KONFERENCE "PREDÁTOŘI V MYSLIVOSTI 2000" (ČÁST II.)

V minulém čísle Světa myslivosti jsme uveřejnili první část zprávy z celostátní konference "Predátoři v myslivosti 2000", která se konala 1. - 2. září t. r. v Hranicích. Nyní předkládáme stručné obsahy zbylých referátů, které se týkaly především rysa ostrovida a okrajově u nás méně zastoupených šelem - vlka a kočky divoké (o té referovali slovenští autoři). Několik přednášek pojednávalo o problematice související s výskytem predátorů na území ČR.

Výskyt tasemnice Echinococcus multiocularis u šelem na Šumavě

(J. Červený, K. Martínek, L. Kolářová, P. Koubek, L. Mikoška)

Larvální stadia tasemnice Echinococcus multiocularis způsobují výjimečně se vyskytující, avšak závažné onemocnění nazvané alveolární echinokokóza (hydatidóza), zkráceně alveokokóza (AE). Onemocnění je přenosné i na člověka, v Evropě je ročně evidováno kolem 20 případů nových onemocnění. V ČR je znám doposud pouze jeden smrtelný případ z roku 1979 od Strážova na Šumavě. Tasemnice E. multiocularis byly v Evropě prokázány u lišek, ojediněle u domácích psů a koček. V některých oblastech může počet nakažených lišek přesahovat 50 % populace (např. jihozápadní Německo 70 %).

Autoři referátu se zaměřili na sledování výskytu tasemnice E. multiocularis u šelem v severozápadní části Šumavy a jejím podhůří. Od roku 1997 vyšetřili celkem 179 lišek, 5 jezevců, 4 kuny lesní, 12 kun skalních, 4 hranostaje, 3 kolčavy, 1 uhynulou kočku domácí, 229 kusů drobných zemních savců (z toho 10 druhů jako potenciálních mezihostitelů) a také vzorky trusu psů a rysa. Tasemnice E. multiocularis nalezli ve 30 honitbách z celkového počtu 39 kontrolovaných honiteb u 80 lišek (44,7 %). Výsledky naznačily, že je možné počítat s ohniskovým výskytem tohoto parazita. U žádného druhu z čeledi lasicovitých nebyl výskyt prokázán. V jednom případě byl nález pozitivní u psa, což je důležité a alarmující zjištění, protože by se touto cestou mohl nakazit i člověk. Tasemnice byly nalezeny rovněž u norníka rudého. Z výsledků vyplývá, že by bylo vhodné sledovat výskyt tasemnice E. multiocularis v celé ČR. Velmi důležité a nezbytné je i podrobné zaměření výzkumu na dosud u nás opomíjené aspekty biologie lišky (změny využívání krajiny, osídlování lidských sídel, změny chování, sociální vztahy, velikost domovských okrsků atd.). V neposlední řadě by bylo důležité i celoplošné zjištění výskytu parazita u našich psů, a to nejen loveckých.

Vlk v Moravskoslezských Beskydech

(M. Sajdl)

Autor podrobně informoval o výskytu velkých šelem (rys, vlk, medvěd) v oblasti Moravskoslezských Beskyd v období od 50. let tohoto století po současnost. Detailně se zaměřil na vlka, přičemž popsal historii jeho pronikání do sledované oblasti, problémy s rozeznáváním vlků od zdivočelých psů, ztráty na domácím zvířectvu. Přítomné seznámil s výpověďmi svědků, kteří se s vlky v zájmové oblasti osobně setkali. Okrajově se věnoval i hysterii, která okolo celé problematiky probíhala. Podle sledování situace se vlčí smečky přestaly v Beskydech od zimy 1997 - 98 objevovat až na výjimky, kterými je nepravidelné pronikání 1 - 2 vlků ze Slovenska. Autor se pokusil přiblížit některé důvody vymizení vlčích smeček a zhodnotit medializaci celé problematiky. V závěru navrhl opatření, která by umožnila pokud možno nekonfliktní společné soužití vlků, trvalých obyvatel Beskyd, chovatelů domácího zvířectva a myslivců.

Výsledky výskumu mačky divej (Felis silvestris) na Slovensku

(J. Sládek)

Za nepřítomného J. Sládka referát přednesl jeho kolega M. Lehocký. Cílem referátu bylo seznámit přítomné s výsledky komplexního výzkumu, které byly teoretickým základem pro ekologické a hospodářské hodnocení a pro stanovení norem racionální myslivecké exploatace kočky divoké. Autoři sledovali její geografické a ekologické rozšíření, přičemž odhadli, že na Slovensku žije 2500 - 3000 jedinců kočky divoké, a nejvyšší hustota populace je v oblastech s nadmořskou výškou 300 - 800 m, ve vegetačních stupních dubových a bukových lesů. Přestože se areál výskytu kočky divoké na Slovensku oproti minulosti zmenšil, početnost populace stoupla. Důvody se nepodařilo jednoznačně objasnit. Ve spolupráci s preparátorskými dílnami autoři sledovali morfometrii u 152 koček divokých ulovených na Slovensku v letech 1950 - 70. Dokázali, že dosud publikované údaje o vysoké tělesné hmotnosti západokarpatských koček (14 - 18 kg) jsou nevěrohodné a neodpovídají skutečnosti. Tělesná hmotnost koček divokých je ve skutečnosti nižší. Rovněž zdokumentovali barevné anomálie koček a změřili 184 lebek. Metodou analýz obsahů žaludků zkoumali potravní ekologii u jedinců ulovených v letech 1958 - 67. Zjistili výrazné sezónní změny v zastoupení jednotlivých složek potravy a její spektrum: největší podíl zaujímají drobní hlodavci, především hraboš polní, různé myši, myšice aj. Na závěr autoři shrnuli výsledky svého výzkumu z hlediska mysliveckého hospodaření, lesnictví a zemědělství.

Příchod a rozšíření rysa ostrovida na okrese Český Krumlov

(R. Černý)

Autor ve svém referátu popsal historii výskytu rysa ostrovida v okrese Český Krumlov od roku 1982, kdy byl v několika honitbách poprvé zaznamenán (pobytové znaky, stržená srnčí zvěř). Až do roku 1989 se rys pohyboval v honitbě Vojenských lesů a statků Horní Planá a do okolí se vydával pouze sporadicky. Z vojenského výcvikového prostoru Boletice přešel počátkem roku 1989 do lesního komplexu Blanského lesa. Od roku 1991 jsou doložené dva směry jeho šíření v rámci okresu Český Krumlov: podél státní hranice na pravém břehu Lipna a honitbami sousedícími s vojenským prostorem Boletice do CHKO Blanský les. V roce 1993 byl zaznamenán třetí směr šíření - severozápadně od dosavadního centra výskytu. V následujících letech pokračovalo šíření těmito směry, některé z nich se spojily, došlo i k překročení řeky Vltavy a celkovému početnímu nárůstu jedinců. V roce 1996 se všechny tři směry šíření spojily a plocha výskytu dosáhla 50 % území okresu. Rok 1997 byl podle autora posledním rokem, kdy rys zabíral nová území a plocha jeho výskytu dosáhla 67 %. Od následujícího roku se areál nezvětšuje, naopak někteří uživatelé honiteb oznamují, že celý rok 1998 pobytové znaky a stopy rysa nenalezli. Důvodem toho, že již dále nedochází k šíření rysa, je podle autora příspěvku nezájem Ministerstva životního prostředí ČR řešit problematiku šíření rysa a nenaplnění § 34, odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb. o myslivosti o náhradě škod způsobených zvěří, jejíž stavy nemohou být lovem snižovány. Z těchto příčin vznikl prostor pro ilegální odstřel a pytláctví. V závěru autor příspěvku polemizuje o cílech programu návratu rysa a stabilizace jeho populace na Šumavě a jeho dopadech v okolních oblastech, kde se s jeho výskytem nepočítalo.

Rys ostrovid jako predátor v Jeseníkách

(C. Babička, V. Diviš)

V úvodu referátu se jeho autoři věnovali rozporům mezi ochránci přírody, zoologickými odborníky, myslivci, zemědělci a dalšími zainteresovanými stranami k výskytu velkých šelem (medvěd, vlk, rys) v naší přírodě a zamýšleli se nad důvody tohoto stavu. Následně se zabývali výskytem rysa ostrovida v Jeseníkách. Poslední původní rys zde byl uloven v roce 1852, k návratu do oblasti došlo začátkem 40. let tohoto století. Podle autorů nastalo od počátku 80. let k rozšiřování rysí populace, po roce 1989 však došlo k jejímu zmenšování. Autoři uvedli, že ve druhé polovině 90. let bylo v oblasti Jeseníků ilegálně vypuštěno 6 rysů, což dokládají výpovědí účastníka této akce. Současný početní stav odhadli na 5 - 6 jedinců žijících v Jeseníkách a přilehlých pohořích. V další části referátu se zabývali vyhodnocením rysa z hlediska jeho predátorské funkce ve sledované oblasti. Uvedli počty nalezené a evidované stržené spárkaté zvěře v letech 1982 - 1997 a na základě těchto čísel odhadovali skutečné ztráty, které jsou podle jejich hypotézy šestkrát vyšší než zjištěné. Autoři podrobně rozebrali výši ztrát u jednotlivých druhů spárkaté zvěře žijící v Jeseníkách a polemizovali o faktorech ovlivňujících možnosti nálezu stržené zvěře a odhadu skutečných ztrát. U jednotlivých druhů polemizovali o specializaci rysa k různému stáří potenciálního úlovku, pohlaví, tělesné kondici, ročnímu období ulovení a lokalitě výskytu. V současné době (resp. v současném početním stavu) není rys podle autorů příspěvku významným predátorem spárkaté zvěře v Jeseníkách a nemá ani vliv na chov hospodářských zvířat.

Potrava rysa ostrovida (Lynx lynx) v jihozápadních Čechách a aktualizace jeho výskytu v ČR

(J. Červený, P. Koubek, L. Bufka, P. Fejková)

Referátu budeme podrobně věnovat pozornost v některém z příštích čísel Světa myslivosti.

Radiotelemetrický výzkum rysa ostrovida (Lynx lynx) na Šumavě - předběžné výsledky

(L. Bufka, J. Červený, P. Koubek, P. Horn)

Referátu budeme podrobně věnovat pozornost v některém z příštích čísel Světa myslivosti.

Zdravotní stav vybraných druhů predátorů v ČR

(K. Bukovjan, F. Havránek, A. Karpenko)

Predátoři se jako samostatná skupina zvěře cíleně v rámci monitorování zdravotního stavu téměř nesledují s výjimkou druhů majících vztah ke vzteklině. Autoři ve svém referátu předložili výsledky analýz 306 vyšetřených kusů srstnatých predátorů čtyř druhů - kuny skalní (85 kusů), kuny lesní (37), tchoře tmavého (37) a lišky obecné (143) z let 1985 - 99. Jejich zdravotní stav hodnotili na základě patomorfologického vyšetření a výsledky porovnávali se stejnými parametry zjišťovanými u některých druhů drobné zvěře (ondatra pižmová, bažant, králík divoký). Autoři zjistili, že výskyt patomorfologických změn na životně důležitých a reprodukčních orgánech u predátorů je ve srovnání s ostatními druhy drobné zvěře relativně nižší (nejvíce změn se v současné době vyskytuje u zaječí zvěře).

Analýza predačního tlaku na divokou a uměle odchovanou populaci koroptve polní (Perdix perdix) v pokusné lokalitě Praha - Stodůlky

(J. Pintíř, M. Šálek, P. Marhoul)

V různých vědeckých pracích ze zahraničí bylo potvrzeno, že početnost koroptví závisí na početnosti predátorů - konkrétně lišek. Současně však tyto práce uvádějí, že predace nemůže být v dlouhodobém měřítku limitujícím faktorem početnosti populace kořisti (koroptve). Podobná zjištění platí i v případě potravní ekologie kun a jestřába lesního. Autoři referátu sledovali predaci koroptví na lokalitě u Prahy, a to u 10 uměle odchovaných a posléze vypuštěných jedinců a u místní divoké populace. V referátu je detailně popsáno chování vypouštěných koroptví opatřených krčními vysílačkami k telemetrickému sledování. Dominantní vliv na přežívání hejnka vypuštěných koroptví měli savčí predátoři: následující den po vypuštění ulovila dvě koroptve kuna (pravděpodobně skalní), druhý den po vypuštění podlehly rovněž dvě koroptve kuně (pravděpodobně skalní), jednu ulovila liška a jedna koroptev uhynula v důsledku syngamózy. Týden od vypuštění zaznamenali pozorovatelé úhyn dalších dvou ptáků - ulovila je kuna (opět pravděpodobně skalní) a jedna koroptev se utopila. Poslední koroptev (mladý sameček) byla naposledy pozorována přibližně měsíc od vypuštění. Výsledky sledování potvrdily vysokou vnímavost uměle odchovaných koroptví k predátorům a podmínkám vnějšího prostředí. Oproti tomu, místní divoká populace koroptví, kterou autoři rovněž sledovali, vykazuje stabilitu a přes vysoký tlak predátorů byly zaznamenané ztráty minimální. Autoři v závěru konstatují, že výsledky jejich studie není možné zobecňovat z důvodu nízkého počtu sledovaných uměle odchovaných koroptví, ověřovanému typu biotopu a termínu vypouštění. Zejména na tyto faktory bude nutno zaměřit pozornost v dalších ověřovacích studiích.

Pernatí predátoři - příroda - člověk

(V. Svoboda)

Autor v referátu probíral vztah mezi myslivci a ochránci přírody s ohledem na výskyt dravců ve volné přírodě. Konstatoval nutnost diskuse mezi oběma uvedenými skupinami a naznačil cestu vedoucí ke kompromisnímu a oboustranně akceptovatelnému závěru. Na základě poznatků z biologie některých dravců popsal jejich potravní strategie a uvedl, že díky novým výsledkům výzkumu a získaným poznatkům z umělého odchovu již není ohrožení dravců tak alarmující, jako tomu bylo např. před padesáti lety. V tabulce uvedl přehled o počtu hnízdících párů různých druhů dravců v Evropě. Dále se zabýval vztahem mezi dravcem a jeho kořistí, přičemž konstatoval, že řada používaných termínů je již zastaralých a na základě nových výsledků výzkumu je nutné vidět tento vztah diferencovaněji, než tomu bylo dosud. V závěru se zabýval problematikou rozšíření jestřába lesního v Evropě, a v tabulce uvedl přehled hnízdního rozšíření dravců a sov v ČR v letech 1985 - 89.

Změny v dobách hájení či lovu šelem a dravců na území ČR

(J. Hromas, J. Feureisel)

Autoři sledovali změny v dobách hájení a lovu u šelem a dravců vyjmenovaných v zákonných normách od roku 1912 (moravský honební zákon č. 4 z roku 1912) až do současnosti (vyhláška č. 134/1996 Sb.). U jednotlivých druhů podrobně charakterizovali vývoj hájení a doby lovu a zamýšleli se nad budoucností související právní úpravy. U některých druhů doporučili úpravu, zavedení nebo znovuzavedení doby lovy: norek americký (znovuzavedení doby lovu do období listopad - únor), jezevec lesní (celoplošné zavedení doby lovu ve volných honitbách do období od srpna do listopadu), vydra říční (zkrácení současné doby lovu na období od listopadu do února a lov vázat na povolení okresního úřadu, který předtím posoudí stavy vyder a výši jimi způsobených škod rybářskému hospodářství), rys ostrovid (stanovit konkrétní dobu lovu na listopad až únor ve vazbě na povolení okresních úřadů, které mohou posoudit početní stavy rysů a jimi páchané škody na zvěři nebo domácích zvířatech), kočka divoká (uzákonit dobu lovu od listopadu do února v případě jejího přemnožení posuzovaného okresním úřadem), medvěd brtník (zavést dobu lovu samčí zvěře do období 1. 9. - 31. 3. v případě, že dojde ke škodám, což by posuzoval okresní úřad a případné povolení i následně vydal), mýval severní (zařadit mezi zvěř a stanovit dobu lovu do období 1. 11. - 28. 2.), vlk eurasijský (zkrátit dobu lovu na listopad až únor s tím, že povolení k lovu vydá okresní úřad při přemnožení nebo při působení neúměrných škod), kormorán velký (stanovit dobu lovu od 1. 8. do 15. 3. a podmínit ji přemnožením nebo škodami vznikajícími na rybničním hospodaření, což by posuzoval okresní úřad), labuť velká, luňák červený a hnědý (všechny tři druhy znovuzařadit mezi zvěř, avšak celoročně hájenou), jestřáb lesní a káně lesní (stanovit pevnou dobu lovu od 1. 8. do 28. 2., ale lov vázat pouze na místa, kde se odchovávají nebo vypouštějí kuřata bažantů, koroptví, tetřevů, tetřívků nebo kachňata), sokol stěhovavý, raroh velký, ostříž lesní a dřemlík tundrový (uvedené druhy znovuzařadit mezi zvěř, avšak celoročně hájenou), sojka obecná (prodloužit dobu lovu na období 1. 8. - 31. 3.), kavka obecná (zavést pevnou dobu lovu na období 1. 8. - 31. 3., přičemž lov by povoloval okresní úřad na základě posouzení, zda je v konkrétní lokalitě přemnožena), krkavec velký (znovuzařadit mezi zvěř a stanovit dobu lovu od 1. 8. do 31. 3.). U orlů a sov autoři doporučili zachování současného stavu, avšak podrobnější specifikaci jednotlivých druhů, aby bylo zřejmé, o které druhy se jedná.

Druhý den konference, po přednesení zbylých referátů, přišla na řadu diskuse. Předtím však již bohužel řada účastníků z různých důvodů odcestovala, a tak některé dotazy zůstaly nezodpovězené. Organizátoři konference tuto skutečnost vzali v potaz s tím, že na příští podobné konferenci bude vhodné zařazovat diskusní vstupy okamžitě po přednesení jednotlivých referátů.

V diskusi se hovořilo o problematice zavedení doby lovu jezevce lesního, o možnostech mysliveckého obhospodařování predátorů atd. V závěru přítomní schválili závěry a usnesení konference.

Na závěr nezbývá než poděkovat organizátorům konference "Predátoři v myslivosti 2000", kterými byli Česká lesnická společnost, Ministerstvo zemědělství ČR, Střední lesnická škola Hranice, Lesy České republiky, s. p., Okresní úřad Přerov, Městský úřad Hranice, Okresní myslivecký spolek ČMMJ Přerov a Vojenské lesy a statky, s. p., divize Lipník n. B., za její uspořádání a popřát hodně zdaru při přípravě dalších podobných akcí.

USNESENÍ A ZÁVĚRY KONFERENCE

Účastníci celostátní konference "Predátoři v myslivosti 2000" konané ve dnech 1. a 2. září 2000 na SLŠ v Hranicích

- vyslechli přednášky zveřejněné ve sborníku včetně dodatečné přednášky Ing. J. Růžičky z Ministerstva zemědělství ČR,

- posoudili problematiku stavů, biologie a chorob predátorů v České republice a velkých šelem na Slovensku,

- závěrem doporučují:

· přistupovat k ochraně a mysliveckému chovu predátorů obdobně jako k ostatním druhům zvěře uvedeným v zákoně o myslivosti,

· stanovit optimální stavy predátorů na územích správních jednotek na základě objektivních vědecko-výzkumných studií,

· využívat všech legislativních a mysliveckých možností k docílení těchto optimálních stavů predátorů vztažených k chovu ostatních druhů zvěře, aby se uchovala a případně zvýšila druhová rozmanitost fauny našich honiteb,

· stanovit dobu lovu jezevce lesního na základě argumentace vypracované Univerzitou F. Palackého v Olomouci.

Redakce