Gunnar ?orgeirsson: vyrábět více jídla a zároveň si nezkazit životní prostředí je u nás možné

V současné době je stále poměrně obtížné jezdit do zahraničí a potkávat se tam s kolegy sedláky. Zároveň covidová situace v různé míře dopadá na všechny lidi po celém světě, samozřejmě včetně zemědělců. Byla by tedy škoda nevyužít možnosti online komunikace a nedozvědět se od sedláků z jiných částí Evropy a světa, s čím se v současnosti potýkají, a co je naopak těší. Letos v únoru jsem požádal o rozhovor Gunnara Þorgeirssona, předsedu islandské zemědělské asociace.

Pro mnoho lidí od nás ze střední Evropy je Island stále trochu dobrodružný ostrov uprostřed severního Atlantiku, nicméně islandské zemědělství je poměrně rozvinuté a nepochybně zajímavé. Mohl byste v několika slovech charakterizovat zemědělství ve vaší zemi?

V současnosti se na Islandu produkuje asi 50 % islandské spotřeby jídla. Pro produkci používáme umělé světlo a geotermální energii, jinak bychom nemohli produkovat jídlo po celý rok. Jsme víceméně schopni pokrýt spotřebu okurek, které navíc exportujeme do Grónska a na Faerské ostrovy. U paprik produkujeme zhruba 18 % islandské spotřeby, u salátů a podobných produktů pokryjeme asi 60 % domácí poptávky, u brokolice asi 20 %. I v této oblasti bychom se mohli zlepšit. Snažíme se motivovat farmáře, aby hledali možnosti využití geotermální energie při ohřevu půdy a tím došlo k prodloužení produkční sezóny. 

Snaha zvýšit domácí produkci potravin je spojená s daněmi z dovozu některých produktů na Island. U většiny potravin je tato daň nulová s výjimkou období, kdy je na Islandu sezóna daných produktů. Když jsou islandské produkty na trhu, tak na importované produkty je 30% daň. Tudíž mimo krátké letní období není u nás import potravin z Evropy omezen. 

Jak se liší zemědělství v různých regionech Islandu? Jsou mezi nimi velké rozdíly?

Asi 80 % venkovní produkce (tj. produkce mimo skleníky, pozn. red.) potravin je koncentrováno na jihu Islandu. Myslím, že na jihu máme oproti severu asi o dva týdny delší vegetační sezónu. Snažíme se motivovat farmáře ze severu, aby se věnovali venkovní produkci, i když jejich produkty nejsou na trhu tak brzy. 

V současné době jednáme s islandskou vládou o tom, jak zvýšit domácí produkci. Podařilo se nám přesvědčit vládu, aby platila třikrát vyšší dotace na hektar používaný pro produkci jídla než na hektar s produkcí krmiva pro zvířata. Tento požadavek byl přijat a my jsme velmi šťastní. Zkusili jsme tento systém v roce 2020 a na rok 2021 je velký zájem o zvýšení venkovní produkce. 

Jaká je podnikatelská struktura farem na Islandu? Máte více rodinných farem, nebo velkých podniků?

U nás jsou většinou rodinné farmy. Na Islandu není zemědělství velkým průmyslovým odvětvím. Myslím si, že náš největší skleníkový pěstitel má něco pod 13 000 metrů čtverečních skleníků. Pochopitelně farmy zaměřené na venkovní produkci jsou někdy velmi velké, ale jen v islandském měřítku. 

Je těžká koupit u vás zemědělskou půdu? A je běžnější, že si zemědělci půdu pronajímají, nebo ji vlastní?

U nás většinou farmáři půdu vlastní. Někteří zemědělci, kteří střídají plodiny, si pronajímají půdu od svých sousedů, aby dva, tři roky pěstovali nějakou jinou plodinu a poté opět obdělají svou půdu. Kvalitní zemědělská půda je poměrně drahá. Hlavně v okolí Reykjavíku, kde lidé kupují půdu pro stavbu rekreačního bydlení nebo chov koní pro zábavu. 

Myslím si, že hlavně na jihu naší země je hodně možností, jak zvýšit produkci brokolice a dalších plodin pěstovaných venku. Já sám žiju na jihu v nadmořské výšce kolem 60 metrů a toto místo má výhodu o tři týdny delší vegetační sezóny na jaře. Musíme se snažit motivovat farmáře, aby přemýšleli o tom, co mohou dělat na své půdě. V minulosti měla většina farmářů několik ovcí, které chovali na horách, a to bylo vše. 

Problém s cenami zemědělské půdy se týká hlavně Reykjavíku?

Ano, ceny půdy jsou dost vysoké kolem našeho hlavního města. Je téměř možné nakreslit sto kilometrový kruh kolem Reykjavíku, kde lidé skupují zemědělskou půdu od farmářů, aby tam měli pouze dům na léto, deset koní a na cestě ceduli „Soukromý pozemek“. Je trochu frustrující, že hodně kvalitní půdy se používá jen pro rekreaci.

Myslím si, že problém záboru zemědělské půdy je na Islandu ještě větší než v Česku, protože oproti nám máte mnohem méně půdy použitelné pro zemědělství.

Ano, my ztrácíme nejkvalitnější půdu, protože se z ní stává půda pouze pro rekreační produkci. V současné době se v parlamentu řeší, jak legislativně definovat, aby nejkvalitnější půda nemohla být použitá na nic jiného než na produkci jídla nebo krmiv. Proti tomuto návrhu někteří politici argumentují tím, že v ústavě je definováno svobodné nakládání se soukromým majetkem. 

Rybaření je nejdůležitější sektor islandské ekonomiky. Je běžné, že sedláci na Islandu chytají ryby?

Ne. I když islandští sedláci hospodaří v blízkosti moře, tak pro ně není příliš obvyklé, aby vzali malou loďku a jeli na ryby. Rybářství je tady na Islandu hodně průmyslové. Většinou se jedná o velké společnosti. Myslím si, že se u nás zkonzumují asi jenom 4 % výlovku, zbytek jde na export. Celkově ryby a produkty z nich tvoří asi 30 až 50 % veškerého islandského vývozu. Další důležitou částí ekonomiky je těžba a zpracování hliníku. Máme velké provozy, kde je hliník zpracováván pro export. Pochopitelně používají zelenou elektřinu (z vodních a geotermálních elektráren, pozn. red.). A zbytek našich příjmů je od turistů, ale kvůli covidu tu žádní nejsou a celý segment cestovního ruchu je na tom v současnosti hodně špatně. 

Věnují se islandští zemědělci i lovu mořských ptáků?

Ne, lov je jenom koníček. Zároveň se lovu věnuje méně a méně lidí a tento tradiční způsob získávání jídla bohužel mizí. Lidé si často myslí, že všechno jídlo pochází ze supermarketu. Lidé si neuvědomují, kolik úsilí stojí výroba jednoho litru mléka nebo kilogramu okurek. Trochu se vzdalujeme od našich kořenů. 

Kupují lidé na Islandu kvůli ochraně zvířat méně živočišné produkce?

O konzumaci masa a ochraně zvířat se v současnosti na Islandu vede debata. Maso škodí životnímu prostředí mnohem více než ostatní jídlo importované na Island z jiných zemí. A někteří Islanďané nepřemýšlí o tom, jaký vliv má daný produkt na životní prostředí v Evropě nebo v Asii. Že producenti mimo Island používají agrochemikálie, protože my importujeme jejich jídlo. Tady na Islandu lidé často hledají levná řešení, pomocí kterých by mohli zítra vyřešit naše problémy. Politikům říkám, že potřebujeme vizi na delší dobu. Oni se dívají dopředu jenom v horizontu čtyř let, protože poté jsou volby. Naše farmáře vybízím k tomu, aby zvýšili produkci z vlastní půdy. Máme hodně možností, jak vyrábět více jídla a zároveň nezkazit naše životní prostředí. 

Snaží se někteří islandští farmáři snižovat svůj vliv na životní prostředí například zatravňováním?

Podle mě ano. Sedláci u nás takto často přemýšlejí. Pokud moje uhlíková stopa je tolik a tolik kilo CO2, tak se snažím dostat uhlík zpět do půdy zatravněním míst, kde byl jenom písek nebo půda. Máme velmi drsné přírodní podmínky. Velká část naší země je ve výšce nad 300 m n. m., kde tráva nerada roste. Ve vyšší nadmořské výšce máme písek, skály, kameny a vše ostatní, co tam bylo po tisíce let. 

Vy jste předseda Farmářské asociace Islandu. Mohl byste mi popsat, co vaše organizace dělá? 

V současné době jsme hodně zaneprázdnění snahou snížit uhlíkovou stopu islandského zemědělství. Zatím sbíráme data a chtěli bychom být jako celý stát uhlíkově neutrální v roce 2030. Dále řešíme import zemědělských produktů z Evropy a dalších oblastí. Dovozci se velmi snaží najít cesty, které vyhovují jim. Také jsme v kontaktu s islandskou vládou ohledně dotační podpory chovu ovcí, krav, produkce mléka, zeleniny a sklizně venku pěstovaných plodin. Naše další jednání s vládou bude o islandské zemědělské politice do roku 2023. Zároveň musíme reagovat na to, co lidé jedí. Jak jste řekl, lidé jedí více a více zeleniny než dříve. To je něco, o co se musí sedláci zajímat. Musíme se dívat 10, 15 let dopředu. 

Kolik členů má vaše asociace? 

Máme kolem 1 900 členů. 

Jaký podíl všech islandských farmářů vaše asociace sdružuje? 

Myslím, že kolem 60 % všech zemědělců na Islandu je členy naší asociace. Bylo poměrně těžké je do naší asociace dostat. 

Jak je vaše asociace stará?

Kolem 110 let. Ale za tu dobu se hodně proměnila. Rádi bychom, aby na dalším setkání začalo platit nové pravidlo, že všichni farmáři budou členy přímo naší asociace a ne různých klubů.

Domníváte se, že máte výrazný vliv na zemědělskou situaci ve vaší zemi?

Ano. A politici naštěstí naší asociaci naslouchají. 

Máte vlastní hospodářství? Nebo působíte hlavně jako předseda farmářské asociace?

Sám jsem pěstitel. Můj podnik se nachází asi 70 km od Reykjavíku a tam pěstujeme hlavně tulipány, bylinky a květiny. Když jsem se stal předsedou, nebyl jsem na vlastní farmě víc než jeden rok. Moje pozice se najednou změnila z pěstitele na lobbistu. Nicméně to je život. Pokud se snažíme udržet farmářskou asociaci fungující, musíme se snažit starat o všechny zemědělce, i když mají sebemenší problém. 

Jaké jsou největší výhody a nevýhody hospodaření na Islandu?

Největší výhoda je ta, že můžu vybudovat vlastní farmu, dělat práci pořádně, být svým vlastním šéfem a hlavně dělat něco, co je blízké mému srdci. Další výhodou je, že sedláci působí na celém Islandu. Lidé z měst chtějí cestovat po našem ostrově, protože vidí hezké farmy s krávami a ovcemi. Ale pokud by u nás nebyli sedláci, nechtěli by lidé tolik cestovat po zemi, kde by nesvítila světla žádných farem. Bez plotů a krav by byl pohled na naši krajinu smutný. Tudíž je naším cílem udržet na venkově život. 

A nevýhoda je, že zemědělci často žijí ve velké vzdálenosti od Reykjavíku, kde bydlí 70 % islandské populace, a tudíž mívají problémy s odbytem svých produktů. Zároveň je složité obstát v konkurenci levného jídla z dovozu z Evropy.  

Jak zemědělství vnímají obyvatelé a turisté na Islandu? Myslíte si, že máte dobrou pozici ve společnosti?

Máme velmi dobrou pozici ve společnosti. Lidé říkají, že rádi jedí islandské produkty. Na druhou stranu v supermarketu je pro většinu lidí rozhodující cena. Nicméně víc a víc lidí v současnosti přemýšlí o životním prostředí. Nakupují „pomalé jídlo“ kvůli znečištění a dalším faktorům, které se pojí s životním prostředím. 

Je agroturistika na Islandu častá? Poskytuje hodně vašich členů ubytování turistům?

Agroturistika u nás začala několika letními domy a chalupami. Dnes jsou po celém Islandu hotely s restauracemi, doma vyráběnou zmrzlinou a jídlem z farmy. Možnosti ubytování na farmách se v posledních letech rozšiřovaly, ale od začátku pandemie se vše zavřelo. Musíme doufat, že se turisté vrátí. 

V kontinentální Evropě se řeší problém nízkých výkupních cen hovězího masa. Týká se tento problém i Islandu?

Ano, situace naší hovězí a kuřecí produkce je velmi špatná. U kuřat mohou zemědělci jednoduše snížit produkci, protože jedno kuře roste pouze šest týdnů. Drůbežáři fungují asi na 70 % svých kapacit. Stále mají zisk. Nejsou až tak spokojení, ale přežívají. 

Už jste to zmínil před chvíli - jak se vám daří vycházet s politiky?

To záleží. Někteří chápou všechny naše záležitosti, někteří se o zemědělství nezajímají a nerozumí mu. Hlavně narážíme u vepřového a kuřecího masa. Politici říkají, že maso je průmyslový produkt. Ale kuřecí a vepřové u nás dělají i rodinné farmy. Na Islandu nemáme velké zemědělce a průmyslovou výrobu. 

Takže vaši politici se více zabývají podporou chovu ovcí a skotu?

Ano. 

Mohl byste popsat systém zemědělských dotací na Islandu?

Máme systém kvót na mléko, kdy do určitého množství litrů je farmář dotován státem. Celková roční kvóta mléka na Islandu je asi 146 milionů litrů. Farmáři také dostávají nějaké peníze na každou krávu a ovci. I u ovcí je určitá kvóta, kolik kusů zvířat může zemědělec vyprodukovat za rok. Do daného množství farmář dostane férovou cenu za maso, při překročení kvóty musí doufat, že za ovce dostane od jatek alespoň něco. Zároveň stát trochu dotuje produkci okurek, paprik a rajčat. Také je v zemědělství dotována elektřina pro vyhřívání a osvětlování skleníků. 

Máte platby na agroenvi opatření?

Zatím ne, ale v současnosti o nich s politiky diskutujeme. Rádi bychom se s nimi dohodli, aby v zemědělské politice Islandu po roce 2023 byla zahrnuta zelená podpora snižování efektu CO2 díky možnostem plateb za ukládání CO2 například v podobě agroenvi opatření. Třeba zpracovatelé hliníku by mohli platit zatravňování a další agroenvi opatření, aby kompenzovali jimi vypouštěné emise CO. 

Podobná opatření by politici rádi zavedli, protože chtějí říkat, že dávají peníze nejen do produkce jídla, ale i do zlepšování stavu životního prostředí a zmírňování důsledků klimatické změny. 

Někde jsem četl, že Island bude pravděpodobně jednou z mála zemí na světě, kde se klimatická změna projeví spíše pozitivně. Jaké dopady bude mít podle vás změna klimatu na Islandu?

Zemědělství se už kvůli klimatické změně proměnilo. Všechny rostliny rostou výrazně rychleji než před třiceti lety. Stromy, tráva, zelenina, všechno. Máme teplejší léta. V současné době (v polovině února 2021, pozn. aut.) tady na jihu nemáme skoro žádnou zimu. Je tu 8 stupňů a žádný sníh. Na to nejsme zvyklí. Ale minulý rok tu foukal silný vítr skoro celou zimu. Letošní zima je úplně jiná. Před rokem na severu byla velká sněhová bouře, kdy koně a ovce umírali, protože je farmáři nemohli najít. Jinak si myslím, že díky klimatické změně můžeme více pěstovat potraviny mimo skleníky než dřív. Asi to je pozitivní změna, ale kdo nakrmí zbytek světa? 

Velkou výhodou pro zemědělství je naše voda, speciálně ta pitná. Všichni zahraniční zemědělci, kteří nás na Islandu navštívili, byli překvapení tím, že zaléváme rostliny pitnou vodou. U nás nemusíme vodu čistit nebo sbírat dešťovou vodu. Jednoduše jí napumpujeme ze země a použijeme. Když jedeme do zahraničí, tak jsme šokováni, když si musíme nakupovat pitnou vodu. 

Kdy většinou začíná vegetační sezóna na Islandu?

Snažíme se sázet rostliny venku na začátku června, ale loni jsme měli v červnu chladné noci, i když přes den bylo teplo. Takže loňská sezóna nezačala moc dobře. Farmáři se báli, že nebudou mít dost produkce. Na konci června se trochu ochladilo a pěstitelé zeleniny měli nakonec dobré výsledky. I pěstitelé brambor zažívali mrazivé noci v červenci. To se u nás může stát. 

Byl jste někdy v Česku?

Ne, ale jsem na cestě :). 

Budeme rádi, pokud navštívíte naši Asociaci...

Díky. Myslím si, že každý se může naučit něco nového od jiných lidí, i když žijí v úplně jiném prostředí.

Zpracoval Tomáš Zavadil, Hlavní kancelář ASZ ČR 

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 4/2021), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.