Bitva vrcholí

Jednání o liberalizaci světového obchodu, která mají vyvrcholit prosincovou ministerskou schůzkou v Hongkongu, jsou ve stavu klinické smrti. "V příštích dnech lékaři rozhodnou, jestli pacienta od podpůrných přístrojů odpojí," přirovnal stav a vyhlídky obchodních rozhovorů novozélandský vyjednavač Crawford Falconer. Za viníka krize je považována Evropská unie. Ta nyní nabídla osekání zemědělských dotací, které deformují trh, o sedmdesát procent a celních sazeb na dovoz některých zemědělských výrobků o třicet procent. Podle názoru skupiny rozvojových zemí G-20, vedené Brazílií a Argentinou, a vlády Spojených států však nejsou tyto závazky dostatečné.

Bez dohody o zemědělství nechtějí zástupci G-20 začít uvažovat o odbourávání bariér pro průmyslové výrobky a služby, což požaduje Evropa. Čas přitom ubíhá rychle. Americká vláda má vyjednávací mandát do poloviny roku 2007 a experti nepředpokládají, že by Kongres dal vládě k dalšímu uvolňování světového obchodu po tomto datu zelenou. Vzhledem k tomu, že ministerské schůzky se konají každé dva roky, je Hongkong pro Američany, a tedy i zbytek světa, zřejmě poslední možností, jak na celkovou dohodu o liberalizaci obchodu přistoupit.

Washington přišel před několika týdny s nabídkou, že je ochoten omezit zemědělské dotace o šedesát procent a zredukovat zemědělské celní sazby v průměru o 75 procent. Na americký návrh reagoval evropský komisař pro obchod Peter Mandelson škrty v evropských dotacích i clech. "To je málo," zaznělo z rozvojových zemí, které žádají průměrné snížení sazeb o 54 procent. Evropskou pozici kritizoval i šéf Světové obchodní organizace (WTO) a Mandelsonův předchůdce Pascal Lamy. Podle něj je sice evropské snižování zemědělských dotací v pořádku, ale ohledně cel je Brusel až pětkrát méně ambiciózní než Washington. Někteří představitelé Evropské komise pro list Financial Times připustili, že Unie na konci tohoto týdne navrhne snížení cel v průměru o čtyřicet procent, ale dál už nepůjde.

Mandelsonův problém spočívá v tom, že musí bojovat na dvou frontách. Jednak na půdě WTO, jednak na půdě Evropské unie. V EU svádí úpornou bitvu především s Francií. Ta na ministerské schůzce pětadvacítky minulý týden neprosadila omezení Mandelsonových návrhů na zemědělské škrty, ale její vláda trvá na tom, že pokud komisař bude na svých pozicích trvat, bude Paříž v roce 2007 vetovat schválení celkového balíku obchodních ujednání. Případná dohoda z Hongkongu by tak přišla vniveč.

Mandelson do Paříže vzkázal, že ustoupit nehodlá. Francouzské obavy, že navržené škrty ohrozí evropské zemědělce, považuje za přehnané. Podobného názoru jsou i analytici z OECD. Podle nich je většina cel zbytečná a evropští zemědělci se na trhu prosadí i bez nich. Na adresu svých protějšků ve WTO Mandelson poznamenal, že liberalizace světového obchodu se nerovná liberalizaci zemědělství. Dokud prý nebudou rozvojové země ochotny začít jednat i o usnadnění přístupu na trh pro průmyslové zboží a služby, nemohou od Unie čekat vstřícnost pro farmáře. Jenže na takových a podobných podmínkách už zkrachovalo ministerské setkání před dvěma roky v mexickém Cancúnu. Jen ústupky obou stran "lékařům" umožní udržovat "pacienta" i nadále na přístrojích.