Zvýšení daně ze zemědělské půdy posílí hlavně negativní trendy na venkově a v krajině

Není žádných pochyb o tom, že je potřeba najít různé zdroje, jak zalepit obrovský a stále se prohlubující schodek veřejných financí v naší zemi a že nejen hledání, ale hlavně jeho uvádění do praxe prostě bude bolet. Zvyšovat daň z nemovitostí, konkrétně ze zemědělské či lesní půdy, by však mělo být pro odpovědnou vládu až jedním z posledních řešení, a to z řady strategických nebo jinak důležitých důvodů. Asociace soukromého zemědělství ČR proto tento vládou zamýšlený krok v konsolidačním balíčku zásadně odmítá.

Placení vyšší daně z nemovitostí by se totiž týkalo i velmi významného množství pozemků, které nejsou jejich vlastníkům od jejich formálního vydání restitučními zákony na začátku devadesátých let dodnes vůbec zpřístupněny, protože k nim nebyla doposud obnovena cesta zničená za minulého režimu.

Na těchto zemědělských pozemcích dosud neproběhly především vinou státu pozemkové úpravy a tak k nim zpravidla nevedou ani žádné cesty. Není zrovna důkazem mnohokrát proklamovaného zájmu státu na tvorbě a posilování chybějících vlastnických vztahů, pokud takovému vlastníku, který se ani po 30 letech budování právního státu nedověděl, kde přesně jeho vlastnictví leží, přijde po téhle veškeré „péči a ochraně“ jen složenka na vyšší daň.

Obecně přitom platí, že na běžného majitele pozemku v ČR se v zákonech vrší další a další různé povinnosti a musí se obtížně vyrovnávat s často nevyjasněnou odpovědností vlastníka v byrokratické džungli pozemkového práva. A pokud se někteří z nich ještě dosud ani nemohli fyzicky chopit tohoto majetku a mít z něj adekvátní prospěch – resp. toho si nezřídka požívají ti, kterým stát svou liknavostí „dovolil“ tyto majetky dál bezplatně užívat) - jistě nebudou (po zvýšení nemovitostní daně) dlouho váhat nad dopisy všudypřítomných nabízečů výhodného odkupu jejich majetku. Tito skupovači, kteří jsou bílými koňmi především velkých kapitálových společností, včetně těch zahraničních, tak budou mít nyní žně.

Prázdná státní kasa je samozřejmě velký argument, ale větším argumentem je mít dostatek motivovaných vlastníků, kteří budou mít možnost a zájem tento majetek rozvíjet s předpokladem, že vláda si tohoto vlastnictví váží a vnímá širokou vlastnickou základnu jako stabilizační prvek ve státě a že plátce zatěžuje majetkovými daněmi do stejné míry, do jaké míry jim dokáže dát jasnou garanci na využívání svého vlastnického práva. Již nyní jsme v době, ve které pár oligopolů a megaholdingů díky extrémně špatné dotační politice ovládlo zemědělství, a nyní se může stát, že se brzy probudíme i do světa, ve kterém tu bude pár latifundistů, kteří na obrovských skoupených majetcích od menších vlastníků (které mu stát sám dobrovolně nahnal), začnou prosazovat svůj vliv.

Zvýšení této daně se má ale týkat také ploch, které ve své podstatě nelze nijak hospodářsky využít, což bude mít negativní vliv na množství krajinných prvků, které zvyšují pestrost krajiny, snižují rizika eroze a zvyšují biodiverzitu. Podíl krajinných prvků na zemědělské půdě má přitom podle požadavků EU v budoucnosti cíleně růst. Lze očekávat, že navýšenou daní u takové půdy se žádný její vlastník k budování těchto krajinných a neprodukčních prvků asi moc inspirovat nebude.

Zvýšení daně z nemovitostí se zcela logicky odrazí rovněž v nárůstu pachtovného u zemědělské půdy, což bude představovat významnou překážku, mimo jiné i při potřebné generační výměně v tuzemském zemědělství a dostupnosti půdy zejména pro začínající zemědělce. K zahájení činnosti nových zemědělců představuje již dnes fatální nedostatek vhodné půdy zásadní komplikaci, a tento stav se zvýšením daní z nemovitostí ještě prohloubí. Naše zemědělství přitom větší počet menších a středních a hlavně nových zemědělských podnikatelů potřebuje, jak ostatně zaznívá i v diskusích o příčinách vysokých cen potravin. Může se stát, že zvýšení daně z nemovitostí ve svém důsledku sníží potřebnou tvorbu přidané hodnoty k zemědělské surovině na farmách zemědělců, sníží pestrost nabídky potravin na tuzemském trhu a nepřispěje ani k vyšší soběstačnosti ČR ve výrobě některých potravin. Zvýšené náklady zemědělců na půdu jakožto základního výrobního prostředku k produkci zemědělských surovin mohou znamenat impulz ke zdražování potravin.

Lze shrnout, že plánované zvýšení daní z nemovitostí, tedy i daní ze zemědělských a lesních pozemků, bude pro sedláky z rodinných farem a pro všechny mikro, malé a střední zemědělce významnou komplikací. Jedná se totiž o ty zemědělské subjekty, na které zvýšení daně reálně nejvíce dopadne, protože fyzicky hospodaří v mnohem vyšším podílu (na rozdíl od neustále rostoucích průmyslových korporací) na své vlastní půdě, kterou museli v minulosti na úkor investic do rozvoje vlastních farem nakoupit. ASZ ČR v této souvislosti připomíná a zdůrazňuje, že hospodaření na vlastní půdě také v reálné praxi znamená zodpovědnější péči o půdu, stav krajiny, lesní pozemky i zdroje vody. Vlastníci zemědělské a lesní půdy z řad hospodařících sedláků tímto způsobem přirozeně a bez specifických dotací naplňují veřejný zájem, který by měl být také společensky ohodnocen. Zvýšení daní z nemovitostí je ale zcela opačného rázu, a je fakticky trestem za snahu sedláků a dalších hospodařících vlastníků půdy za jejich dřívější investici. Je proto zcela na místě ohodnotit tento vládní krok vůči dané skupině jako neférové porušení programového prohlášení, neboť jim namísto deklarované podpory přineslo další zhoršení jejich podnikatelského prostředí.

ASZ ČR proto požaduje, aby byla ze zvýšení daně z nemovitostí vyjmuta zodpovědně obhospodařovaná zemědělská a lesní půda. Tento svůj požadavek také začlenila do oficiálních připomínek ASZ ČR ke konsolidačnímu balíčku v dopisu, který byl adresován ministru financí a dalším členům vládní koalice.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR