 
a EU, ještě neznamená, že se musíme chovat jako za minulého režimu, kdy názor Moskvy byl pro nás svatý. Geopolitický přístup Evropské unie k Ukrajině byl od počátku velmi lehkovážný 
a jeho důsledky vidíme právě nyní. Ukrajinu znám, jako prezident Agrární komory jsem měl čilé kontakty s našimi partnery, prezident ukrajinské agrární komory na Majdanu mimochodem zahynul. Ukrajina je rozdělená země, jazykově, příklonem 
k Východu či Západu. Tam 
k výbuchu stačilo málo. A taky že to skončilo tragicky, je tam regulérní válka, bojuje se o milionový Doněck, země je zničená.

Především to zase odnášejí mámy s dětmi, obyčejní lidé, z nichž se stávají lidé bez domova.

Přesně tak. Moje tvrdé vyjádření odstartoval fakt, že ve vládě premiéra Jaceňuka drželi čtyři ministerstva neofašisté, dvě měla Strana svobody, dvě Pravý sektor. Ideově čerpají z odkazu Stepana Bandery, který byl válečný zločinec, jehož hlavní ideologií byla etnicky čistá Ukrajina. To je pro mě absolutně nepřijatelné.

Jak se podle vás Sobotkova vláda měla zachovat? Postoj EU byl v této otázce naprosto jednotný.

Mohla upozorňovat na nebezpečí, které z tohoto vývoje plynulo. Uvědomují si dnes 
v Bruselu, že do Ruska už emigrovalo 800 tisíc Ukrajinců a východní Ukrajina, která je hospodářským těžištěm země, je bez pracovní síly? Ti, kdo tam zůstanou, budou nenávidět Kyjev. Druhý dopad je na naše lidi. Ruský prezident Putin vyzval své ministry, aby vypracovali soubor sankcí. Konkrétně v zemědělství to bude tak, že pro polské ovoce už je ruská hranice zavřená. Druzí na řadě budeme my. Po ovoci bude následovat maso, a až Putin zakáže dovoz zemědělských produktů z unie, vývozci se vrhnou na evropský trh, což výrazně ohrozí naše zemědělce. Postihne to ale také strojírenské podniky, například První brněnskou strojírnu, výrobce turbín a leteckých motorů.

Oponenti logicky namítají, že 
v lidském životě i historii státu jsou důležitější věci než vývoz jablek nebo motorů, a sice mezinárodní solidarita a obrana menších států proti rozpínavosti těch větších.

Takové hodnoty jistě jsou, ale lidé potřebují práci. To zaprvé. Zadruhé by měly být ctěny, pokud platí obecně. Když se odtrhlo Kosovo od Srbska, bylo jednoznačně porušeno mezinárodní právo jako v případě Krymu, ale tehdy po tom neštěkl ani pes. Stane-li se něco na Východě, většina našich médií hystericky vytváří obraz nenáviděného Putina. A víte, co se stane? Putin bude mít po tom všem v Rusku naprosto dominantní postavení. Západ docílí jen zbídačení Ukrajiny a já jsem zvědav, jestli si vyznavači těch vyšších hodnot utáhnou opasek a budou Ukrajince živit. Politici by měli přemýšlet, lidem sdělovat objektivní pravdu, nejen tupě papouškovat Brusel.

Zdá se, že vám nebude dělat problém jít do polemik i v jiných tématech, než je zemědělství. Nejste na to sám? Vaši místopředsedové Vladimír Kruliš 
a Martin Nejedlý jsou neviditelní 
a hlavně jsou bytostně spjati 
s érou SPO, kdy její název zdobilo slovo zemanovci. A kdy také strana krutě projela volby.

Moje vize politiky je, že se do ní musí vrátit elementární slušnost, úcta k druhému, byť je to soupeř, ne že se ministr zemědělství bude zesměšňovat a nazývat pasáčkem vepřů. To jsou představy, které budu tvrdohlavě prosazovat. Nikoliv ovšem cestou příkazů z Prahy, já jsem objel všechny kraje, lidem naslouchám, můj styl je založen na pozitivní motivaci. Pokud to najde odezvu, začnou se lidé do SPO vracet a budou přibývat noví členové. U nás ve Valašském Meziříčí funguje organizace SPO, ale asi jen 
o deseti lidech. Jsem moc rád, že teď se nám bez problémů podařilo sestavit 23člen-nou kandidátku do komunálních voleb. Restart strany je tedy podle mě možný.

Prima, ale teď zpátky k Martinu Nejedlému a spol.

Vláďa Kruliš se plně věnuje práci na Hradě v odboru protokolu a nepatří k mým nejbližším spolupracovníkům. Martin Nejedlý, kterého kdekdo kritizuje, má na starosti ekonomiku a jeho účetní závěrky nevykazují žádné vady. Striktně trvám na tom, aby financování bylo naprosto čisté a transparentní. V kompetenci pana Nejedlého jsou tedy finance, ne volební strategie. Mou pravou rukou je místopředseda Marian Keremidský a asistent Mirek Krčil.

Tvářemi na plakáty asi nejsou.

Tou zkrátka musím být já, s tím nic dělat nejde. Další tváří je František Čuba, manažerská, nejen zemědělská legenda, kterou se nám podařilo získat jako senátního kandidáta. Musíme jít prostě dál a postupně překrývat apoštolskou minulost. Pro mnoho lidí byla SPOZ velmi nepříjemná, ale teď se setkávám s mnoha příznivými ohlasy.

I na Šumavě? Právě ta se pro vás stává zajímavým operačním prostorem. Po její návštěvě jste řekl, že chcete dát dohromady skupinu politiků, která by se na problematiku národního parku měla podívat úplně jinou optikou než dosud. Co vás k tomu vede?

Nejde o politické gesto. To, co jsem na Šumavě u pramenů Vltavy a na Plešném jezeře viděl, mnou hluboce otřáslo. Národní park Šumava má zhruba 60 tisíc hektarů a z toho je 22 tisíc sežráno kůrovcem. To se stalo pomocí vlivné lobby některých vědců 
a hlavně ministrů životního prostředí. Zásadní směr tomu dal Martin Bursík, který po orkánu Kyrill nedovolil, aby se v bezzásahových zónách dřevo zpracovalo. Tam ta hrůza začala. A oni nemají dost, dokonce se objevují názory, že 50 procent Šumavy by mělo být v bezzásahové zóně. Jsme rád, že současný ředitel NP Pavel Hubený mi na otázku, co by to s Šumavou udělalo, odpověděl, že do deseti let by byla hnědá a uschlá. Tomu je třeba zabránit.

Vy víte jak?

Podal jsem 1. července podání Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, aby se podíval na hospodaření NP v minulosti, na vědecké granty, které na tento experiment jdou. Dva týdny poté senátní výbor pro hospodářství, zemědělství 
a dopravu přijal podpůrné usnesení, aby se tím NKÚ zabýval. Skutečně chci založit skupinu politiků, jakýsi výbor pro záchranu Šumavy. Mám naplánovanou cestu za doktorem Větvičkou a chci ho požádat, aby nám svou obrovskou přírodovědeckou erudicí pomohl. Píší mi odborníci z Mendelovy univerzity, takže to téma ve společnosti rezonuje.

A chcete, aby čestným předsedou výboru byl Miloš Zeman?

To nebudu prozrazovat. Miloš Zeman křtil antipamátník těm, kteří způsobili zkázu Šumavy, na němž jsou vyryta všechna jejich jména počínaje Martinem Bursíkem.

Jenže to bylo dávno, nyní prezident Zeman ohlásil, že senátní návrh zákona o národním parku Šumava, který podporuje většina starostů i Plzeňský a Jihočeský kraj, bude vetovat.

Já ten návrh nepovažuji za ztracený, vyvinu velkou iniciativu směrem k poslancům, chci s nimi mluvit, argumentovat a vysvětlovat. Šumava svůj zákon potřebuje, není pravda, co říká pan ministr Brabec, který je zvyklý řídit chemičky, že stačí zákon pro všechny národní parky. Slyšel někdo o nějakém problému parku Krkonoše nebo Podyjí? Třetina zničeného lesa je jenom na Šumavě. Proto je speciální zákon nutný. Není možné, aby každý další ministr přišel s novými pravidly a dělal to po svém. Pro mě je absolutně nepřijatelné, aby samospráva byla mimo hru. Obce, které jsou uvnitř parku, nemají vůbec možnost dění v NP ovlivňovat. V bavorském parku také mají bezzásahovou zónu, ale mnohem menší a lidská sídla jsou z něj vyňata, takže mohou normálně hospodařit. Přesto mají právo se ke všemu vyjadřovat a bez konsenzu starostů se tam nic podstatného nemůže udát. Byl jsem zděšen, když se v Senátu probíral zákon 
o Šumavě a k mikrofonu přišla profesorka Syková za ČSSD, která cynicky do mikrofonu řekla, že starostové jsou diletanti nemající do toho co mluvit. To byl moment, který mě nastartoval. Zabejčil jsem se, chci to dotáhnout do konce a přizvat k tomu kolegy bez ohledu na stranickou příslušnost. První velkou akci chystáme na Zemi živitelce.

Ing. Jan Veleba

• Narodil se 25. srpna 1947 v Novém Městě na Moravě.

• Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, v roce 1983 absolvoval Filozofickou fakultu Masaryky univerzity, obor sociologie-pedagogika. V letech 1992 až 2000 absolvoval studijní cesty v Kanadě, USA, Izraeli a Číně.

• Vedl školní statek ve Velkém Meziříčí, do roku 1989 pracoval na Státním statku Křižanov. Byl členem KSČ.

• V letech 1992–2003 byl tajemníkem Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, v březnu 2005 byl poprvé zvolen prezidentem Agrární komory České republiky, jímž byl do března 2014, kdy se stal předsedou Strany práv občanů.

• Před dvěma roky se stal senátorem za Chrudim.

Autor: Kateřina Perknerová