Studenti z Plzně dělají pivní revoluci

Dva 25letí Plzeňáci dotáhli do dokonalosti projekt samoobslužné restaurace. Teď se bojí, že jim know-how sebere nekompromisní konkurence. Ještě před prázdninami to byli obyčejní studenti ekonomie a medicíny, kteří chtěli vedle studií provozovat restauraci. Dnes jsou 25letí Plzeňané Martin Šampalík a Jaroslav Stuna zřejmě nejvyhledávanější muži v republice v restauratérské branži. V západočeské metropoli totiž spustili druhou pivní revoluci.

"První byla v roce 1842, kdy plzeňští sládci dotáhli do dokonalosti výrobu spodně kvašeného ležáku. Druhá nastává letos. Dva kluci dotáhli do dokonalosti restauraci, kde se host obsluhuje sám," uvedl nezávislý pivovarský odborník Josef Krýsl. Přiznává, že myšlenka samoobslužného hostince není úplně nová. V podobě, která je ale v Plzni, nemá ve světě obdody. Dokazuje to velký zájem nejen české odborné veřejnosti.

"Denně nám volají provozovatelé významných českých restaurací a restauračních sítí. Chtějí informace. Většina z nich sem i přijede," říká Šampalík. Podle něj je nejvíce zájemců z Prahy. Hodně jich volá i z jižních Čech a v poslední době i ze zahraničí. A to byla restaurace do tohoto týdne jen ve zkušebním provozu, kdy fungovala jen částečně.

A v čem je takzvaný P.U.B. unikátní?

"U deseti stolů je celkem 24 výčepních kohoutů. Nepasterizované pivo sem teče z obřích tanků a dochlazuje se až ke kohoutům. Největší novinkou ale je napojení každého výčepu na počítač, který dává systému nové možnosti," dodává Stuna. V první řadě je možné přes displej komunikovat s personálem baru. Ten zase může přenášet informace o vypitém pivu na videoprojektor a na plátně pak hosté vidí, jak si vedou ve srovnání s osazenstvem u jiných stolů. Mnohé to nutí k rychlejší spotřebě. Hlavně to ale umožňuje soutěžit.

"Osazenstvo jednoho stolu může vyzvat jiný stůl, kdo vypije víc piv. Počítáme, že soutěže o ceny budeme vyhlašovat i sami," říká Stuna. Jeho největším snem ale je, aby tak mohly mezi sebou soupeřit i restaurace. "Stačí se připojit na internet a mohou se připojit partičky u stolů třeba v Plzni, Praze, Londýně i Chicagu," dodává.

Má to ale háček. Plzeňská restaurace je zatím jediná. "Napadlo nás udělat síť, ale kdo půjčí studentovi 50 milionů?" ptá se Šampalík. Ví, že nikdo. Také proto cítí velký strach.

Chtěl by se na tvorbě dalších podniků podílet. Po know-how, které dali studenti dohromady s plzeňskou společností MCAT Automation, se už ale pídí velcí hráči na českém restauratérském trhu. Potvrdil to i zdroj od hlavního dodavatele plzeňské firmy LUKR. "Už nás oslovili první zájemci," uvedl.

Jak funguje pivní samoobsluha

Každý stůl má vlastní pípu s jedním až třemi kohoutky. Návštěvníci si pivo točí sami. Spotřebu měří řídicí počítač na baru a informační displeje na každém stolu. Všechny pípy napájí centrální potrubí ze tří velkých tanků o celkovém objemu 3000 litrů. Když se hosté rozhodnou jít domů, stačí jen zmáčknout tlačítko a přivolat si obsluhu.