Hospodaření na předměstí moravské metropole

Pro předměstí Brna a jeho bezprostřední okolí je typická intenzivní rostlinná výroba, ale rovněž značná variabilita půdních typů a přírodních podmínek, na což je nezbytné brát zřetel v rámci agrotechniky. Své o tom ví člen Asociace soukromého zemědělství Brno Pavel Stejskal z Ponětovic, jímž obhospodařované pozemky dělí až třicet kilometrů - od těžkých půd až po ty písčité.

V Ponětovicích sedlačili předci pana Stejskala již od roku 1780, za první republiky a po druhé světové válce jeho dědeček. V tu dobu, poprvé v roce 1933, podruhé o dvanáct let později, hospodářství vyhořelo - jak obytná část, tak stodola. „Děda měl ale dva syny a při výměře deset hektarů i vizi pokračování a dalšího rozvoje, proto vše vybudoval znovu. V roce 1945 postavil i poměrně velký sklep na uskladnění brambor. O pár let později ovšem musel vstoupit do družstva a na statku se až do sedmdesátých let realizoval výkrm družstevních prasat,“ říká Pavel Stejskal, který v přelomovém 89. roce ukončil studium na Vysoké škole zemědělské v Brně. „Ještě jsem dělal státnici z marxismu-leninismu,“ směje se.

V létě čtyři roky nato sklízeli Pavel Stejskal a jeho otec, který předtím pracoval jako ekonom v družstvu, první úrodu v roli soukromých zemědělců. Ke svým navráceným hektarům si přibrali další od známých a vlastníků, kteří hospodařit nechtěli, od někoho odkoupili i živý a mrtvý inventář, premiérová sklizeň tak proběhla na 80 hektarech orné půdy.

„Moc nám tehdy v začátcích pomohly Kubátovy dotace. Později, v roce 2006, pak byla výborná dotace pro mladé začínající zemědělce, kterou jsme čerpali na nákup kombajnu a postřikovače,“ informuje Pavel Stejskal a dodává: „V současné době ale u tohoto titulu, tolik potřebného a důležitého pro mladé hospodáře, postrádám větší benevolenci v požadavcích na strukturu výdajů. Jednotliví farmáři mají různé startovní podmínky a diktovat jim, jakou konkrétní část financí použít na investice a jakou na provoz, mi přijde poněkud scestné, obzvláště když společná pravidla EU k tomu nenutí.“ (Rozvolnění požadavků na strukturu výdajů v rámci tohoto dotačního titulu požaduje i ASZ ČR - pozn. red.)   

Ponětovická farma je zaměřena na rostlinnou výrobu na 340 hektarech půdy, z nichž 60 je vlastních. Stejskalovi hospodaří v osmi katastrech a mají více než 100 pachtovních smluv, s jejichž administrativou, ale i dalším „papírováním“, pomáhá hospodáři intenzivně jeho žena. Stejně jako v ostatních koutech naší republiky, i zde se ceny půdy a pachtovného sunou stále výše. V případě pachtu jde někdy i o částky překračující sedmitisícovou hranici, co se týče prodeje, jsou někteří kupci ochotni zaplatit i půl milionu korun za hektar orné půdy. „Myslím ale, že taková suma zkrátka nemůže být rentabilní ani pro hospodáře s dlouhodobou vizí generačního předávání,“ upozorňuje pan Stejskal.

Ten se věnuje pěstování pšenice, ozimého ječmene, slunečnice na zrno, řepky, čiroku, prosa, různého osiva na množení, v letošním roce zkouší i ozimý oves, na polovině hektaru nechybí ani brambory. „Na předměstí Brna, kde obhospodařujeme 75 hektarů, ale třeba nemá vůbec smysl sít slunečnici, a to kvůli městským holubům, škody jsou pak obrovské. Výnosově nás potrápily předešlé tři roky po sobě, první dva kvůli suchu, ten předloňský byl značně poznamenán přemnoženými hraboši. Došlo ke ztrátě několika stovek tun obilnin, na 30 hektarech pšenice jsme třeba měli sklizeň tunu po hektaru, což je opravdu katastrofa, kterou nepamatujeme. V letošním roce jsme byli nuceni zaorat 30 hektarů řepky, díky novému škůdci a zasít místo ní čirok. Další dny ukážou, jak tedy dopadne letošek,“ informuje hospodář.  

K uskladnění produkce a také strojů slouží v roce 2012 vybudovaná hala o rozměrech 30 x 55 metrů, farma disponuje i váhou na kamiony a sušičkou, díky níž může pan Stejskal poskytovat sušení obilnin formou služby i dalším zemědělcům.

Část rostlinné produkce z ponětovické farmy dlouhodobě putuje k našim rakouským sousedům, a to prostřednictvím odbytového družstva Raiffeisen-Lagerhaus Weinviertel Ost, se kterým začal pan Stejskal spolupracovat již před řadou let jako jeden z prvních Moraváků a dodnes je členem tohoto družstva a také členem představenstva za Jižní Moravu. Toto družstvo má v Rakousku dlouholetou tradici, založeno bylo již v roce 1898 a aktuálně sdružuje cca 2600 rakouských a asi 60 českých farmářů. Zajišťuje odbyt všech hlavních rostlinných komodit a zemědělcům naopak nabízí prodej osiv, hnojiv, chemie a nafty. Vzhledem k tomu, že jde o sdružení samotných sedláků, není jeho cílem vytvořit co největší zisk, a proto jsou zemědělcům nabízeny férové výkupní ceny. Řada českých sedláků, zejména z jihu Moravy, odbytuje svou produkci prostřednictvím její české pobočky s výkupním místem ve Vranovicích na Moravě.

Pavel Stejskal spolupracuje ale i s finálními odběrateli, konkrétně zejména chovateli drobného ptactva, kteří si jezdí na farmu hlavně pro slunečnici, proso a čirok. Svou produkci dodává rovněž firmě, jež vyrábí krmivo pro domácí mazlíčky.

Do práce na farmě je spolu s ním plně zapojen i jeho starší syn Tomáš, vypomáhá ale i mladší syn, který je zaměstnán u firmy Zetor. Je tedy více než zřejmé, že dědeček Pavla Stejskala se nesnažil nadarmo - hospodaření jeho rodiny v Ponětovicích pokračuje a jistě i nadále bude.

Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR