Rozhovor s předsedou Asociace Jaroslavem Šebkem, tentokrát na ekonomická témata

„U nás neproběhla transformace postsocialistického zemědělství, které by se celkově strukturálně změnilo na tradiční model většího počtu rodinných farem a menších zpracovatelských závodů, které by mohly více pomoci řešit situaci se soběstačností právě svým způsobem nabídky kvalitních potravin v lokalitě,“ říká mimo jiné v rozhovoru pro Ekonomický týdeník předseda ASZ ČR Jaroslav Šebek.

ČR se dlouhodobě nedaří zvyšovat soběstačnost v živočišné výrobě (drůbeží, vepřové) a v současné době nesměřuje k cílům daným Strategií MZe do roku 2030, i když právě zvyšování soběstačnosti je jednou z deklarovaných priorit. Proč tomu tak podle ASZ je?

Důvodů je celá řada a jsou dány i historicky. Každopádně je třeba zmínit, že ČR je součástí jednotného společného trhu EU, kde musí zemědělci i potravináři čelit tvrdé konkurenci z ostatních zemí EU, a v některých se prostě zemědělská a potravinářská produkce vyrábí efektivněji a tedy levněji než u nás. Důvodem je i skutečnost, že spotřebitelé v ČR nakupují převážně podle cen, a dávají tak přednost levnějším produktům, které se do ČR vozí ze zahraničí. Dalším důvodem je velká byrokracie a podmínky pro výrobu potravin, které jsou v ČR přísnější než v řadě zemí EU, a i proto je naše produkce dražší. Samozřejmě je důvodem i nastavení dotací, a dalším důvodem jsou také klimatické podmínky v ČR, které třeba v pěstování zeleniny a ovoce vzhledem ke krátké době sklizňové sezóny neumožňují zásobování tuzemského trhu po celý kalendářní rok. Celkově je třeba také říci, že u nás neproběhla transformace postsocialistického zemědělství, které by se celkově strukturálně změnilo na tradiční model většího počtu rodinných farem a menších zpracovatelských závodů, které by mohly více pomoci tuto situaci se soběstačností řešit právě svým způsobem nabídky kvalitních potravin v lokalitě. V ČR se bohužel šlo raději cestou několika velkých zpracovatelských kapacit a to větší množství středních podniků tu pak k řešení těchto otázek zřejmě schází.

V národním Strategickém plánu se deklaruje potřeba vyšší soběstačnosti v komoditách, kde je soběstačnost nízká (zelenina, ovoce, vepřové maso atd.), toho se však nedosáhne jen deklaracemi. K preferenci tuzemské produkce se musí v prvé řadě rozhodnout spotřebitel, a ten také musí vědět, proč tak činí. V ČR se velmi málo marketingově pracuje se skutečností, že převoz zemědělských surovin ke zpracování a převoz vyrobených potravin do cílových destinací zatěžuje životní prostředí spotřebou pohonných hmot, tedy s jakousi „uhlíkovou stopou“ potravin. Stejně tak s pojmy „čerstvost“ nebo „identita“, to znamená s potřebou podporovat krátké dodavatelské řetězce (od zemědělce přímo ke spotřebiteli), a také lokální produkci, což je také výroba potravin přímo samotnými zemědělci nebo výrobci „z místa“. Plná potravinová soběstačnost ale není v praxi možná z důvodů uvedených výše. Znovu musím říci své přesvědčení, že je možné jí zvýšit právě cílenou podporou rodinných farem, které, pokud vyrábějí potraviny, činí tak pouze z tuzemských, často jimi samotnými vyprodukovaných surovin. Pokud ale zemědělec přímo vyrábí potraviny, čelí velmi složitým administrativním povinnostem, což mnohé z nich od takového kroku odrazuje.  

ASZ ČR jednoznačně podporuje pomoc v podobě režimu „de minimis“, rozhodující je přitom podle ASZ ČR rychlost a plošnost, s jakou bude pomoc realizována. Hlavním cílem musí být podle Asociace aktuálně podpora lidí a provozního kapitálu, což není dost dobře možné prostřednictvím Programů rozvoje venkova, kde je třeba zpracovat projekty, čekat na vyřízení a v prvé fázi je zafinancovat z vlastních zdrojů. ASZ ČR se v této souvislosti obává, že peníze určené vládou na soběstačnost a kompenzace negativních dopadů pandemie koronaviru skončí převážně v průmyslových velkých zemědělských subjektech a nemohou nijak pomoci v současné době. Bohužel peníze půjdou převážně jen na vybrané sektory a bez nějakého bližšího zdůvodnění. V tomto směru jsme také v tomto týdnu vydali společné stanovisko nevládních zemědělských organizací, kde toto řešení odmítlo celkem pět významných zemědělských organizací (https://www.asz.cz/cs/aktualne-z-asz/spolecne-stanovisko-nno-k-navrhu-mze-cr-na-rozdeleni-financi-z-vladni-rozpoctove-rezervy.html). Trváme na tom, aby rozdělení několika miliard, které mají posílit zemědělství a soběstačnost, bylo odpovědně projednáno v širší zemědělské veřejnosti a mělo rychlý a skutečný přínos pro celý sektor.

Konkrétní reakci z MZe na náš nedávný návrh na větší posílení rozpočtu PGRLF a na vznik nějakých nových plošnějších programů (jednorázový příspěvek, bezúročné půjčky, dotace úvěrů, apod.) zatím nemáme. Netvrdíme, že naše návrhy jsou jediné správné, ale chceme o nich jednat a hledat skutečná řešení pomoci. Nechceme ale být pod rouškou koronavirové krize součástí nějaké hry na soběstačnost v sektorech (vepřové, drůbež), které dlouhodobě ani přes značné dosavadní investice prostě nedokáží negativní trend zvrátit. Podle našeho názoru je třeba v tomto případě vážně uvažovat nad úplnou změnou dosavadní podpory koncentrované struktury těchto sektorů a nastavit model podpory chovu těchto zvířat na klasických rodinných farmách. Takové chovy jsou navíc příznivější zvířatům z hlediska jejich životních podmínek i podmínek životního prostředí obecně.

Zdroj: Ekonomickýtýdeník.cz