Ledovce tají, lední medvědi se topí

Vědci poprvé našli důkazy, že se lední medvědi topí kvůli tání arktických ledovců způsobenému změnami klimatu. Výzkumníci byli zděšeni. Medvědi musí plavat za potravou často až 100 kilometrů na otevřeném moři. Jsou nuceni podnikat dlouhé výpravy, protože ledové kry, ze kterých se krmí, tají, zmenšují se a vzdalují se od sebe. Informuje o tom britský server Times Online.

Ačkoliv jsou lední medvědi vynikající plavci, jsou přizpůsobeni plavání poblíž pobřeží. Na svých dlouhých cestách za potravou jsou však náchylní k podchlazení, trpí vyčerpáním a někdy je spláchnou velké vlny. Během jednoho měsíce byly u malé části severního pobřeží Aljašky nalezeny čtyři plovoucí medvědí zdechliny. Průměrné letní teploty se zde zvýšily od roku 1950 o 2 až 3 stupně Celsia. Vědci jsou přesvědčeni, že utonutí se stávají v Arktidě rozšířeným jevem. Považují je za nevyhnutelný důsledek toho, že v posledních dvaceti letech musí lední medvědi plavat za potravou na otevřeném moři.

"Ztráty na životech kvůli nucenému plavání na moři mohou být poměrně důležitým číslem v přirozené úmrtnosti těchto zvířat, které dříve nebylo bráno v úvahu. Na medvědy jsou při dlouhých plavbách kladeny velké energetické nároky," říká zpráva z výzkumu vedeného doktorem Charlesem Monnettem, mořským ekologem při americké vládní organizaci Minerals Management Service. "Případy utonutí ledních medvědů mohou v budoucnu ještě narůstat, budou-li ledovce dále tát," dodává.

Závěry výzkumu byly prezentovány minulý týden na konferenci o mořských savcích v kalifornském San Diegu. Vycházejí z pozorování 22 000 ledních medvědů žijících ve dvaceti oblastech kolem polárního kruhu. Např. v kanadském Hudsonově zálivu klesla jejich populace z 1194 jedinců v roce 1987 na 935 v loňském roce. Podle důkazů získaných výzkumníky WWF v Jakutsku na severu Ruska se v regionu objevilo mezi medvědy několik případů kanibalismu.

Lední medvědi žijí na ledu po celý rok, píše dále Times Online. Slouží jim jako plošina, ze které loví potravu. Při lovu se pohybují na samém okraji ledových ker, kde je led nejtenčí. Chytají například lachtany, kteří si vytvářejí v ledu díry, aby se mohli nadechovat. Obyčejně jedí jednoho lachtana za 4 až 5 dní. Jeden dospělý medvěd zkonzumuje na posezení přibližně 45 kilogramů tuku.

V období od června do října ledy ustupují na sever a medvědi jsou nuceni cestovat mezi jednotlivými plovoucími krami, aby mohli pokračovat v lovu v mělkých vodách při aljašském pobřeží. Tato oblast je na potravu v Arktidě jednou z nejbohatších vůbec.

Během loňského léta ustoupily ledy o téměř 320 kilometrů severněji, než je průměr za posledních 20 let. Medvědi tak museli překonat delší vzdálenosti mezi krami. "Víme, že překonat krátké vzdálenosti, zhruba do 20 kilometrů, není pro medvědy problém. Maximum, které jsou schopni urazit, se pohybuje někde okolo 160 kilometrů. Pokud se snaží cestovat tak daleko a dostanou se do rozbouřenějších moří, mohou se dostat do problémů," říká Steven Amstrup, výzkumník a biolog při US Geological Survey (USGS).

Nová studie prokázala, že mezi roky 1986 - 2005 byla v otevřených vodách na severním pobřeží Beaufortova moře spatřena pouhá 4 procenta medvědů a v oblasti nebylo zaznamenáno ani jediné jejich utonutí.

Podle Times Online bylo loni v září, kdy ledy ustoupily rekordních 250 kilometrů severně od Aljašky, spatřeno 51 medvědů. Dvacet procent z nich bylo viděno na otevřeném moři přibližně 100 kilometrů od pobřeží.

Při toulkách za potravou postupují lední medvědi také dále na jih, kde prohledávají kanadské popelnice. Cestovatel sir Ranulph Fiennes tvrdí, že si všiml narušování míst výskytu ledních medvědů. Hovoří zasvěceně, svou první expedici podnikl již v roce 1975 a od té doby sedmkrát pokořil severní pól. "Každým rokem přibývá vody," říká. "V roce 1986 jsme poprvé museli použít obojživelné sáně." Svou poslední výpravu podnikl v roce 2002. Tehdy se ledem propadl do vody a ztratil několik prstů kvůli omrzlinám.