JAK SE STAVÍ OBORA

Stavba nové obory dnes není jednoduchou ani levnou záležitostí. Důležitou roli hrají především vysoké vstupní náklady, stejně jako trpělivost zřizovatele obory při procesu získávání úředních dokladů nezbytných pro její legální vybudování. Proto člověka překvapí informace, že se v době, kdy tento článek vznikal, nacházela ve fázi těsně před dokončením a spuštěním zbrusu nová obora, navíc svou výměrou druhá největší na území naší republiky. Její zřizovatel - státní podnik Vojenské lesy a statky (VLS) - ji pojmenoval Židlov, podle lokality v oblasti někdejšího, dnes již zrušeného, vojenského výcvikového prostoru Ralsko, kde stavba probíhá.

Myslivost fungovala ve vojenských výcvikových prostorech (VVP) vždy specificky. Tím nejsou myšleny nějaké rozdíly v myslivecké etice, technice lovu nebo v péči o zvěř, ale odlišnosti vyplývající z účelu, pro který byly VVP ustaveny - k výcviku armády. Tomu se podřizovala veškerá ostatní lidská činnost, kterou bylo možné na územích VVP provozovat, tedy lesnictví, zemědělství a myslivost.

Při porovnání podmínek výkonu práva myslivosti u VLS s podmínkami druhého státního podniku - Lesů České republiky (LČR) lze okamžitě zaznamenat několik výrazných rozdílů. LČR spravují podstatně větší území než VLS a většinu svých honiteb pronajímají dalším subjektům, oproti tomu VLS své honitby zásadně nepronajímají a ponechávají si je ve vlastní režii. Rozdíl je i ve velikosti honiteb. Průměrná výměra vlastních honiteb se u LČR pohybuje okolo 1000 ha, u VLS se za honitbu považuje celé území VVP. Tato rozsáhlá území s omezeným vstupem veřejnosti jsou po většinu roku klidovými plochami a stávají se tak ideálním životním prostorem pro řadu druhů živočichů.

Odlišný je i způsob řízení myslivosti, které u VLS podléhá přímo Ministerstvu zemědělství ČR, zatímco pro LČR jsou prvoinstančním orgánem okresní úřady. Mysliveckými hospodáři v honitbách VLS jsou ředitelé příslušných divizí spravujících jednotlivé VVP.

Tím, že VLS své honitby z důvodů specificky vojenské činnosti nepronajímají, kladou větší nároky na zapojení svých zaměstnanců do výkonu práva myslivosti. Lov trofejové spárkaté zvěře se zpravidla prodává poplatkovým lovcům, holou zvěř však musí lovit personál. A pokud má lesní v sezóně naplánován odstřel až několika desítek kusů holé zvěře, dokáže si asi každý aktivní myslivec představit, kolik času a finančních prostředků je potřeba k tomu, aby úspěšnost lovu byla podle představ.

Určité rozdíly lze zaznamenat i v přístupu ke koncepci myslivosti u VLS a LČR. Podle slov generálního ředitele VLS Ing. Jana Uhra je snahou současného vedení navázat na nejlepší historické tradice výkonu práva myslivosti u VLS, využít přitom specifického postavení VVP a s aplikací aktuálních poznatků z biologie zvěře a jejího vlivu na lesnickou a zemědělskou činnost co nejlépe myslivecky hospodařit na svěřených územích. Zejména přístup k poslední otázce je v současnosti aktuální, protože i přes rozdílné podmínky k lesnickému hospodaření, dané statutem VVP, se především škody působené zvěří na lesních porostech a zemědělských plodinách musí snížit tak, aby konflikty vznikající z těchto důvodů byly minimální. S tím souvisí i termín "únosné škody" působené zvěří. Co jsou únosné škody a kde je hranice mezi nimi a škodami devastačními, totiž posuzuje především vlastník honebních pozemků, který se na základě toho rozhoduje kromě jiného i o mysliveckém hospodaření se zvěří.

PROČ STAVĚT OBORU?

Každý VVP má svůj vlastní charakter daný především přírodními podmínkami oblasti, ve které se nachází. Jinak vypadá krajina na Mimoňsku, jinak v Brdech nebo na Libavé. Při rozhodování o mysliveckém hospodaření přitom záleží především na prostředí, na úživnosti honiteb, což jsou faktory, které předurčují, kolik zvěře je možné v konkrétní oblasti chovat tak, aby nevznikaly zásadní rozpory mezi myslivostí na jedné straně a lesnictvím a zemědělstvím na straně druhé.

Oblast Mimoně fungovala jako VVP do roku 1989. Do této doby se hospodařilo lesnicky, zemědělsky a myslivecky pod jednou "taktovkou", kterou držely v ruce Vojenské lesy a statky. Na problematiku ekonomiky hospodaření v jednotlivých oblastech se nahlíželo poněkud odlišnějším způsobem, než je tomu dnes, a i řešení případných škod bylo jednodušší. Od počátku 90. let však došlo vlivem změn ve společnosti ke změnám vlastnickým, zemědělská činnost se v důsledku navracení zemědělské půdy restituentům oddělila od lesnické činnosti, resp. přešla pod jiné subjekty a tlak na kontrolu škod působených spárkatou zvěří začal narůstat. Současně se postupně měnila i filozofie přístupu k lesnímu hospodářství, vstoupil v platnost nový lesní zákon, který vyžaduje v porostech zvýšení podílu melioračních a zpevňovacích dřevin a vysoké stavy spárkaté zvěře musely ustoupit lesnické činnosti. Zejména z těchto důvodů padlo na ředitelství VLS rozhodnutí soustředit intenzivní chov spárkaté zvěře v honitbě Ralsko do určité oblasti a v ostatních částech významně snížit stavy zvěře a potenciální tlak na krajinu. Systém "antiobory", tedy oplocování cenných porostů by byl vysoce nákladný, a tak se přistoupilo k asi nejjednoduššímu, i když také ne zrovna levnému způsobu vyhrazení určité části honitby pro chov zvěře - k postavení obory. Za nejvhodnější lokalitu pro stavbu obory vybrali autoři projektu bývalou tankovou střelnici Židlov. Roli při výběru této lokality sehrála i skutečnost, že v případě jejího vrácení k původnímu účelu by se musela provést její rozsáhlá pyrotechnická asanace, což rovněž není levnou záležitostí.

EKONOMIKA JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ

Ekonomická stránka věci sehrála při rozhodování o stavbě obory nejdůležitější roli. Tlak způsobený okolními zemědělsky podnikajícími subjekty, kterým se ročně vyplácí na náhradách téměř 1 mil. korun, role myslivosti u VLS, kde je považována za hospodářskou činnost přinášející podstatný zisk z prodeje zvěřiny a poplatkových lovů, a další důvody vedly v roce 1998 k rozhodnutí vybudovat oboru, která bude mít výměru téměř 3800 ha a stane se tak jednou z největších našich obor. Při kalkulacích se vycházelo z výše uvedených důvodů a rovněž z předpokladu, že provoz obory nesmí být ztrátový a nemůže být dotován.

Žádost o vydání územního rozhodnutí, na jehož základě bylo možné začít se stavbou, podal žadatel v červnu 1999, v srpnu téhož roku stavební úřad v Mimoni žádosti vyhověl a územní rozhodnutí vydal. Poté již započaly terénní práce, v první fázi vyznačení oplocení obory a úprava terénu pro vybudování plotu. Došlo k výběru dodavatelů materiálu a prací k výstavbě plotu. Oplocení v délce přibližně 32 km bylo postaveno z pletiva Ursus Bezinal 200/15/15 napnutého na přibližně 7,5 tisících železobetonových sloupcích (každý pátý je zabetonován) o rozměru 14 x 14 cm. 30 cm nad horním okrajem pletiva (který je ve výšce 2 m) je upevněna dřevěná tyč opticky zvyšující plot a bránící úniku zvěře. Podobná tyč je umístěna i ve spodní části sloupku.

Protože oborou prochází silnice průjezdná vozidlům dopravní obsluhy, bylo nutné vybudovat rovněž 5 roštových přejezdů, dále přelezy pro houbaře a turisty a další nutné vybavení k provozu obory (např. chytací zařízení).

Celkové náklady na výstavbu obory se podle kalkulace z března t. r. vyšplhaly na více než 11 mil. korun, přičemž při výběru dodavatele materiálu a prací se přihlíželo k výši cenové nabídky, k odborné způsobilosti subjektu, který měl práce provádět, k materiálnímu a personálnímu vybavení dodavatele a zkušenostem, které měl s pracemi podobného typu.

ZVĚŘ V OBOŘE

V oboře Židlov se počítá především s chovem jelení zvěře (v počtu 700 kusů) a muflonů (300 kusů). V obou případech by měl být poměr pohlaví 1:1, takže pozornost při lovu zvěře bude v první fázi po uzavření obory věnována především holé zvěři. Počítá se, že v době uzavírání obory (období jelení říje) bude většina zvěře koncentrovaná již na území obory, a dojde tak k uzavření podstatného množství kmenových stavů. Aby se k uzavřené zvěři mohla dostat i zbylá zvěř z volného prostoru, byly po obvodu obory na vhodných místech postaveny záskoky. K chovu jelení zvěře bude využito místní populace, v případě mufloní zvěře chované především z ekonomických důvodů, se počítá s osvěžením krve kvalitními jedinci z obory Velký Dub. S chovem daňčí zvěře, která zůstane po uzavření obory uvnitř, se nepočítá a bude postupně odlovena. Již od roku 1978 v rámci mimoňské divize VLS funguje zmiňovaná obora Velký Dub, ve které se chová zvěř kvalitnější než je zvěř z volné honitby. Proto bude chov daňků soustředěn do starší obory.

Jádrem nové obory je bývalá tanková střelnice Židlov s přiléhajícími porosty, které byly dříve součástí ochranného pásma střelnice. K těm byly přičleněny pozemky, které by měly přispět ke zvýšení úživnosti obory. Stejně jako v každé jiné oboře bylo důležitou otázkou zajištění přítomnosti vodních zdrojů a podchycení a zajištění migračních tahů zvěře. Po zvážení různých variant se proto zaplotila letní i zimní stávaniště zvěře.

K přikrmování zvěře bude sloužit 6 velkokapacitních krmelců. Uvnitř obory je rovněž 208 ha zemědělských ploch - převážně obdělávaných luk, pastvin a polí. Pro zlepšení potravní nabídky byl navržen plán postupného osévání jednotlivých úseků s výhledem osevních postupů v následujících letech, přičemž se počítá s postupným rozšiřováním ploch osetých speciálními travními směskami. Některé obdělávané plochy (např. s krmnou kapustou) budou dočasně oplocovány a zvěř se k nim bude moci dostat až v zimním období. Pro zajištění okusových dřevin byla založena vrbovna, a protože se v oboře počítá i s výsadbou plodonosných dřevin, v lesní školce se již připravují poloodrostky vhodných druhů.

K dalšímu zvyšování úživnosti jistě přispěje i téměř 1500 ha ostatních ploch, kterými jsou bývalé střelnice. Dnes se zde přirozeně vyvíjí bujná vegetace (různé traviny, janovec, lupina, náletové okusové dřeviny), která poskytuje zvěři pestrou potravní nabídku i kryt. Kromě toho lze v oblasti nalézt zbytky starých ovocných sadů - pozůstatků po dřívějším osídlení. Nemalou plochu tvoří i dříve zalesněné zemědělské pozemky (tzv. pastevní lesy), kde se zvěř může pást celoročně. Autoři projektu obory Židlov uvádějí, že právě existence tak velkého množství ostatních ploch (bývalých vojenských ploch s přirozenou sukcesí), zemědělských ploch a minimální podíl porostů hospodářského lesa vytvořila základní předpoklady pro stavbu obory, bez nichž by nebylo možné ke stavbě přistoupit.

Obora bude běžně přístupná veřejnosti, která si místní lokality oblíbila kvůli turistice a houbaření. Proto byly postaveny přelezy přes plot, které jsou rozmístěné po celé délce oplocení v přibližně 200 m intervalech od sebe. Počítá se však s časovým a prostorovým omezením vstupu na základě provozního řádu, se kterým se veřejnost bude moci seznámit na informačních tabulích umístěných u každého roštového přejezdu. Do části obory (přibližně 700 ha) bude vstup vyloučen. V této části, kterou lze považovat za klidovou zónu, je totiž cílem udržet maximální množství zvěře. Jde o členité území s mladými lesními porosty téměř pralesovitého charakteru, které bylo dříve nejvíce postižené dopadající municí. Lokalita byla po celou dobu existence VVP bez hospodářského využití a stala se přirozeným místem koncentrace zvěře, která odtud vytahuje do okolních polí.

ZÁMĚRY A PLÁNY

Podle ekonomického propočtu se počítá s tím, že po dokončení stavby a snížení početních stavů spárkaté zvěře na normované stavy nebude zisk z myslivosti tak výrazný, avšak významu nabudou aspekty jako je uchování kvalitního genofondu zvěře, vyřešení lokality Židlov, snížení stavů spárkaté zvěře ve volnosti s následnými úsporami při ochraně kultur, snížení náhrad za škody na zemědělských a lesních kulturách, vznik nové lokality pro výzkumnou činnost a omezení civilizačního tlaku na poměrně ekologicky zachovalou oblast. Jak zdůraznil ředitel s. p. VLS Ing. Uher, v případě stavby obory Židlov nerozhodovaly myslivecké důvody, ale aspekty lesnické včetně hledisek ochrany přírody. Obora by rovněž neměla být typickou oborou s intenzivním chovem zvěře v pravém slova smyslu, ale spíše "oplocenou honitbou".

Při tvorbě textu bylo použito referátu "Organizační a ekonomické předpoklady zakládání nových obor" předneseného Ing. Jiřím Janotou na konferenci Současnost a perspektiva oborních chovů na prahu třetího tisíciletí, v Praze dne 2. června t. r.

ING. DAVID VACA, PhD.