Zachrání sedláci své lesy? Díl II. Adaptace lesů na klimatickou změnu a její překážky

Nejzásadnější příčiny dnešní lesnicko-dřevařské krize (L-D), která nabývá do apokalyptických rozměrů, jsem definoval v prvním díle. Nyní je prostor pro přiblížení nejzásadnějších kroků k prevenci zachování zdravého lesa, ke snížení rizik z plošného rozpadu lesa a k eliminaci ekologických, sociálních a ekonomických škod smrkové a borové kalamity.

Z médií můžeme slyšet, že je nutné pěstovat druhově pestrý les. Ale ne vždy tomu tak bylo. Když se totiž podíváme na dlouhodobé statistiky evidence zastoupení jednotlivých druhů dřevin vyplývající ze Zelené zprávy Ministerstva zemědělství ČR (2017), tak zjistíme, že jen smrk je v našich lesích zastoupen rovnou polovinou druhové skladby, což je na míle vzdálené přirozenému 11% podílu i doporučovanému 37% podílu, jenž je kompromisem po stránce ekologické i ekonomické. Ačkoliv Ministerstvo zemědělství ČR deklaruje, že roste výměra listnatých lesů a že výsadba listnatých dřevin se v dnešní době pohybuje okolo 60 %, tak z dlouhodobých statistik vyplývá, že podíl smrku se změnil za 67 let o pouhých 10 %. Přitom od roku 2000 došlo ke snížení zastoupení smrku o 4 %. Rozhodně se jedná o změnu dřevinné skladby, ale nechám na posouzení čtenářů, zda změnu druhové skladby vyhodnotí jako dostatečně rychlou s ohledem na hrozbu globální změny klimatu (GZK) a s vědomím toho, že české lesy jsou po zdravotní stránce v nejhorším stavu z celé Evropy.

Objemové limity kalamitního smrku

Rozpad lesů se však už netýká jen smrku, ale i jiných dřevin, jako je např. borovice, která plošně usychá na Pardubicku, Hradecku nebo Třebíčsku. Už nyní je výrazně postižena usycháním nebo těžbou více jak 1/3 plochy všech lesů v zemi. Jenže rychlost rozpadu především smrkových porostů na nevhodných stanovištích s nízkým úhrnem srážek nelze přesně předpovídat. Je to dáno řadou obtížně hodnotitelných faktorů, jako jsou změny v půdním prostředí především z hlediska nedostatku živin, úrovní chronické stresové zátěže, vlivu včasně implementovaných obranných opatření či historické závislosti (ne)dostatečně provedené péče o porosty při jejich výchově atd. Předpokládá se, že potenciálně vhodné stanovištní podmínky pro pěstování smrku budou již v období let 2021 až 2040 asi jen u 27 % ze stávajících porostů. Do roku 2060 to pak bude už jen 20 % stanovišť. Se změnou podmínek prostředí se očekává i posun lesních vegetačních stupňů. Podle Národní provozní inventarizace II (ÚHUL 2018) je do nadmořské výšky 400 m n. m. reálně ohrožena zásoba smrkových porostů suchem v množství asi 44,57 mil. m3. Sucho ani kůrovec se však nezastaví v této nadmořské výšce. Lze tedy předpokládat, že ohrožených porostů bude daleko více. Pakliže bychom predikovali rozpad smrkových porostů do 700 m n. m., což opravdu reálně hrozí, pak je ohrožena zásoba smrku ve výši asi 375 mil. m3. Časový horizont předkládané migrace smrku je jen hrubý odhad, který nakonec může mít zcela jiný vývoj. Nehledě na to, že už teď je zcela zjevné, že kůrovcová (smrková) kalamita exponenciálně graduje. Proto lze očekávat, pokud se výrazně neumoudří počasí, že rozpad smrkových porostů bude mít daleko rychlejší vývoj, než predikují modely. A o to více budou drtivější negativní dopady z rozpadů lesů spojené s těžbou, odvozem dřeva a plnění všech funkcí lesa na venkov a jeho obyvatele, silniční síť, průmysl, cestovní ruch atd. Finanční náklady spojené s obnovou krajiny a infrastruktury budou obrovské. Mám pocit, že si to společnost a politici stále nedostatečně uvědomují.

Přístup Bavorských státních lesů k ohroženým lesním porostům

Někteří čeští lesníci velmi často argumentují, že změnu dřevinné skladby nelze urychlit, protože se každoročně obnoví asi 1 % plochy lesa. Pokud by to byla pravda, tak jak je možné, že např. u Bavorských státních lesů (BSL) dochází k rychlejší změně dřevinné skladby, a to dokonce bez použití holosečí? Sousední státní podnik má dokonce určenou výměru ohrožených smrkových i borových porostů, jenž má za úkol do roku 2035 přestavět na porosty druhově pestré s bohatou vertikální a horizontální strukturou. Obdobné opatření u nás bohužel není a není ani stanoveno, do kdy by se měly smrk nebo borovice přiblížit k optimálnímu složení.

Přestavba lesa: Nástroj adaptace lesních porostů

Přestavbami se rozumí dlouhodobá úprava druhového složení a převod lesních porostů se změnou hospodářského způsobu nebo tvaru lesa, jejichž cílem je vypěstovat les, který se vyznačuje druhovou, výškovou, tloušťkovou a prostorovou diferenciací.

Porost se přestavuje jednak tzv. podsadbami, kde se cílovými sazenicemi podsazují dospělé stromy a jednak tzv. strukturální probírkou. Jedná se o výchovnou těžbu, kterou se upraví druhové, výškové, věkové a prostorové uspořádání porostu. Prvním krokem přestavby je stabilizace porostu. Až poté se může přistoupit ke strukturální probírce, která zároveň vytvoří ideální prostor pro podsadbu. Takto lze postupovat s rychlejší intenzitou u dospívajících i dospělých porostů, u nichž se může docílit urychlené změny druhového složení a struktury lesa. Nemusí se tedy čekat na to, až bude porost podle lesního hospodářského plánu v mýtném věku, aby se zmýtil naholo a vysadil se nový druhově pestrý les.

Změny si žádají jiné myšlení a komplexnost řešení

Aby BSL dokázaly včas adaptovat ohrožené lesy cestou přestaveb, musely opustit holosečné hospodaření a posunout se k nepasečným způsobům, snížit přemnožené stavy spárkaté zvěře na takové množství, které umožní podsazovat dospělé stromy bez potřeb oplocení proti škodám spárkaté zvěře, a dále vybudovat odpovídající hustotu cestní sítě a skladovacích kapacit suchých a mokrých skladů. V neposlední řadě musely vyškolit dostatečné množství lesních dělníků a těžařů, přizpůsobit této změně hospodaření i odborné vzdělávání lesníků a ve finále dosadit do vedení lesních správ osvícené manažery. Proto se celková transformace BSL prvotně zaměřila na školení a výuku lesního personálu, aby společně fungovali v symbióze, se vzájemným pochopením a se stejným cílem, jímž se stal les neustále (trvale) plně tvořivý, což je forma lesa obhospodařovaná nepasečným způsobem.

Překážky přestaveb

Přestavba lesa je ovšem spojená s těžbou zdravých stromů. S ohledem na vývoj středoevropských trhů, které jsou přeplněné dřívím snížené kvality (kůrovcové stromy, souše, větrem poškozené dříví), klesá cena dříví. To znamená, že vlastníci lesů nemají odbyt na vytěžené dříví, za druhé jim za to vytěžené klesá zisk a za třetí nemají dostatek mechanizace a pracovních kapacit. Jedná se o skutečnosti, které mohou být pro vlastníky lesa do značné míry limitní. V řadě případů totiž na takové postupy nemají už ani peníze. A proto pokud chceme řešit přestavby porostů ohrožených suchem (především smrkové monokultury), musejí se ruku v ruce s tím hledat i nová odbytiště pro domácí dříví (v jakékoliv podobě). Zároveň je nutné podpořit malé a střední dřevozpracovatele a zavádět taková rozhodnutí, jež by napomohla zvýšit odbyt domácího dříví a zvýšit dřevu přidanou hodnotu, třeba jen pořezem. Stav lesa a řešení kůrovcové kalamity spadá kompetenčně pod MZe, odbytová a cenová krize se dřevem, ale již spadá pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Pro všechny vlastníky lesů by mělo zůstat vždy prioritní, aby vytvářeli podmínky pro existenci zdravých a odolných lesních porostů plnící všechny funkce lesů bez ohledu na aktuální vývoj trhů se dřevem. Prof. Konšel (†1931), jedna z nejvýznamnějších osobností českého lesnictví, k podobným problémům v lesnictví již dříve dodal: „Občas nastávající krize obchodní sotva nás odradí od pěstebního úsilí v našich lesích. Ale kdyby snad kvantitou byl trh přeplněn, je zas naopak známo, že zboží kvalitní si odbyt udrží“.

Závěr

Aby se v ČR dospělo k obdobným opatřením, jako učinily BSL, musely by se nejdříve akceptovat vědecké poznatky vědců. Vzhledem k tomu, že větší část lesnického provozu dlouhodobě přehlížela řadu vědeckých poznatků o GZK či o špatném zdravotním stavu našich lesů, ať už důvody byly jakékoliv, došlo už v roce 2006 ke Stanovisku vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů, jenž upozorňovalo na špatný stav lesů a jeho chřadnoucí projevy na časovanou bombu, na niž je nutné velmi rychle reagovat. Ke stanovisku se připojilo více jak 230 vědců i část lesnického provozu. Bohužel některé lesnické instituce Stanovisko bagatelizovaly, až odmítaly. Z dnešního hlediska je dokonce velmi nešťastné číst prohlášení Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL), které bojuje a hájí zájmy vlastníků lesů. Sdružení tehdy reagovalo: „SVOL odmítá opakované a zcela jednostranné konstatování, že lesy jsou ve špatném stavu a nadále chřadnou!“ (Lesnická práce 6/2006). Tedy namísto zvonění na poplach u politiků, u vlastníků lesů a k osvětě společnosti o potenciální přírodní katastrofě se vydalo opačnou cestou - cestou do pekel. I proto je dnes s velkou pravděpodobností situace taková, jaká je - katastrofální. Občas si říkám, že se nejedná o kůrovcovou nebo smrkovou kalamitu, nýbrž o kalamitu manažerských selhání. Je přitom paradoxem, že lesnická elita, která dříve odmítala vědecké poznatky pocházející z peněz daňových poplatníků, nyní žádá stát, tedy i nás všechny občany ČR, o finanční kompenzace za kůrovce a sucho. Zvýšená finanční podpora do lesnického sektoru by měla být samozřejmostí, ale měla by směřovat vyváženě, tzn. jak ke kompenzacím škod za sucho a kůrovce, k prevenci, tak i ke zvýšení konkurenceschopnosti vlastníků lesů a k živnostníkům pracujícím v lesním hospodářství. Jedině tak lze předpokládat, že aktuální problémy nebudou řešit naše děti. Jestliže má dojít k naznačené změně, zastávám názor, že je společensky krajně nepřijatelné, aby stávající krizi a finanční kompenzace vyjednávali ti, kteří odmítali rady vědců, a dokonce i šetrnější hospodaření, čímž celý lesnicko-dřevařský sektor přivedli do aktuální krize s katastrofickým stavem českých lesů.

Z dnešního kritického stavu je o to více důležité a nutné, aby došlo k urychlenému zavádění preventivních (kde jsou ještě životaschopné porosty), stabilizačních a eliminačních opatření, která by na straně jedné zmírnila ekonomické dopady a na straně druhé by přispěla ke zvýšení biologické rozmanitosti lesních ekosystémů, ke stabilizaci sociálního prostředí a k lepšímu plnění všech funkcí lesa. V českém lesnictví existují lesníci a vlastníci lesů, kteří hospodaří dlouhodobě příkladně. Myslím, že jejich práci bychom měli dát větší prostor, vzít si jejich hospodaření za vzor (za příklady dobré praxe) a ukazovat ji nejen laické veřejnosti.

V tomto díle jsem se zaměřil výhradně na prevenci plnění funkcí lesa, adaptaci lesů a poukázal jsem na místa, která mají stále dostatečné rezervy k ideálnímu stavu. V následujícím příspěvku se zaměřím na eliminaci škod způsobených rozpadem lesního patra a dalších biotických vlivů negativně ovlivňujících funkce lesa, a to za využití dynamických sil přírody

Aleš Erber

Článek vyšel v časopise Selská revue (č. 2/2019), který je 8x ročně distribuován prostřednictvím České pošty výhradně členům ASZ ČR.

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info