JE NUTNÉ SNÍŽIT POČET BACHYNÍ

ZÁKLADNÍ PODMÍNKA PRO ÚSPĚŠNÝ ROZVOJ MYSLIVOSTI V ČR NA POČÁTKU 3. TISÍCILETÍ (Část II.)

Hospodaření s černou zvěří je ve většině honiteb neutěšené. Je silně narušen poměr pohlaví ve prospěch bachyní, sociální a věková skladba je nepřirozená a výsledkem je, že přes rok od roku se zvyšující odstřel stavy černé zvěře neustále rostou. Na tomto stavu se podílí soubor příčin, z nichž nejzávažnější je změna struktury zemědělských plodin, chybně prováděný odstřel a snaha udržet černou zvěř v honitbě za každou cenu jejím přikrmováním. Významným důvodem udržování většího stavu černé zvěře je i to, že v mnoha honitbách po výrazném poklesu drobné zvěře je právě černá zvěř největším producentem zvěřiny, který zajišťuje rentabilitu honitby.

Přestože s černou zvěří ve volnosti máme zkušenosti 50 let a přestože již 25 let je obecně známé, že nejdůležitější chovatelský zásah je odstřel (anebo odchyt) mladé zvěře, a to 70 - 80 % selat a 15 % lončáků (z celkového plánovaného množství lovené zvěře), chovatelské přehlídky poskytují jiný obraz: proti plánu se uloví méně selat, někde sotva 40 %, a lončáků se proti tomu vždy uloví více než doporučovaných 15 %. Poměr pohlaví mladé zvěře se na přehlídkách opírá jen o hlášení potvrzené mysliveckým hospodářem a není možné jej objektivně posoudit podle vývoje špičáků.

Důsledky tohoto po léta nesprávně prováděného odstřelu jsou známé: nepoměr pohlaví, nedostatek dospělých kňourů, kteří by nepustili mladé kňourky k pokládání mladých bachyněk, nepravidelné období chrutí a tím i metání, pokládání někdy i jen desetiměsíčních bachyněk. Shrnuto: rychlý růst stavů převážně mladistvé zvěře.

Když nedokážeme účinně regulovat stav mladé zvěře, zbývá jen jedno chovatelské opatření: zasáhnout výrazněji právě do stavů samičí zvěře, aby se dosáhlo přiměřených, t. j. normovaných stavů zvěře.

První podmínkou nápravy je přestat s přikrmováním a začít s ním teprve v období skutečné nouze, t. j. když je půda natolik promrzlá, že černá zvěř nemůže rýt. Musí se přestat s vyvážením hromad brambor a jiného krmiva do honitby, jak jsme toho často svědky. Je třeba zdůraznit, že přikrmovat můžeme pouze zvěř v přirozených stavech, nikoli zvěř přemnoženou. Také odváděcí přikrmování je možné využívat jen v létě, a to jen tehdy, je-li účinné. Jakmile přestane plnit svoji úlohu, musí se s ním přestat. Zvěř se smí pouze vnadit, nejlépe jednou až dvěma hrstmi kukuřice, na dobře přehledném místě s nízkým porostem a na světlině, zajišťující dobrou viditelnost a umožňující pečlivé a spolehlivé posouzení.

ODSTŘEL BACHYNÍ - NEJOBTÍŽNĚJŠÍ CHOVATELSKÝ ZÁSAH

Odstřel bachyně je nejobtížnější chovatelský zásah, jímž se podstatně ovlivní stav zvěře. Bachyně se sdružují do společných rodinných tlup. Takovou tlupu obvykle tvoří matka s dcerami nebo kusy jinak příbuznými. Společnou rodinnou tlupu vede nejzkušenější, nejstarší a obvykle i nejmohutnější bachyně, jejímuž vedení se ostatní příslušníci tlupy podřizují. Tato vedoucí bachyně musí být bezpodmínečně hájena, protože pro rodinnou tlupu má nezastupitelný význam. Odstřel bachyně vedoucí rodinnou tlupu je hrubá chovatelská chyba, jejíž následky jsou těžko předvídatelné. Vedoucí bachyně totiž určuje dobu chrutí, a tím i metání všech bachyní v tlupě. Přitom je třeba poznamenat, že začátek chrutí se může v jednotlivých rodinných tlupách lišit i o několik týdnů. Vedoucí bachyně rodinné tlupy však sama vodit selata nemusí. Jejím odstraněním v tlupě, kterou vedla, by mohly vypuknout boje o hodnostní postavení, které mohou přerůst v rozpad tlupy a změnu teritoria.

Je nasnadě otázka, jak se vedoucí bachyně pozná. Nejčastěji je to silný kus, který tlupu vede a jehož chováním se ostatní příslušníci tlupy řídí. Dobrá znalost místní zvěře a pečlivé pozorování, jak se zvěř chová, jsou k tomu nezbytným předpokladem. Ke snadnějšímu posouzení má přispět právě vnadění. Jako návnada je vhodné jen nezávadné krmivo, které je dobře zasypat nízkou vrstvou hrabanky, aby je nesebrali ptáci. Větší úspěch s vnaděním je za tvrdší zimy, kdy je méně žíru. Vnadišť nemá být příliš mnoho, aby se dala pohodlně využívat: na 1000 ha pět až osm. Počet se řídí podle toho, jak je zvěř navštěvuje. Po Novém roce by se mělo s vnaděním přestat, aby se mohla uplatnit přírodní selekce a zabránilo se přežití v nevhodný čas metaných selat.

S odstřelem bachyní se začíná v listopadu, kdy jejich selata dosáhla stáří 6 až 8 měsíců a hmotnosti přes 20 kg. Taková selata se již bez matky obejdou a v případě jejího ulovení zůstanou v rodinné tlupě, která je přijme za vlastní. V tomto jednání se černá zvěř podstatně liší od jiných druhů spárkaté zvěře, žijící v tlupách.

V rodinné tlupě se nejprve určí vedoucí bachyně a ze zbývajících bachyní se k odstřelu vybere slabší kus. Zásadně se dává při odstřelu přednost bachyni před seletem, protože odstřelem selete se sníží celkový stav pouze o jeden kus, ale odstřelem bachyně v průměru o šest selat v příštím roce.

Zkušení myslivci vědí, že přestárlé bachyně, které již nevodí, tlupu opouštějí a žijí osamoceně. Setkání s takovou bachyní bývá náhodné. Snažit se ji za všech okolností ulovit je z chovatelského hlediska bezvýznamné.

Nikdy by se neměl lovit žádný osamělý kus, a to ani při naháňkách, protože téměř vždy jde o kňoura. Jeho odstřelem se ještě zhorší poměr pohlaví se všemi dalšími důsledky, o nichž již byla zmínka. Při naháňkách se smí lovit jen menší kusy o hmotnosti do 50 kg, jdoucí v tlupě. A při čekané se musí dávat přednost odstřelu samičích selat a lončáků.

Naháňky se doporučuje pořádat současně v několika sousedních honitbách, nejlépe pouze dvě za sezónu, aby zvěř byla co nejméně rušena.

PŘÍRODA JE NEJLEPŠÍM REGULÁTOREM MNOŽSTVÍ ZVĚŘE

Vše, co bylo řečeno, platí jen pro lesní honitby, v nichž se černá zvěř zdržuje celoročně, a není to vhodné pro polní honitby, v nichž zvěř pobývá jen v letní době.

V karpatské oblasti, kde dosud žije vlk a medvěd, se nevyskytují bachyně, které chrují v nesprávný čas. Vzhledem k tvrdším klimatickým podmínkám tam přežije jen ten nejsilnější. Příroda provádí náročnou selekci i nemocemi a výsledkem jsou přiměřené stavy zvěře. My se o to také snažíme, ale s daleko menším výsledkem.

Ve většině honiteb se kontrola populace černé zvěře nedaří. Myslivcům ztěžuje chovatelské povinnosti stále se zvyšující ruch v honitbě a také to, že se zvěři nemohou věnovat každodenně. Podíl "víkendových" myslivců se ke škodě chovu zvěře stále zvětšuje.

Osvědčený a snadný odchyt selat a lončáků se u nás neprosadil pravděpodobně proto, že chytadlo se musí denně kontrolovat, odchycená zvěř se musí odvézt v dopravní bedně a na místě od chytadla dosti vzdáleném usmrtit kulovou zbraní menší ráže do slecha. Zvěřina se tak neznehodnotí a je možné ji lépe zpeněžit. Právě odchytem černé zvěře se v Německu v letech po druhé světové válce, kdy myslivci neměli zbraně, podařilo zabránit jejímu přemnožení.

Úkolem myslivců je dosáhnout rovnováhy jakékoli zvěře s biotopem. Přezvěření patří mezi smrtelné hříchy, protože při něm vždy dojde k devastaci prostředí a ohrožení dalších rostlinných i živočišných druhů.

ING. CTIRAD RAKUŠAN