Jurečkova vize: Do roku 2030 má být české zemědělství soběstačné, pěstitelé řepky už dotace nedostanou

Podle strategie ministra zemědělství Mariana Jurečky má být české zemědělství do roku 2030 soběstačné. Z českých polí částečně zmizí řepka, nahradí ji ovoce a zelenina. Drobnější farmáři ale mají pocit, že na ně ministr ve strategii zapomněl.

Během příštích několika let z krajiny částečně zmizí pole plná žluté řepky nebo kukuřice. Alespoň podle ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL), který vytvořil strategii českého zemědělství do roku 2030. Podle ní má být tuzemské zemědělství soběstačné, udržitelné a farmáři musí jasně vědět, co po nich stát chce.

"Chceme motivovat ty, kteří pěstují ovoce, zeleninu nebo chovají zvířata. Přejeme si, aby produkci rozšiřovali a investovali," říká Jurečka. Podle jeho slov tak ti, kdo doposud pěstovali výhradně pšenici, kukuřici nebo řepku a budou chtít získat dotaci, ji nedostanou. Svou produkcí nezapadají do nové strategie − ta se především zaměřuje na živočišnou výrobu a víceleté plodiny.

V Česku by se proto měly rozšířit téměř o polovinu ovocné sady, bezmála ztrojnásobit plochy pro pěstování zeleniny a více než o čtvrtinu rozrůst pole s bramborami. Zvětší se také chmelnice a vinohrady, chov prasat stoupne o třetinu. To vše by měl pocítit i zákazník, který najde na prodejních pultech více jídla s českou nálepkou.

"Umíme vyrábět citlivé komodity, jako jsou ovoce nebo zelenina. Je po nich poptávka a lidé by je kupovali, ale my je dovážíme ze zahraničí," tvrdí Jurečka a doplňuje, že ročně Česká republika nakupuje právě toto zboží za miliardy korun. "Bohužel na tom vydělává někdo v zahraničí a naše ekonomika tratí," konstatuje.

Podle statistického úřadu opustily Českou republiku v roce 2014 potraviny a živá zvířata za více než 130 miliard korun a za téměř 157 miliard se toto zboží dovezlo. Často se přitom stává, že je vyrobené z českých surovin.

Podle ministra je proto důležité, aby farmáři uměli více věcí najednou. Především vyrábět a následně zboží prodat. Třeba tak, že postaví malá jatka nebo mlékárny. Jenomže někteří sedláci si stěžují, že se umí o zvířata postarat, ale obchodovat jim nejde.

"Jednou z možností také je, aby se zemědělci a potravináři mezi sebou majetkově propojovali, a to tak, jak to dělali už kdysi naši pradědové v době první republiky," uvažuje Jurečka. "Vytváří to lepší stabilitu a konkurenceschopnost."

Ta bude podle něj důležitá hlavně během následujících let. "Když se podívám na klimatický a demografický vývoj ve světě, má Česká republika a středoevropský region výhodu. I když se bude zvyšovat průměrná teplota a ubývat srážek, budeme mít stále dobré podmínky pro zemědělství − na rozdíl od řady jiných států."

Ministerstvo vypracovalo obsáhlý dokument v době, kdy Česko čerpá více než 84 miliard korun z evropských dotačních programů. Další dvě miliardy do zemědělství tečou ze státní pokladny. Podle Jurečkových slov má strategie přispět k tomu, aby se finance čerpaly správně a investice byly dobře zacílené.

"Je to něco jako cestovní mapa, na které pracovali odborníci z ministerstva, akademické sféry i nevládní organizace," říká k patnáctiletému programu. Dokument je momentálně v meziresortním řízení. Jeho znění si s menšími výhradami pochvalují některé zemědělské zájmové skupiny.

"Pokud bude strategie schválena, zemědělci budou moci znát dlouhodobé hlavní cíle a záměry státu v tomto sektoru, bez ohledu na vládnoucí politickou stranu či představitele," hodnotí předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha, podle něhož se zemědělci doposud rozhodovali především ekonomicky − tedy pěstovali lukrativní olejniny a obiloviny a potlačovali živočišnou výrobu.

"Vítáme dlouhodobou strategii, která propaguje takové odvětví, které k nám patří a přináší zaměstnanost na venkov," říká také Leoš Říha, viceprezident Agrární komory.

Zástupci drobnějších zemědělců a rodinných farem však už tak optimističtí nejsou. Bojí se výrazné podpory velkochovů zvířat a mají pocit, že se na ně zapomnělo. "Celá Evropská komise a unie se snaží podpořit rodinné hospodaření a já jsem toho názoru, že tady má místo malá i velká farma," uvádí prezident Společnosti mladých agrárníků Petr Mahr.

Podobně na lepší postavení malých farem v cizině upozorňuje i Svaz marginálních oblastí, zastupující farmáře z méně úrodných krajin. "Strategie je popsaná věcně a správně, ale chybí tam vliv rodinných farem, které jsou evropským a americkým modelem hospodaření. V Česku podíl rodinných farem neodpovídá standardu ve světě," míní předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík.