»Zelené« tendry jsou neprůhledné a nebudí důvěru

Klíčová výběrová řízení, vyhlašovaná státem v agrární oblasti, mají jedno společné: jsou velmi často neprůhledná. Zrušený tendr na firmy, jež mají získat monopol na výrobu biolihu, to potvrzuje.

Nejde přitom o okrajové téma, vždyť výroba bioetanolu z obilí má být pro státní rozpočet náročnější než třeba zápůjčka letounů Grippen. Jestliže ta přijde za deset let na dvacet miliard korun, jen úleva spotřební daně kvůli biolihu za stejnou dobu přesáhne 24 miliard - a to nemá být výdaj jediný.

Proč jen pět vyvolených?

Lihový tendr, vymyšlený na Ministerstvu zemědělství (MZe) a prováděný Ministerstvem životního prostředí (MŽP), trpěl snad všemi myslitelnými neduhy. Zodpovědní úředníci o jeho průběhu nic nesdělovali, mlčenlivost si nechali doporučit od právníků. Tajili vše tak důkladně, že se i účastníci tendru podle svých slov dozvídali informace nejdřív z tisku. Tam se ovšem dokonce mohli už předem dočíst, které firmy doporučí nezávislá výběrová komise do dalšího kola. A informace médií »seděly«.

Tendr byl zatížen i prosazováním jedné konkrétní technologie, kterou měli uchazeči převzít, pokud chtěli podmínkám vyhovět. MŽP stále protahovalo termíny soutěže, firmy se jen dohadovaly, kdy vůbec skončí. Podle původního záměru se přitom měl biolíh přidávat do veškerého benzínu už dnes. Ted je skoro jisté, že se to nestrhne ani od roku 2007, jak uvádí poslední plánovaný termín.

Úředníci ale stále neumějí nebo nechtějí odpovědět na hlavní otázku: Proč vůbec tendr na biolíh vypsali a určili, že koncesi na jeho výrobu získá jen pět vyvolených podniků? Vždyť přece bohatě stačí, že stát určí pro program biolihu pravidla, a nechť jej dodávají ty firmy, které se na trhu uplatní. Tak argumentují nejen ekonomové, ale i mnozí politici - odpovědní úředníci však neslyší.

Zodpovědnost za nápad s tendrem ani za jeho průběh ostatně nemá asi nikdo. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek jej obhajovat nehodlal. Jen popravdě odkázal na to, že pouze plnil usnesení vlády, resp. přísně se držel scénáře připraveného MZe. A to zase pravdivě upozorňovalo, že biolíh sice zůstává jeho prioritou, ale do Ambrozkových kompetencí ani náhodou nemíní zasahovat.

Bezpečná časová tíseň

Obdobným projektem, kdy žádný státní úředník za nic nenesl zodpovědnost a tendr přitom neprobíhal standardně, byl před časem i výběr firmy, jež měla vytvořit takzvanou Platební agenturu. To je instituce nezbytná pro rozdělování agrárních dotací. MZe v roce 2003 nevypsalo standardní výběrové řízení s poukazem na časovou tíseň. Podle tehdejšího šéfa resortu Jaroslava Palase totiž předchozí vedení ministerstva zavinilo mnohaměsíční zpoždění příprav a hrozilo, že agentura nebude připravena před rozšířením Evropské unie. Palasův předchůdce Jan Fencl ovšem v téže době tvrdil, že v přípravách bylo Česko první mezi kandidátskými zeměmi.

Na dotazy, kdo a zda vůbec zpoždění zavinil, nikdo odpověď nedal. Časová tíseň posloužila jako bezpečné alibi vůči podezření, zda byl tendr za nejméně půl miliardy korum předražený.

Další kauza s veřejnou soutěží se odehrála kolem prodeje akcií největších mlékáren Madeta. Oba protagonisté byli titíž jako v předchozím případě.

Podpůrný rolnický fond Ministerstva zemědělství držel kontrolní balík akcií Madety. A ministr Fencl bez jakékoliv soutěže rozhodl o jeho prodeji zemědělcům, kteří Madetě dodávají surovinu. Udělal to těsně před koncem svého ministerského mandátu a podle názoru drtivé většiny podnikatelů jen proto, aby se pomstil šéfovi mlékárny, s nímž vedl spory.

Fenclův nástupce Palas ovšem s šéfem Madety spory nevedl. Naopak mu pomohl zbavit se nepříjemných podílníků, kteří na ceny dodávaného mléka mají opačný názor než vedení Madety. Palas prohlásil Fenclův krok za neplatný (věc se nyní řeší u soudu) a pak potichu, a opět bez výběrového řízení, akcie převedl na firmu spřízněnou se šéfem Madety.

Ani Lesy »nezklamaly«

Ke sporným tendrům agrárního oboru se řadí i únorové výběrové řízení na lesnické práce. To vyhlásil státní podnik Lesy ČR pro soukromé firmy, jimž dává zakázky. Po zveřejnění výsledků tendr označila asociace lesnických firem za nestandardní - což ostatně tvrdila už při jeho přípravách. Poukazovala už na problémy s nezávislostí výběrové komise, a pak prokázala, že byly leckdy vybrány nabídky cenově výrazně horší než nevybrané. I nový ministr zemědělství Petr Zgarba to komentoval slovy, že v tendru opravdu bohužel vypadly některé »slušné a cenově rozumné« nabídky. Do příště se z toho podle něj všichni poučí. Ale hned dodal, že jeho výrok není zpochybňováním výsledků soutěže.

Z toho se dá odvodit, že je prostě normální, když se ve výběrových řízeních na část dobrých nabídek nedostane. Z jiných postupů úředníků vyplývá, že výběrová řízení buď vůbec nejsou potřeba (například podpůrný rolnický fond označují ministři zemědělství za soukromou instituci, která tendry vyhlašovat nemusí), nebo se použije zaklínadlo o časové tísni.