Vyhynulé Čechy: od mamuta k mihuli

Zvířata v Česku vymírají. Už ne ta velká, která v minulosti padla za oběť lovecké vášni člověka. Dnes zvoní umíráček malým až nepatrným druhům. Nedokáží se totiž vyrovnat s dramatickými změnami prostředí, které má ovšem na svědomí také člověk.

Českou krajinou se ještě před několika málo tisíci lety valili mohutní mamuti a srstnatí nosorožci, před několika málo stovkami let po lesích běhali zubři, pratuři s mohutnými rohy či divocí koně tarpani. A ještě před několika desítkami let na většině luk poletovali pestrobarevní motýli a v malých potocích se to hemžilo drobnými rybkami mihulemi. To všechno ale už odnesl čas.

Od lovu k chemii

Pravěcí lidé dokázali na našem území vyhubit populaci mamutů a dalších velkých zvířat intenzivním lovem, kterému nedokázala zvířata s pomalou rozmnožovací schopností vzdorovat. Také středně velcí savci, jako byli zubři či pratuři, padli na přelomu středověku za oběť lovu. Na jejich vyhlazení se však již částečně podepsala i změna krajiny, kde podstatnou část lesů nahradily pole a pastviny. I zbývající lesní porosty pak postupně protkala síť cest, takže ani v lesích zvířata nebyla před člověkem v bezpečí. Poslední, současné vymírání živočišných druhů postihuje především drobný hmyz, obojživelníky či rybky. Tedy zvířata, která rozhodně nejsou záměrným cílem loveckých výprav. Právě je nejvíce postihují změny krajiny, na nichž se podepisují škodliviny vypouštěné do ovzduší, odvodňování mokřin či napřimování a regulace malých potoků.

Soumrak srstnatých obrů

Vymírání mamutů je dodnes obestřeno velkým tajemstvím. S šokujícími teoriemi o příčině jejich vymizení přicházejí nejen autoři vědeckofantastické literatury, ale shoda nepanuje ani ve vědeckém světě. Ještě před několika lety naprosto převládal názor, že mohutná zvířata, která v kohoutku měřila až tři a půl metru, nemohli vybít pravěcí lovci se svými primitivními nástroji. Navíc za situace, kdy byla Evropa lidmi poměrně řídce osídlena. Za hlavní příčinu byly označovány klimatické změny související s koncem poslední doby ledové a přeměnou stepní krajiny na lesnatou.

V poslední době však stále více přibývá vědců, kteří tvrdí, že právě lovci mamutů přispěli ke zkáze srstnatých chobotnatců i dalších velkých savců. Říkají, že schopnosti pravěkých lidí není možné podceňovat, protože v mnoha ohledech se příliš nelišili od současného člověka. Jsou i odborníci, kteří tvrdí, že právě v časech končící doby ledové napáchali naši "přírodně žijící" předkové na biologické rozmanitosti planety větší škody, než jejich nynější potomci v současnosti. "Myšlenka, že pravěcí lovci vyhubili mnohem víc živočišných druhů než současný člověk s moderními zbraněmi a technikou, je sice provokativní, ale nikoliv nereálná," uvedl Miloš Anděra, autor knih o vyhynulých a ohrožených druzích. A kdy mamuti vlastně vyhynuli? Vlastně velmi nedávno. Na našem území před 13 až 11 tisíci lety, na Sibiři o něco později. Nejmladší nalezení mamuti zW rangelova ostrova žili ještě před 3 až 4 tisíci lety.

Mizející rybky i čolci

Dnes zvoní hrana především drobným živočichům. Před několika lety u nás vyhynula například malá mihule říční. Tento vodní živočich patří mezi kruhoústé, tedy jakési předchůdce ryb, a dostával se k nám především zdolního toku Labe. Kriticky ohrožení jsou i její blízcí příbuzní, mihule potoční.

"Příčinou je devastace biotopů. Mihule potřebuje členitý tok přírodního charakteru, který teče přirozeně a kde jsou bahnité nánosy. Právě v nich larvy mihule žijí," vysvětlil Pavel Blahák zÚst avu biologie obratlovců Akademie věd České republiky. Jenže právě podobných toků valem ubývá. Malé říčky jsou napřimovány, jejich břehy a dna dlážděny nebo jsou rovnou svedeny do potrubí.

V narovnaném korytě teče voda rychleji, takže veškeré nánosy odplaví. Změna krajiny dostala na pokraj vyhubení i některé obojživelníky. Mezi kriticky ohrožené u nás patří například čolek velký nebo čolek karpatský. K životu potřebují stojaté tůně a stačí jim doslova i kaluže. Jenže kvůli zarovnávání terénních nerovností i těchto míst ubývá. Zbytek čolků hubí chemikálie, které se do tůní dostávají.

Ohrožení živočichové v ČR

Savci 19%

Ptáci 50%

Plazi 55%

Obojživelníci 43%

Ryby 40%

Zdroj: zpráva OECD

Dokážeme naklonovat dávné velikány? Asi ne

Některé druhy vyhubené v Čechách se sice mohou vrátit zok olních zemí, horší je to ale s těmi, které lovci vyhladili v celé Evropě. Ani nové vědecké metody, jako je klonování či manipulace s DNA, ještě nelze při oživování vyhynulých zvířat použít. U některých znich, jako například u divokých koní tarpanů nebo u praturů, se například dochovalo žalostně málo pozůstatků, znichž by vědci mohli získat biologický materiál použitelný pro oživení tohoto druhu. Zdánlivě lepší by mohla být situace u mamutů, jichž se dodnes mnoho nachází zmrzlých v ledu či zemi na Sibiři.

Jenže vědci upozorňují, že i zmrznutí je velmi destruktivní proces. Přestože zvíře vypadá na první pohled neporušeně, voda, která se přemění v krystalky ledu, zvětšila svůj objem a buňky roztrhala. Takže ani touto cestou se nejspíš vymřelá zvířata zpět na Zem nevrátí. Přesto nejsou podobné pokusy zcela nereálné, i když ne v Čechách, ale u protinožců. Australané si totiž slibují, že by díky zachované DNA mohli oživit vy hubeného vakovlka. Ten definitivně vymřel až ve 30. letech 20. století.

Díky tomu mají tamní vědci k dispozici několik exemplářů konzervovaných v etanolu, který neničí molekuly nukleových kyselin obsahujících DNA. Pokud by se vědcům podařilo DNA vakovlka získat a vložit do vajíčka příbuzného druhu, mohl by tento vačnatec opět ožít. V Evropě šli vědci také cestou zpětného křížení zdomácnělých potomků pratura či tarpana. Vyšlechtili sice zvířata vzhledem velmi podobná divokým předkům, jejich genetická základna však byla zcela jiná.

DALIBOR DOSTÁL