I včely mají svůj výzkumný ústav. Čím se zabývá a co zajišťuje?

Čas od času slýcháváme otázku: „K čemu včely potřebují výzkumný ústav?“ Odpověď může být stručná, ale i velmi obsáhlá. Ta ideální je, jak už to bývá, někde uprostřed. Můžeme začít od představy, že by žádný takový ústav neexistoval a včely by byly odkázány buď na sebe, jako v dávné minulosti, nebo na včelaře a jejich dobře míněné, ale empirické zásahy do života včel. Dlouhá tisíciletí žila včelstva v lesích, dokázala si nasbírat dost medu pro přežití zimy, rozmnožovala se rojením. 

Roje průběžně nahrazovaly ztráty včelstev v důsledku nemocí. Dnes člověk bere včelám med a místo něj podává náhradní krmení na zimu. To se dá dělat dobře nebo špatně. Vida, úkol pro výzkum. Roje už nebydlí v dutých stromech a moudří chovatelé spolu s výzkumníky ladí konstrukci úlů tak, aby včelám co nejlépe nahradila původní příbytky. Vlastnosti včel jsou rozmanité.

Šlechtitelské programy dokážou v populaci včel vyhmátnout včely, které mají vysokou užitkovost, pevné zdraví a jsou mírumilovné. Nikdo si nepřeje sousedské spory kvůli žihadlům. Zemědělská výroba je vůči včelám tak trochu v konfliktu zájmů.

Potřebuje včely jakožto nejpočetnější hmyzí opylovače, ale neobejde se bez aplikace prostředků pro ochranu rostlin, které mohou včelám škodit. Opět úkoly pro výzkumníky, jak rizika, pokud je to možné, omezit. Výzkum musí řešit i prevenci, případně léčení nemocí včel. Prvořadý požadavek je, aby žádný z použitých postupů léčení neohrozil bezvadnou kvalitu včelích produktů, zdraví včelařů ani životní prostředí.

Výzkumný ústav včelařský funguje již více než 100 let. Založení je datováno do listopadu 1919, rok po skončení první světové války. Ministerská rada tehdy schválila zřízení několika zemědělských výzkumných ústavů se zaměřením na živočišnou výrobu včetně ústavu včelařského. Iniciátorem vzniku a současně prvním ředitelem se stal doc. Dr. Antonín Schönfeld, který vypracoval obsáhlý program výzkumné činnosti. 

Výzkumný ústav včelařský tedy formálně vznikl, ale trvalo ještě další čtyři roky, než získal vlastní střechu nad hlavou v Dole u Máslovic, kde působí dodnes. Postupem času a s přibývajícími úkoly rostl počet zaměstnanců a vznikala nová detašovaná pracoviště. Důležitým milníkem v historii ústavu byla nedobrovolná privatizace v roce 1996. Pracovníci ústavu byli postaveni před jasný záměr, bylo nutné konat. 

Proto vypracovali privatizační projekt, ve kterém se zavázali v celé šíři zachovat odbornou činnost ústavu, tedy výzkum, vývoj, výrobu i služby a poradenství v oboru včelařství a včelích produktů. Projekt ve veřejné soutěži uspěl, a tak se ze státní příspěvkové organizace stala společnost s ručením omezeným. Jedním ze společníků je Český svaz včelařů a jeho prostřednictvím i většina včelařů v republice.

Nyní má ústav na všech svých pracovištích přes 60 pracovníků a více než 1000 včelstev v šesti oblastních šlechtitelských chovech. K výzkumu využívá pokusné pozemky a výzkumné laboratoře včetně státem akreditované zkušební laboratoře po diagnostiku nemocí včel, analýzu včelích produktů a zkoušení toxicity látek pro včely. 

Zabývá se zpracováním včelích produktů pro běžné odběratele i certifikovaného včelího vosku a medu pro potravinářské a farmaceutické účely. Zajišťuje výrobu léčiv pro včely a přístrojů pro léčení včel, výrobu medoviny, výrobu drobných včelařských pomůcek. 

Specialitou a tradicí ústavu je inseminační škola, kterou založil roku 1959 světově uznávaný odborník a dlouholetý ředitel ústavu Vladimír Veselý. Ústav každoročně pořádá řadu kurzů a školení pro odbornou i laickou veřejnost, jeho pracovníci se účastní mnoha přednášek pro včelaře v terénu. Nezřídka se také podílí na řešení problémů ve spolupráci se Státní veterinární správou, ministerstvem zemědělství a dalšími institucemi.

Autor: Ondřej Procházka

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info