Včelí farma z Táborska sází na ochucené medy, nově zkouší lízátka

Medová lízátka nabízí jako novinku rodinná včelí farma Vostoupalovi z Košic na Táborsku, jež získala několik ocenění v soutěžích regionálních potravin. Jinak sází hlavně na medy ochucené rakytníkem či zázvorem, stará se o sto včelstev. Chov má i krajinně - ekologický rozměr; ze zbytků nevyužitého dřeva letos František Vostoupal vyrobil ptačí budky, řekl v rozhovoru s ČTK.

Farma vyrábí med, medové produkty, medovinu, vosk, pyl i propolis. Včely chovali dědeček, otec i strýc Vostoupala. On se k nim dostal až v 28 letech, kdy šel do invalidního důchodu. "Nudil jsem se, tak jsem strýci říkal, že bych si od něj včely vzal. Začal jsem se čtyřmi včelstvy a během dvou let jsem to dotáhl do stovky," řekl čtyřiačtyřicetiletý včelař. Do té doby ho jako opraváře zemědělských starostů nenapadlo, že by je choval. Základy si pamatoval od táty, vše ostatní se naučil díky internetu a na ročním kurzu v Blatné.

Postupně začali dělat ochucené medy, protože se potřebovali odlišit od jiných včelařů. Nejoblíbenější jsou s rakytníkem a zázvorem, dochucuje se ale i jahodami, borůvkami, kurkumou, skořicí, čokoládou či kakaem. Novinkou jsou medová lízátka. "Musí se to uvařit, dává se tam i cukr a škrob, aby to ztuhlo," popsal včelař. K zajímavostem řadí oříšky naložené v medu. Populární jsou dárkové koše na Vánoce, loni jich jeho manželka Jana připravila dvě stovky. "Všechno jsem to dělala doma v obýváku, to se hodně líbilo, teď už volal pán, že jich chce dvacet," řekla.

Nejvíc medu prodají ze dvora, potom na trzích. Teď se chystají na Táborská setkání; vyhráli konkurs, že tam mohou mít stánek, musí si ale obléci dobové kostýmy.

Farma nyní vlastní 100 včelstev, loni jich bylo 80 a výnos 35 kilogramů z jednoho. "To je špatné, loni nebyl med. Letos je to taky slabé. Včely toho hodně snědí samy, včelstvo spotřebuje třeba sto kilo," řekl. Letos v zimě přišel o polovinu včelstev, i když je léčí, kvůli varroáze. "To jsme na jaře plakali," řekla manželka Jana.

Pracuje jako mistrová ve firmě, která dodává pro automobilový průmysl. V přírodě odpočívá. "Když kolem mě dřív proletěla včela, tak panický strach, že mě štípne. Teď tady sedíme v pergole, kolikrát si jich sem přivezeme houfy a už se jich člověk nebojí. I roje sundáváme. Nosím oblečení a kuklu: bez toho jsme to zkoušeli jednou, a to jsme dostali hodně za vyučenou, doštípali nás strašně - šli jsme si tam machři navečer, že už nebudou létat, a byli jsme 14 dní jak avataři," popsala. S chovem pomáhá i jejich dcera.

Pro jejího muže je včela dříč a úžasný stroj. Poblíž domu postavil i špalkový úl zvaný klát, také hmyzí hotel. K přírodě ho váže silné pouto. Třeba ze dřeva, které zbylo ze stavebních prací, letos s bratrem vyrobili a rozvezli po okolí 36 ptačích budek.

Autor: ČTK