Co brání úspěšnému odbahnění vodních toků a nádrží?

Celá řada obcí a měst vlastní vodní díla (zejména malé vodní nádrže) a vodoteče. Při péči o tento majetek se řídí stejnou legislativou jako ostatní správci vodních toků a vodních děl /podniky Povodí, Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS) a Lesy ČR (LČR)/ s důrazem na povinnosti uvedené v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění.

KONTAMINACE - A CO S NÍ SOUVISÍ

Při péči o vodní toky a vodní díla (zejména při čištění nebo odbahnění) nastává komplikace související s nutnou realizací průzkumných prací. Obecně by stavební úřady měly klást podmínku prozkoumání kontaminace potenciálně těžených sedimentů. Co je však kontaminace? Jak ji prozkoumat? Jak zvolit rozsah testování? To jsou často kladené otázky, na něž není doposud na všech úřadech a institucích totožná odpověď.

Sediment z vodního toku či vodní nádrže vzniká usazováním erodovaných pevných částic, které přirozeně unáší voda. Při poklesu rychlosti proudění (a to jak rozšířením profilu, například výskytem vodní nádrže), tak poklesu spádu toku, nebo zvětšení hloubky vodoteče dochází k přirozené sedimentaci unášených částic. Je to přirozený děj, který se zintenzivňuje v důsledku antropogenních úprav krajiny.

Surový sediment vykazuje značný podíl zvodnění (i 80 %), může obsahovat látky charakteristické pro vypouštěné vody splaškové, látky cizorodé atd. Již dlouhá léta se podle platné legislativy sedimenty testují, a to tak, aby bylo možné fundovaně rozhodnout o dalším nakládání se sedimentem.

Tento postup aplikují všichni hlavní správci vodních toků – podniky Povodí, ZVHS a LČR –vlastními kapacitami a nebo ve spolupráci s vysoce odbornými subjekty, pověřenými k posuzování ministerstvy životního prostředí a zemědělství.

Na počátku 20. století legislativa zařadila sedimenty – s ohledem na jejich zrnitostní složení –spíše mezi jakostní zeminy než odpady. Na základě našich dlouhodobých zkušeností by mělo být hodnoceno v dikci zákona o odpadech pouze několik procent sedimentů z extravilánů obcí, a to z důvodu jejich kontaminace.

PRAXE POTVRZUJE: POŽADAVKY KRAJŮ NEJSOU SHODNÉ

V současné době (po 1. květnu 2004) není sediment obecně podle § 2 odst. 1 písm. i) odpadem, jestliže splňuje požadavky zahrnuté ve zvláštním právním předpise. Podle sdělení Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP ČR) pod značkou 550/OVSS VI/715/04-Ru jsou však sedimenty do vydání zvláštního právního předpisu odpadem, pokud správní úřad nerozhodne jinak /§ 78 odst. 2 písm. h) zákona o odpadech/.

Krajské úřady pro své rozhodnutí vyžadují poměrně široké spektrum vstupních podkladů (testů sedimentů), mj. také vodný výluh podle požadavků vyhlášky č. 41/2005 Sb. (v červenci byla vyhláška č. 383/2001 Sb. opětovně novelizována předpisem číslo 294/2005 Sb., jenž upravuje rozsahy zákonem požadovaných analýz z hlediska odpadového hospodářství).

Krajské úřady by měly požadovat průzkum potenciálního znečištění sedimentů, rozsah testů je totiž právně nejasný a existují v praxi různé, ba dokonce leckdy i zcela mylné interpretace legislativních požadavků.

Požadavky jednotlivých krajských úřadů však nemusí být vždy shodné a sediment (v doložené kvalitě) vyjmutý z dikce zákona o odpadech v jednom kraji by nemusel být vyjmut v kraji druhém (jak už bylo v praxi potvrzeno).

Pokud tedy sedimenty zůstanou v dikci zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. v platném znění, jsou řazeny podle sdělení Ministerstva životního prostředí ČR pod katalogová čísla 17 05 03* zemina a nebo kameny obsahující nebezpečné látky, nebo 17 05 04 zemina neuvedená pod 17 05 03 /viz sdělení MŽP o řazení odpadů, č. j. OODP 1827/03 - vyjádření 14) a 33)/.

CO ZNAMENÁ ZAŘAZENÍ SEDIMENTU DO DIKCE ZÁKONA O ODPADECH?

Zdánlivě nejde o závažný krok. Z předchozího odstavce je zřejmé, že pokud není sediment znečištěn, lze jej řadit jako "zeminu", i když podle katalogu odpadů to je "kámen úrazu". Každý musí odpady předávat pouze oprávněným osobám a s odpady lze nakládat pouze řízeným způsobem. Jestliže je sediment taxativně zařazen mezi odpady, musí být místo, kde je rozprostřen (využit), legislativně zakotveno. Tento pozemek se musí stát "zařízením k využívání odpadů" se vším, co tento paradox přináší (schválení provozu krajským úřadem, schválení provozního řádu, a dosti nejasným způsobem popsaný způsob monitoringu). Od 1. května 2004 nebyl však právní předpis upravující požadavky na sedimenty vydán.

Zajišťování dostatečné funkčnosti a kapacity koryt vodotečí a vodních nádrží je základním požadavkem pro vlastníky vodních děl a správce vodotečí. Podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (s důrazem na § 47, § 59 a § 15), ve znění euronovely č. 20/2004 Sb., je nakládání se sedimenty vytěženými při těchto úpravách základním požadavkem pro možnost plánování, realizace a transparentní péči o uvedený majetek. Současný výklad MŽP ČR ohledně sedimentů je překážkou pro úspěšné "odbahňování".

Čištění vodních nádrží (zejména) je pro města a obce vhodným objektem k získání podpor a grantů a nedořešené požadavky na sedimenty jejich aktivity značně komplikují. Zároveň nepovolené nakládání se sedimenty se může stát předmětem kontroly příslušných orgánů. Případné sankce uvedené v zákoně o odpadech (§ 66) dosahují až astronomických výšek.

Vladimír Bláha, EMPLA spol. s r. o., Hradec Králové, EnviWeb/Moderní obec, 23. 9. 2005