Vliv kvality mléka na jeho technologickou zpracovatelnost

Vliv somatických buněk na kvalitu mléka

GAJDŮŠEK (1996) uvádí, že při akutních zánětech mléčné žlázy dochází ke značným změnám ve složení a vlastnostech mléka, že sekret pozbývá zcela charakter normálního mléka. Toto mléko nesmí být dodáváno do mlékárny. Při subklinických mastitidách však nemusí být změny sekretu zcela patrné, mléko je často dodáváno ke zpracování a je nebezpečné nejen z hlediska přenosu patogenních mikroorganismů, ale především z důvodů technologického rizika při jeho zpracování.

Syrové mléko s vysokým počtem somatických buněk v mléce vykazuje změny pH, hustoty, bodu mrznutí a pufrovací aktivity. Celkový obsah tuku v mléce nemusí být významně ovlivněn, byly však prokázány změny složení mléčného tuku a velikosti mléčných kuliček. Stoupá podíl mastných kyselin s kratším řetězcem a zvyšuje se množství nenasycených mastných kyselin (GAJDŮŠEK, 1996). KADLEC (1994) dodává, že kromě zhoršené ostrosti odstředění mléka jde zvláště o to, že zvýšený podíl volných mastných kyselin a zvýšená činnost lipáz způsobují zvýšené hydrolytické štěpení mléčného tuku syrového mléka a zvýšenou kyselost mléčného tuku (podíl volných mastných kyselin), která neumožňuje výrobu jakostního másla s požadovanou trvanlivostí. Při výrobě másla se prodlužuje i doba stloukání. ŠKARDOVÁ (1996) doplňuje, že máslo má v důsledku zvýšeného obsahu volných mastných kyselin žluklou chuť a po 2 měsících skladování získává oxidační příchuť a to zejména, když syrové mléko, ze kterého bylo vyrobeno, obsahovalo více než 1 mil. somatických buněk v ml mléka.

GAJDŮŠEK (1996) uvádí, že také celkový obsah bílkovin nemusí být změněn, může dokonce docházet ke zvyšování. Snižuje se však syntéza kaseinu a sérových bílkovin b - laktoglobulinu a a - laktalbuminu a zvyšuje se obsah imunoglobulinů a krevního sérum albuminu, které vstupují do mléka z krve v důsledku snížení permeability membránových bariér. Dochází však i ke změnám v zastoupení frakcí kaseinu. Při mastitidě se snižuje koncentrace a S - a b - kaseinu a zvyšuje se koncentrace k - kaseinu a současně se snižuje i velikost kaseinových micel. Změny v zastoupení dusíkatých látek mléka byly zjištěny již při počtu somatických buněk nad 250 tis v 1 ml mléka. Byl zjištěn průkazný pokles obsahu b - kaseinu a kaseinového čísla a vzestup g - kaseinu a nekaseinového dusíku. Při počtech somatických buněk nad 500 tis v ml mléka byl prokázán pokles a S - kaseinu a a - laktalbuminu a vzrůst k - kaseinu. Při dalším zvyšování počtu somatických buněk byl prokázán pokles b - laktoglobulinu. Při vzniku mastitidy se zvyšuje nejprve koncentrace imunoglobulinů Ig G1 a Ig G2, zatímco koncentrace imunoglobulinů Ig M a Ig A se zvyšují až ve druhé fázi při poklesu koncentrace imunoglobulinů třídy Ig G.

GAJDŮŠEK (1996) dále uvádí, že se zvyšujícím se počtem somatických buněk v mléce se zvyšuje i aktivita některých enzymů. Proteázy, uvolněné z leukocytů, mají relativně menší aktivitu než extracelulární proteázy z psychrotrofních mikroorganismů. Rychlost proteolýzy jednotlivých frakcí kaseinu proteázami izolovanými z leukocytů byla v pořadí a sl - b - k - kasein, zatím co u plazminu b - a sl - k - kasein a u proteázy, izolované ze S.marcescens v pořadí b - k - a sl - kasein. Se zvyšováním počtu somatických buněk v mléce nabývá na významu i aktivita fosfatáz v mléce. Alkalická i kyselá fosfatáza jsou přirozenou součástí mléka. Alkalická fosfatáza má svůj původ v epitelu mléčné žlázy, v krvi a buněčných útvarech, je však produkována i některými mikroorganismy, především rodu Escherichia a Aerobacter. Kyselá fosfatáza pochází téměř výlučně z leukocytů. Normálně je její aktivita malá a většina aktivity je maskována. Při zvýšeném počtu somatických buněk možno v mléce nalézt i dva izoenzymy kyselé fosfatázy leukocytárního původu. U mastitidního mléka nebo při zvýšeném počtu somatických buněk ve směsném mléce se proto může zvyšovat riziko defosforylace kaseinu. Také zvýšená aktivita lipáz v mastitidním mléce může být příčinou zvýšené hydrolýzy mléčného tuku a zvyšování koncentrace volných mastných kyselin a tím i zhoršení skladovatelnosti másla. KADLEC (1994) udává, že v mléce krav se záněty mléčné žlázy dochází ke změnám aktivity katalázy, lipázy, laktátu, dehydrogenázy, glutamát-oxalacetát-transaminázy, kyselé i alkalické fosfatázy, xantinoxidázy, esteráz, lysozymu, D-glukosaminidázy, b -gluceromidázy, a -manozidázy, acylsulfatázy, antitripsinu atd.

Podle LUKÁŠOVÉ (1997) je jedním z nejcitlivějších ukazatelů podráždění sekreční tkáně obsah laktózy. Její koncentrace klesá, průkazné změny byly zjištěny již při počtu somatických buněk nad 250 tis v 1 ml mléka. GAJDŮŠEK (1996) doplňuje, že pro vyrovnání izotonických poměrů úměrně stoupá obsah chloridových a sodíkových iontů v mléce. Jako indikátor sekrečních poruch proto může sloužit chlorcukrové číslo, tj. poměr chloridů a laktózy nebo poměr K/Na. Obě tyto hodnoty se průkazně mění již při počtu somatických buněk nad 250 tis v 1 ml mléka.

GAJDŮŠEK (1996) uvádí, že celkový obsah minerálních látek se obvykle zvyšuje. Klesá však obsah vápníku (hlavně koloidně vázaného vápníku), draslíku, hořčíku a anorganického i celkového fosforu a citrátů a naopak se zvyšuje obsah sodíku a chloridů a stoupá také obsah stopových prvků železa, zinku a mědi. Důležitým kritériem technologické zpracovatelnosti není jen celkový obsah prvků, ale především jejich vzájemný poměr a rovnováha.

GAJDŮŠEK (1996) vysvětluje změnu kyselosti mléka jako důsledek jeho změněného složení. Hodnoty pH mléka se zvyšují i nad 7 a úměrně klesá titrační kyselost mléka i na hodnoty pod 4°SH při akutních formách mastitid. V některých případech však dochází ke zvýšení titrační kyselosti a tento jev je vysvětlován rozkladem laktózy na kyselinu mléčnou, toto se však nepodařilo prokázat, pravděpodobnější vysvětlení anomálie mezi titrační kyselostí a pH mléka je ve změně v zastoupení bílkovin a solí, poněvadž se obvykle zvyšuje i pufrační kyselost mléka.

GAJDŮŠEK (1996) uvádí, že v souvislosti se změnami složení a vlastností mastitidního mléka se výrazně zhoršují i jeho technologické vlastnosti a zpracovatelnost. Mastitidní mléko hůře prokysává pomocí čistých mlékařských kultur a také konzistence vytvořené sraženiny je horší. Podle ŠKARDOVÉ (1996) je např. růst Str. lactis inhibován již při počtu somatických buněk 200-500 tis v ml mléka, při vyšších hodnotách počtu somatických buněk je rovněž inhibován růst Str. thermophilus, používaný při výrobě jogurtů. Tím je narušeno jeho poměrné zastoupení k Lactobacillus bulgaricus, jehož růst není vyšším počtem somatických buněk v mléce tak výrazně ovlivněn jako růst Str. thermophilus.

Podle GAJDŮŠKA (1996) se zhoršuje také jeho tepelná stabilita, tj. odolnost proti záhřevu mléka na vysoké teploty. ŠKARDOVÁ (1996) uvádí, že nižší tepelná odolnost mléka znemožňuje nejen ošetření metodou UHT a sterilizací, ale i výrobu kondensovaného a sušeného mléka. Sušením mléka s vysokým počtem somatických buněk v mléce (více než 1 mil. v ml) vzniká připálená příchuť výrobku a mléko má příliš vysoký index rozpustnosti. Během skladování získává lojovitou pachuť.

KADLEC (1994) uvádí, že při výrobě sýrů se zjišťuje porušená syřitelnost, malá tuhost sýřeniny, pomalá syneréza, sýřenina i sýry po výrobě pomalu prokysávají. Dále se zjišťují poruchy při zrání sýrů, vady chuti, konzistence a otevírání, nízká aktivita xantinoxidázy snižuje i ochranný účinek KNO3 proti duření sýrů. Dochází zejména ke snižování obsahu hlavních bílkovin mléka, tj. a a b - kaseinu, a - laktalbuminu a b - laktoglobulinu. Obsah kaseinu v micelózní formě se snižuje z 95 % na 46 % a poměr micelózního a rozpustného kaseinu se mění z původní hodnoty 16,48 až na 0,87. Mění se celkový poměr kaseinu a sérových bílkovin ve prospěch sérových bílkovin. To se projevuje v poklesu kaseinového čísla (procentický poměr kaseinu a celkového dusíku) pod hodnotu 77. Obsah celkového kaseinu klesá z 27,7 g/l na 22,5 g/l, klesá především podíl a a g - kaseinu, stoupá celkový obsah bílkovin syrovátky z 8,7 g/l na 19,8 g/l. Obtížně se zajišťuje dodržení stanovené sušiny sýrů, dochází k vyššímu úniku bílkovin a tuku v syrovátce. GAJDŮŠEK (1996) doplňuje, že váha vyrobených sýrů je sice vyšší, ale obsah sušiny klesá a jakost sýrů je nepříznivě ovlivněna.

KADLEC (1994) uvádí, že u smyslových vlastností mléka dochází ke změnám v chuti a vůni mléka, jeho konzistenci a barvě. V důsledku sníženého obsahu laktózy a zvýšeného obsahu chloridů ztrácí mléko a mlékárenské výrobky z tohoto mléka vyrobené svoji typickou nasládlou příchuť a nabývá příchuť slanou. Následkem změn v enzymatické aktivitě a změn tuku získává mléko a mlékárenské výrobky nahořklou až pálivou chuť. Obecně je možno říci, že výrobky z mléka od krav s mastitidou mají tendenci k rychlému vývoji organoleptických vad, sterilizovaná a zahuštěná mléka mají sklon k rychlejšímu houstnutí a tvorbě sedimentů, u sušených mléčných výrobků se snižuje jejich rozpustnost při obnovení.

Při výčtu negativních vlivů mastitid na jakost mléka a mlékárenských výrobků nelze opomenout ani zdravotní zřetele, tj. rozvoj nežádoucí patogenní a podmíněně patogenní mikroflóry a jejich metabolitů v syrovém mléce a jejich nežádoucí enzymatickou aktivitu (KADLEC, 1994).

Podle ŠKARDOVÉ (1996) jsou při dosažení limitů počtu somatických buněk v mléce uvedených ve Směrnici ES 92/46/EEC (400 tis. v ml mléka) zaručeny dobré organoleptické vlastnosti mléka i produktů z něho vyrobených.

Vliv celkového počtu mikroorganismů na kvalitu mléka

Z hlediska zpracovatelského jsou stanoveny požadavky na maximální přípustné počty tzv. technicky škodlivých mikroorganismů, které svou přítomností a zejména metabolickou činností mohou zhoršit, resp. zcela znehodnotit mlékařské výrobky. Jedná se především o psychrotrofní mikroorganismy, jejichž celkový počet nesmí překročit 50 tis. v ml mléka, počet termorezistentních mikroorganismů max. 2 tis. v ml, počet koliformních baktérií jako indikátor fekálního znečištění max. 1 tis. v ml, resp. sporotvorné anaerobní baktérie musí být negativní v 0,1 ml mléka. Požadavky na některou z těchto skupin mikroorganismů jsou uplatňovány podle výrobního zaměření zpracovatelského závodu (GAJDŮŠEK, 1995).

Podle GAJDŮŠKA (1995) psychrotrofní mikroorganismy, jejichž hlavním zdrojem je půda, prach a voda, rostou velmi dobře při teplotách 0 až +5 °C, ale i pod touto hranicí. Při dlouhodobém skladování syrového vychlazeného mléka dochází proto k jejich velkému pomnožení a v dlouhodobě skladovaném mléce pak tvoří převážnou část z přítomných mikroorganismů. Psychrotrofní mikroorganismy mají výraznou lipolytickou a proteolytickou schopnost a mohou být proto příčinou různých chuťových, ale i technologických vad mléka a mléčných výrobků. Kromě toho pasterací se sice psychrotrofní mikroorganismy inaktivují, ale jejich enzymy jsou termorezistentní a mohou proto vyvolávat řadu vad.

GAJDŮŠEK (1996) uvádí, že mikroorganismy, které přežívají záhřev, mohou ve výrobcích způsobovat senzorické nebo technologické vady. Patří sem kromě termofilních mikroorganismů především termorezistentní mikroorganismy jak nesporulující, tak sporulující aerobní bacily (řada z nich je patogenních nebo tvoří toxiny, příp. toxicky působící látky) a anaerobní klostridia (některé tvoří toxiny a některé se vyznačují výraznou tvorbou plynů - duření sýrů). Zdrojem této skupiny mikroorganismů je opět především půda, prach a voda a u některých i výkaly zvířat.

Mikroflóra uvnitř vemene je téměř výlučně mesofilní, mikroflóra na povrchu vemene však může obsahovat také koliformní baktérie a psychrotrofní a termorezistentní mikroorganismy. Při aseptickém dojení lze získat mléko s celkovým počtem mikroorganismů řádově ve stovkách, maximálně v tisících v ml mléka (GAJDŮŠEK, 1995).

ROUBAL (1998) uvádí, že v současné době, kdy kvalita suroviny u nás z hlediska celkového počtu mikroorganismů v drtivé většině vyhovuje podmínkám kvalitního zpracování, však přesto dochází k často zdánlivě nevysvětlitelným výrobním problémům, které jsou s největší pravděpodobností způsobeny změněným poměrem alkaligenních (sem řadíme psychrotrofní organismy) a kyselinotvorných (sem řadíme laktobacily, streptokoky, bifidobakterie) bakterií. Hlavní příčinou těchto závad je zvýšené zastoupení bakterií s výraznou proteolytickou a lipolytickou aktivitou v syrovém mléce, tzn. převážně psychrotrofní mikroorganismy s metabolismem nesnižujícím pH prostředí. Závady se projevují ve změněné konzistenci, vyvločkování až vysrážení a ve změně chuťových vlastností. Zjišťované poměry alkaligenních a kyselinotvorných bakterií jsou při dobré zpracovatelnosti mléka na specializované výrobky (UHT, kondenzované, sterilované apod.) 1 : 2 a více, při začínajících problémech je nalézán poměr 1 : 1 a při obrácených poměrech již dochází k znehodnocení výrob.

Příčiny tohoto stavu jsou podle ROUBALA (1998) známé: zlepšená úroveň chlazení mléka, dodržování chladícího řetězce, prodlužování doby mezi jednotlivými operacemi a adaptace bakterií na tyto podmínky. Další pravděpodobnou příčinou tohoto stavu je používání moderních sanitačních a dezinfekčních prostředků s razantnějším účinkem právě na citlivé kyselinotvorné bakterie a to může následně ovlivnit složení přirozené mikroflóry prostředí a zařízení, se kterými je mléko získáváno. Tomu odpovídá i fakt, že často i mléka s nízkým celkovým počtem mikroorganismů, tedy mléko s dobrými hygienickými parametry, vykazují velmi špatné vlastnosti z technologického hlediska - největší riziko lze očekávat u mléčných výrobků s delší trvanlivostí, tedy u výrobků sterilovaných nebo UHT ošetřených, kde termorezistentní enzymy mají v dostatečném časovém intervalu příležitost negativně působit na mléčné složky.

Inhibiční látky

Předen nutno uvést, že pojem inhibiční látky se označují látky, které mají tlumivý vliv na rozvoj a aktivitu mlékařských kultur a zákysů. Pokud se ve zpracovávaném mléce nacházejí ve větších než minimálních inhibičních koncentracích, uvažováno vzhledem k použitým kulturním kmenům, pak se jejich inhibiční účin projeví ve výsledcích kysacích technologií. Resorpce a vylučování inhibičních látek mlékem je důsledek přijaté dávky řady biologicky aktivních látek dojnicemi, nebo je důsledkem kontaminace mléka takovými látkami při dojení, při přepravě, či na úseku zpracování mléka na finální výrobky (HOLEC, 1994).

GAJDŮŠEK (1994) uvádí, že syrové mléko obsahuje vždy přirozené inhibiční látky, které jsou za normálních podmínek pasterací mléka inaktivovány. Při zvýšených koncentracích však nejsou inaktivovány zcela a zhoršují kysací schopnost mléka. Zvýšené koncentrace přirozených inhibičních látek jsou zjišťovány v mastitidním mléce, mlezivu nebo mléce starodojných krav, ale i po vakcinaci dojnic. Všechna tato mléka mají také více nebo méně změněné složení a vlastnosti a tím i horší zpracovatelnost.

Intravitální kontaminace mléka

Antibiotika

HOLEC (1994) uvádí, že v mléčných výrobcích, zejména pak kysaných, mohou být zdrojem antibiotik také antibiotické produkty mlékařských kultur ze zákysů - např. nisin, nebo antibiotika použitá jako konzervativa - např. natamycin. Tato však nejsou používána v terapii a jejich event. rezidua nemají hygienický význam. Mléčná žláza v laktaci vylučuje až 80 % aplikovaných antibiotik. Koncentrace vylučovaných antibiotik mlékem podléhá dynamickým zákonům eliminace těchto látek z organismu. Je nejvyšší krátce po aplikaci, pak se postupně snižuje až do praktického vymizení. V největším měřítku dochází ke kontaminaci mléka antibiotiky po intracisternální příp. intramamární léčbě chorob mléčné žlázy. Obecně preparáty rozpuštěné ve vodě nebo v jednoduchých olejových suspenzích mají kratší vylučovací dobu, než antibiotické preparáty rozptýlené v tucích. U depotních forem preparátů trvá vylučování do mléka po nepoměrně delší dobu. Při aplikaci antibiotik pouze do jedné nebo několika čtvrtí přecházejí antibiotika i do mléka neléčených čtvrtí, a to tak, že po resorbci do krevního oběhu se vylučují mlékem i ze čtvrtí neléčených, a to až v téměř stejných koncentracích, jako ze čtvrtí léčených.

Sulfonamidy

Mechanizmus jejich vylučování z mléčné žlázy je obdobný jako u antibiotik. Citlivost kysacích kultur k sulfonamidům však není tak vysoká, jako u antibiotik (HOLEC, 1994).

Ostatní léčiva a další nevhodné látky

Jejich cesta do mléčné žlázy vede krevním řečištěm. Patří sem některé látky rostlinného původu, tzv. fytoncidy, např. hořčice. Také silně zaplísněná krmiva mohou být příčinou přechodu nevhodných až škodlivých látek do mléka a působit v něm inhibičně. Rovněž i některé pesticidy mohou působit inhibičně, i když zpravidla v takových koncentracích, které se v mléce vyskytnou v ojedinělých - havarijních - případech (HOLEC, 1994).

Kontaminace mléka inhibičními látkami posekretorickými mechanismy

Podle HOLCE (1994) přecházejí z nedokonale opláchnutých zařízení, ale i z povrchu struků zbytky čistících a dezinfekčních látek do mléka, jejichž škodlivost se může projevit inhibicí mlékařských kultur. Mechanismus průniku těchto látek do mléka spočívá v opláchnutí jejich ulpívajícího filmu z povrchů nejrůznějších zařízení do mléka. Takové situace nastávají při nesprávném sanitačním režimu ve výrobě, transportu i zpracování mléka.

Mléka, která působí inhibičně z dalších příčin

Jedná se zejména o:

1. výdojky mléčných žláz stižených zánětem, či sekrečními poruchami mohou být samostatnou kauzální jednotkou, která se při zpracování mléka projeví inhibičně

2. samostatné postavení zaujímá přechlazené mléko, praktické zkušenosti hovoří o tom, že takové mléko se pomaleji okyseluje

3. přítomnost lakteinů - látek obsažených v imunoglobulinové frakci mléčných bílkovin a na některé kultury působí aglutinačně

4. další bakteriostaticky účinné látky v mléce jsou např. lysozym, laktoferin, laktoperoxidázy, některé lipidy a organické kyseliny. V mléce přicházejí v nepatrném množství, v mlezivu a v mléce starodojném jsou však ve vyšších koncentracích. Většina těchto látek pasterací ztrácí inhibiční účinnost (HOLEC, 1994).

Hygienická a technologická rizika plynoucí z příjmu mlék kontaminovaných inhibičními látkami

HOLEC (1994) uvádí, že hygienická rizika z příjmu mlék kontaminovaných inhibičními látkami spočívají zejména v příjmu malých dávek antibiotik. Takové dávky mohou ovlivnit zdraví spotřebitele přímo v důsledku změn ve složení střevní mikroflóry, zátěže organismu nežádoucími látkami, alergizací organismu, provokací alergických reakcí apod. Nepřímé ovlivnění pak spočívá v posunu citlivosti mikrobiální střevní flóry a flóry v ekosystému, indukci mikrobiálních rezistencí apod. Technologická rizika rezultující z přítomnosti reziduí inhibičních látek v mléce spočívají v nekvalitní až havarijní výrobě kysaných mléčných výrobků tekutých, sýrů ev. i másla. V takových situacích inhibice mikroorganismů použitých kultur a zákysů se projevuje nedostatečným okyselováním a z toho plynoucí změnu smyslového profilu takových výrobků. V neposlední řadě je i možnost rozvoje škodlivé konkurenční mikroflóry ev. i spojené s rozvojem choroboplodných mikroorganismů.

GAJDŮŠEK (1994) uvádí, že významným faktorem, ovlivňujícím jakost mléka a jeho následnou zpracovatelnost, jsou podmínky získávání, ošetřování a skladování mléka. Počet a zastoupení mikroorganismů v syrovém mléce rozhoduje o růstu a aktivitě bakterií mléčného kysání v pasterovaném mléce. Vyčerpáním živin kontaminující mikroflórou, vlivem vytvořených produktů metabolismu. popř. zvyšováním obsahu volných mastných kyselin, může být výrazně zhoršeno prokysávání mléka.

HOLEC (1994) uvádí, že hygienické aspekty reziduí čistících a dezinfekčních látek jsou závislé na jejich druhu. U některých osob je známa vysoká individuální citlivost, při níž dochází zejména k chorobným kožním projevům. GAJDŮŠEK (1994) doplňuje technologická rizika spojená s výrazným inhibičním efektem reziduí čistících a dezinfekčních prostředků. Růst bakterií mléčného kysání značně ovlivňuje kromě změn pH také oxidačně redukční potenciál prostředí. Na anaerobní mikroorganismy působí pozitivní oxidačně redukční potenciál velmi škodlivě. Silná oxidační činidla jsou např. jód, chlór, peroxid vodíku a další organické peroxidy a nitráty. Povrchově aktivní látky, obsažené v některých z těchto prostředků, se hromadí na povrchu buněk a i při nízkých koncentracích ovlivňují jejich metabolismus. Také kvartérní amonné báze, používané v některých sanitačních prostředcích, již v nepatrných koncentracích působí silně inhibičně.

Z uvedeného stručného přehledu je zřejmé, že technologická rizika při výrobě mlékárenských výrobků, ve kterých je nutnou podmínkou zdárné výroby výborný růst a aktivita přidaných čistých mlékařských kultur, způsobují především rezidua inhibičních látek. Ale i mléko bez prokázaných inhibičních látek v důsledku změněného složení a vlastností není vhodným prostředím pro růst bakterií mléčného kysání. Kromě zhoršeného kysání se více nebo méně zhoršuje i jeho technologická zpracovatelnost a následně i jakost finálních výrobků (GAJDŮŠEK, 1994).

Seznam použité literatury

GAJDŮŠEK, S.: Problémy v technologické zpracovatelnosti mléka, zejména v jeho kysací schopnosti. In: Sborník ze semináře “Inhibiční látky v mléce.”, VÚCHS Rapotín 1994, s. 19-20.

GAJDŮŠEK, S.: Mikrobiologické požadavky na kvalitu mléka a čistící a dezinfekční postupy při procesu dojení. In: Sborník ze semináře “Hygiena získávání mléka.”, VÚCHS Rapotín 1995, s. 12-17.

GAJDŮŠEK, S.: Vliv mastitidního onemocnění na mléčnou produkci, složení, kvalitu a technologické vlastnosti mlék. In: Sborník ze semináře “Kontrola mastitid při produkci mléka.”, VÚCHS Rapotín 1996, s. 25-27.

HOLEC, J.: Výskyt inhibičních látek v mléce a jeho hygienická a technologická rizika. In: Sborník ze semináře “Inhibiční látky v mléce.”, VÚCHS Rapotín 1994, s. 11-15.

KADLEC, I.: Záněty mléčné žlázy. In: KADLEC, I. a kol.: Nejčastější příčiny snížené jakosti mléka. Záněty mléčné žlázy. Čištění a dezinfekce v prvovýrobě mléka. ÚVO Pardubice, 1994, s. 7-26.

LUKÁŠOVÁ, J.: Hygienické podmínky získávání jakostního syrového kravského mléka. Náš chov, 57, 1997, č.9, s. 11-12.

ROUBAL, P. - PECHAŘOVÁ, M.: Mikrobiologická kvalita mléka z pohledu technologické zpracovatelnosti a možnosti jejího ovlivnění. In: Sborník ze semináře “Kvalitativní aspekty prvovýroby mléka.”, VÚCHS Rapotín 1998, s. 41-45.

ŠKARDOVÁ, O. - VALCL, O.: Počet somatických buněk a kvalita mléka u dojnic v ČR. In: Sborník ze semináře “Kontrola mastitid při produkci mléka.”, VÚCHS Rapotín 1996, s. 28-37.

Ing. Vít Škaryd