Topit obilím se dá a ještě je to pro všechny výhodné

České obce mohou veškerou tepelnou energii brát zokolní zemědělské půdy prostřednictvím biomasy. Podle Vladimíra Vernera, ředitele společnosti Verner, která se zabývá výrobou kotlů a topných systémů, postačí přitom průmyslové nebo znehodnocené obilí a seno zběžného katastru obce bohatě na vytopení všech domků po celou topnou sezonu. “Obec se sto nemovitostmi přestavuje pro místní zemědělce tržby vhodnotě 1,5 milionu korun ročně a vytvoří dvě pracovní místa. Úspěšně fungujících energeticky soběstačných obcí je již vtuzemsku několik,” zdůrazňuje Verner.

VČR je nyní podle jeho údajů asi 70 výtopen na biomasou a skonceptem energeticky soběstačné obce má již zkušenosti celá řada obcí - například Žlutice na Karlovarsku, Dešná u Jindřichova Hradce či Březovice na Mladoboleslavsku. „Zde se vpraxi potvrdilo, že pro jeden průměrný rodinný dům stačí sklizeň biomasy zhruba zjednoho až 1,5 hektaru. Pro vesnici se sto nemovitostmi to znamená vyčlenit pro pěstování paliva pouze 150 hektaru polí. Podobné obce přitom mají kdispozici průměrně 1500 hektarů polností, takže pro výrobu paliva postačuje okolo 10 procent zdostupné půdy,“ konstatuáje Verner.

Biomasa ktopení může představovat obilí, slámu, seno, dřevo, speciální energetické rostliny arůzný odpad ze zemědělské produkce. Hlavním palivem však musí být rostliny pěstované na orné půdě aseno z luk. Dřevo nebo rostlinný odpad je jen doplnění palivové základny podle místních podmínek. Jen současné přebytky obilí, které nikdo nechce, by odhadem vystačily pro roční vytopení zhruba 400tisíc domácností a vydaly by za pět milionů megawatthodin energie, což je přibližně čtvrtina energie ročně vyrobené Temelínem.

Porovnání dlouhodobého vývoje cen ušlechtilých paliv a zemědělských plodin jasně potvrzuje, že topení biomasou přestavuje cenově nejvýhodnější a nejstabilnější způsob pokrytí energetické spotřeby českých domácností. Zatímco ceny zemědělských produktů vykazují dlouhodobě nejvyšší stabilitu, ceny ušlechtilých paliv neustále rostou. Vtuzemsku se například průměrná cena potravinářského obilí od roku 1990 pohybuje stále okolo 3200 korun za tunu, takovouto stabilitu cen nevykazuje žádná jiná surovina. Tato stabilita se týká i ostatních evropských zemí.

Podle Vernera ztopení biomasou kromě spotřebitelů těží zejména zemědělci, kteří vypěstovanou biomasu po uskladnění vzimě zpracují a poté prodávají domácnostem. Zde si mohou zemědělci směle účtovat až do 3500 korun za tunu průmyslového obilí – současná cena je okolo 2000 korun iméně - a i tak budou hluboko pod cenou tolik užívaného plynu či akumulační elektřiny. „Plyn totiž vyjde majitele domku za sezonu na 23 600 korun a akumulační elektřina dokonce na 25600korun. Při ceně průmyslového obilí 2 500 korun za tunu vychází jeden gigajoul vprůměru na 160 korun, což při průměrné spotřebě 80 GJ představuje 12 800 korun na topnou sezónu rodinného domku. Rozhodně se prodej palivového obilí maloodběratelům nedá srovnávat sprodejem velkým energetickým společnostem, které nemohou nabídnout více jak 1200 korun za tunu,“ uvedl Verner.

Biomasa dává prostor pro poskytování dalších služeb související se servisem a obsluhou topidel, například doplňování paliva do zásobníků kotlů, vybírání popela, čištění kotle a podobně. „Automatizované kotelny u rodinných domů či kotelen pro více bytů jsou již běžně vprovozu. Zde pak spolehlivost a komfort vytápění převyšuje veškerá jiná paliva. Kotel může být pod stálou kontrolou dodavatele paliva, protože se jedná o zásobování domů palivem vrámci obce. Dále je možné celý topný systém napojit na centrální dispečink. Také si dovedu představit jakéhosi domovníka v satelitních městečkách, který by tuto funkci plnil včetně údržby zeleně, neboť i zde roste biomasa,“ řekl Verner.

Skonceptem tepelně soběstačné obce je podle něj možné začít na straně zemědělce téměř bez jakýchkoli investic. Vsoučasné době se totiž jedná hlavně o využití obilí, slámy a sena. Na pěstování, sklizeň i skladování těchto paliv lze využít stávající mechanizaci, osevní postupy i znalosti zemědělců.

Domácnosti a obce pak musí investovat pouze do speciálních topných kotlů, na které však dává stát výrazné dotace. Česko má totiž vsouvislosti sintegračními povinnostmi do EU zajistit od roku 2008 až 12 procent z celkové potřeby energií z alternativních zdrojů. Vsoučasnosti je však podíl alternativních zdrojů pouze 1,5 procenta. VRakousku to je však přes 20 procent, navzdory mnohem hornatějšímu typu krajiny.