Andrej a továrna na hnojiva

Kde se vzal Andrej Babiš a jeho bohatství? Klíčovou roli v tom sehrála továrna na hnojiva. Lovochemie byla prvním podnikem, který ovládl. Příběh začal krátce po revoluci, jednu z jeho částí označil Babiš ve svém oficiálním životopise za jedinou problematickou kauzu v historii Agrofertu. Významnou roli přitom v jistou chvíli sehrála vláda Miloše Zemana. Magazín Reportér se k ovládnutí Lovochemie vrátil a zjistil řadu dříve nepublikovaných detailů.

Je to klenot impéria Andreje Babiše. A je klíčem k tomu, proč získal kontrolu nad významnou částí českého zemědělství a chemie, dvou hlavních oborů, na nichž Babiš vyrostl. Lovochemie je koneckonců i klíčem k úspěchu v politice. Veteráni boje o lovosický gigant patří zjevně mezi věrné a spolehlivé: po nástupu hnutí ANO do vlády zamířili na ministerstva, do parlamentu i státních podniků.

Příběh ovládnutí Lovochemie není jednoduchý, jednoduchá nebyla ani cesta Andreje Babiše od nuly k miliardám. Přesto se vyplatí kořeny Babišova zbohatnutí prozkoumat, ukazují totiž, jak umí vytěžit každou příležitost a jak mu v klíčových momentech dopomohla součinnost českého státu.

Babiš nedávno žertoval, že má za sebou dva startupy. O jeho politickém startupu se toho ví dost. Pojďme se tedy podívat, jak začal ten podnikatelský.

Cesta k získání Lovochemie začala v raných devadesátých letech. V severočeských Lovosicích panovala po listopadu 1989 revoluční nálada. Chemička, která se tehdy jmenovala Secheza, totiž byla podle pamětníků spolu s papírnami ve Štětí největší rudou baštou v okrese Litoměřice. K výběru nových vedoucích pracovníků v prvním roce nového režimu patřilo časté vyřazování – a to z důvodu evidence ve svazcích komunistické Státní bezpečnosti.

Politické otázky však brzy ustoupily finančním aspektům. Zemědělci začali šetřit a méně hnojit, od lovosické továrny už neodebírali to, co dřív. Na Sechezu zároveň dopadla těsně před revolucí rozestavěná investice za více než půl miliardy tehdejších korun československých. Na tu dobu šlo o obrovské peníze a otázka zněla, jak pokračovat. Začalo tedy shánění nových smluv a zákazníků.

V té době ještě lovosická továrna mlela tuny afrického fosfátu dováženého prostřednictvím slovenského podniku zahraničního obchodu Petrimex z Maroka na jednoduché hnojivo, superfosfát. A právě v Petrimexu působil před pádem socialismu i po něm mladý Andrej Babiš.

V roce 1990 jelo vedení zachraňovat fabriku i na schůzku do Bratislavy. U jednání byl za slovenskou stranu přítomen také Babiš vracející se ze své mise v Maroku, kde s fosfáty obchodoval. „Byli jsme tři. Ředitel Kasper, technický náměstek Vybíral a já,“vzpomíná bývalý výrobní náměstek Sechezy František Procházka. „Sedli jsme si s Babišem ve vinárně U Františkánů a dojednávali, zda by nemohl sehnat lacinější fosfáty a jak by se dala fabrika propojit víc se zemědělci.“

O tehdejších dohodách, podobných jako v dalších tisících státních podniků před privatizací, by se asi nic nedochovalo, kdyby se následující rok část vedení podniku proti řediteli nevzbouřila s tím, že nemají informace o stavu podniku a nových smlouvách. V září 1991 dal podnět ke kontrole podniku lidovecký poslanec Jiří Karas mimo jiné kvůli „velmi silným obchodním vazbám“ lovosické Sechezy na Petrimex (s Andrejem Babišem). „Znamená to dražší nákup surovin a nižší ceny výrobků, než je podnik schopen realizovat vlastní obchodní činností,“ uvádí se v podnětu. Když Reportér bývalého poslance kontaktoval, uvedl, že na okolnosti si již nevzpomene. „Ale měl jsem vždy dobré materiály a zdroje. Nikdy jsem se nepohyboval jen tak. Měl jsem na sebe několik žalob a musel jsem být chráněný,“ říká.

Podnět šetřilo krátce poté tehdejší Ministerstvo státní kontroly ČR vedené Igorem Němcem a jeho náměstek o tom předložil zprávu. V ní se uvádí, že ředitel Josef Kasper jednal osobně s celou řadou zahraničních partnerů, ale získal jen nabídku na půjčku 21 milionů dolarů od společností Metallgesellschaft Frankfurt a Helm Hamburg. V obou případech bylo podmínkou půjčky uzavření exkluzivní smlouvy o prodeji ledku (hnojiva) se společností Petrimex Bratislava.

Tak se také stalo. Smlouva podle kontrolorů odpovídala svým nastavením tíživé situaci podniku, zahrnovala dohodnutý profit pro zúčastněné strany. Jen je třeba, aby státní podnik měl dost nástrojů měnit dohodnuté ceny, upozornil kontrolor. Další si měl vyřešit zakladatel (ministerstvo průmyslu) a blížící se privatizace. Tím to v revoluční době zhaslo.

„Byl jsem společně s dalšími šprajclými náměstky odvolaný, prodělal jsem dva infarkty, a tím to skončilo i pro mě,“ říká dnes František Procházka.

Exkluzivita, o níž se nemluví

Andrej Babiš při popisu této životní etapy ve svém oficiálním životopise zveřejněném v roce 2011 vynechal podstatnou věc – a to právě onu exkluzivitu na prodej hnojiv, smluvní závazek vůči Petrimexu, který následně přešel na Babišův Agrofert. Jak se záhy ukázalo, povinnost Lovochemie prodávat pouze tímto kanálem byla na věčné časy.

Není možná náhodou, jak moc si Babiš cenil jednoho z lidí, který u zrodu takto konstruovaných smluv stál – bývalého ředitele Sechezy Josefa Kaspera. Před třemi lety pro časopis Revue 50+ na dotaz, zda má v Agrofertu „zajímavé seniory“, Andrej Babiš uvedl: „Josef Kasper je skutečná legenda skupiny Agrofert, bez něho by Agrofert ani nebyl. Byl to on, kdo mi dal první informace o tom, že Lovochemie hledá peníze na zaplacení dluhů. Já jsem jim tehdy ty peníze u zahraničních firem zabezpečil, a tím začal příběh s hnojivy.“ Ještě loni byl pan Kasper ve svých 87 letech v dozorčí radě Lovochemie. (Agrofert na otázky k jeho osobě neodpověděl.)

Kvůli roztáhlé poloze Lovosic podél Labe se vžilo přirovnání „dlouhé jako Lovosice“, ale tato část cesty k ovládnutí Lovochemie byla krátká. Stačil úvěr z Německa, který „zabezpečil“ Babiš, a obchodní smlouva, jíž Petrimex s Babišem ovládl většinu obchodu a tržeb společnosti.

Na prvním jednání představenstva nově založené akciové společnosti Lovochemie (vzniklé přerodem ze státní Sechezy) na začátku listopadu 1993 tak už Andrej Babiš zasedl jako člen představenstva navržený Fondem národního majetku, tehdy stále stoprocentním majitelem. Jak ukazuje dobový snímek, mladý muž s knírkem sedával na kraji řady členů představenstva, jinak manažerů Lovochemie.

Když v roce 1994 vznikla akciová společnost Agrofert jako česká dcera bratislavského Petrimexu, smlouvy okolo hnojiv přešly právě na český Agrofert: informace je zaznamenána ve výročních zprávách. A na exkluzivním vztahu chemičky k Agrofertu se nic nezměnilo ani poté, co nad ním Petrimex ztratil za dosud ne zcela jasných okolností kontrolu, když se nezúčastnil navyšování kapitálu.

Jiří Štický