Jsme národ houbařů? Kdepak, hazardéři bez vztahu k lesu, tvrdí známý mykolog

V lesích Beskyd, Javorníků, Chřibů i hvozdech Bílých Karpat zavoněly houby. Někde rostou více, jinde méně. Hlavní sezona podle mykologů teprve přijde. Obecně ale registrují menší úrodu než vloni. Upozorňují také na neurvalé chování návštěvníků lesa a četné otravy. Lidé nepoznají ani základní druhy hub.

Kozáky, křemenáče i praváky. Tyto oblíbené plody lesa nosí teď návštěvníci valašských hvozdů nejčastěji. „Byl jsem v neděli na dvě hodiny. Jeden koš jsem naplnil a zbytek jsem musel skládat do blůzy. Rostou hlavně v listnatém,“ prozradil Jiří Novosad ze Vsetína.

Pod listem i jehličím

Úlovek obohacený o bedly, tak zvané „modrající hřiby“, babky i lišky nasbírala Jan Dokoupilová. „Byly toho dva poloviční košíky. Našli jsme je spíše v jehličnatém lese“ podělila se o radost.

Podle mykologů jsou ve Zlínském kraji místa, kde se aktuálně houby dají najít, ale také lesy, kde neroste nic. Nezáleží, zda se jedná o listnatý, nebo jehličnatý porost.

V tomto týdnu pomohou srážky, které houby k růstu potřebují. „Nemůžu říct, že by teď rostly na každém kroku, ale dají se najít. Plodnicím moc nepomohly hice, které tu v minulém týdnu byly. Teď se ochladilo a zaprší, tak vylezou,“ myslí si předseda spolku hřibařů Francova Lhota Luděk Hřib.

Spolek pořádá pravidelně začátkem roku soutěž o nejlepší nakládané houby – Francolhotský kyseláč a také na podzim výstavu hub. „To je nejlepší termín, v září a říjnu roste nejvíce druhů hub, ať už jedlých, nebo nejedlých. Proto se v tomto období dělají výstavy po celé republice. Hlavní sezona hřibaře teprve čeká,“ připomíná předseda spolku.

Pro houby je ideální noční teplota 12 až 15 stupňů a kolem 20 stupňů přes den. Přidá-li se k tomu vlhko a ne moc silný vítr, mohou houbaři očekávat žně. Mýty kolem úplňku a dalších vlivů Luděk Hřib neuznává. „Nějaký malý vliv tam bude, ale houby nezajímá kalendář ani úplněk. Jak mají podmínky, rostou,“ říká.

Neznají houby

Známý odborník a mykolog Jiří Polčák si povšiml závažných skutečností, které souvisí s nevhodným chováním lidí v lese a jejich neznalostí. „Považujeme se za národ houbařů. Zjišťuju, že lidi nejsou znalci, ale hazardéři. Nepoznají ani základní druhy hub, nedávno jsme tu měli otravu, která skončila výplachem žaludku,“ krčí rameny.

„Houbaření“ došlo podle něj až tak daleko, že návštěvníci plení lesy, sbírají všechno, co najdou, vzácné a neznámé houby rozkopou a zničí. Poslední módou je časté volání o rozpoznání hub. „Vrcholem je nošení hromady hub do mykologické poradny, kdy lidi nezajímá, jak se která jmenuje. Požadují jediné – rozdělte je na hromádky, co je jedlé si vezmeme a co není tak vyhoďte,“ zlobí se Polčák.

Houbaři podle něj nemají k lesu vztah. Chodí jich čím dál více, zůstává po nich nepořádek, berou s sebou psy, které nechají volně pobíhat. Aktuálně rostou i houby vzácnější, teplomilné a chráněné. Ty ale většinou zničí. „To nikdy předtím nebylo. Je to tak poslední dva roky. Místní lidé z dědin se k lesu chovají jinak. Nejhorší je, když se do porostů vrhne banda měšťáků. Co neznají, zničí, jinak berou všechno – i plesnivé a červavé plodnice. Jako by byl hladomor. Stejně je doma vyhodí,“ uzavírá mykolog.

Martin Mrlina