Petr Zgarba: Restituční tečku nelze stále posouvat

Chtěl bych se ve svém příspěvku vrátit o několik dní zpátky, kdy redaktoři Hospodářských novin (HN 23. srpna) řešili problematiku restitučních nároků na pozemky a záležitost restituční tečky. Je dobře, že taková diskuse probíhá a rád bych přispěl svým názorem a poskytl čtenářům doplňující informace a vysvětlení. Předně se domnívám, že je matoucí operovat s informací o navrácení pozemků rolníkům, mluvit o vyřešení problémů rolníků atd. Tak tomu rozhodně není.

Rolníci, kteří chtěli hospodařit a doložili své restituční požadavky, již dávno své pozemky dostali a hospodařit mohou. Zákon o půdě byl úmyslně nastaven na přímé navrácení pozemků, protože jeho hlavním cílem bylo umožnit vlastníkům půdy právě zemědělské hospodaření. Zde tedy jádro problému neleží.

Nevypořádané restituční nároky, o kterých se v současnosti diskutuje, se vztahují k osobám, které o hospodaření v zemědělství zájem neměly a nemají. Těchto nároků je přibližně za 1,6 miliardy a další mohou ještě vzniknout díky postupně vydávaným rozhodnutím Pozemkového úřadu.

Z uvedeného objemu je přibližně jedna třetina skutečných restituentů a zbytek, tedy mnohem výraznější část, drží osoby, které restituční nároky z vypočítavých důvodů skoupily. Tito překupníci mají zájem o lukrativní místa v příměstských oblastech, v odhadovaných místech průmyslové zástavby, ale i v okolí stávajících farem apod. Těch však má Pozemkový fond z logiky věci pouze omezenou nabídku. O jiné, spekulativně nevhodné, náhradní pozemky rozmístěné po celém území České republiky a vhodné pro zemědělské hospodaření z jejich strany zájem není.

Další důležitou informací, která by měla zaznít, je, že Pozemkový fond obdrží na své nabídky zhruba tří- až patnáctiprocentní odezvu. Přestože mají přímí restituenti ve vypořádání absolutní přednost, je jejich zájem ještě nižší a často k vlastnímu převodu ani nedojde. Obecně řečeno, tedy oprávnění restituenti spíše nereagují a o své nároky se nestarají. Přitom čím déle budou váhat, tím větší bude pravděpodobnost, že Pozemkový fond nebude mít již potřebné náhradní pozemky k dispozici.

Za takového stavu si musíme vyjasnit, čí zájem stojí za posunutím restituční tečky. Osobně jsem přesvědčen, že je třeba splnit morální povinnost a vrátit, co bylo ukradeno. Proto také souhlasím s prodloužením termínu stanoveného na konec roku 2005. Ale v první řadě se musí probudit samotní majitelé restitučních nároků.

Je přece v jejich zájmu reagovat na nabídky Pozemkového fondu. Je v jejich zájmu dále neoddalovat převod pozemků do svého vlastnictví. Je jednoznačně v jejich zájmu starat se o vlastní majetek. Navrhuji tedy: dejme těmto "spáčům" ještě určitý časový prostor. Jaký, to je otázkou vzájemné diskuse. Když už je neprobudila několikaletá možnost a mnohonásobné výzvy, mohlo by je probrat ukončení vydávání pozemků.

Posouvat restituční tečku donekonečna ale nelze. Možnost morálního vypořádání se pak stává fraškou a ideální přihrávkou všem číhajícím spekulantům. Problém nevyřešíme a za pár let budeme přešlapovat na stejném místě.

Autor je ministrem zemědělství