V ekologii neslevíme

Bude záležet na tom, kolik získá naše strana procent, říká Eva Tylová, lídr Strany zelených v Plzeňském kraji.

Strana zelených má v nejdůležitějších bodech svého programu blíže k ČSSD než k ODS, prohlásil váš předseda Martin Bursík. Máte stejný názor?

Neřekla bych, že má programově blíž k jedné nebo druhé straně. V našem programu jsou levicové i pravicové prvky. Z těch pravicových jde o liberální přístup například k trhu s elektřinou nebo k podpoře podnikání. Ty jsou skutečně blíž k programu ODS.

S ČSSD se zase shodujeme v řadě otázek, jež se týkají životního prostředí nebo sociálních opatření. Například pokud jde o školství nebo o větší podporu rodin. Tam chceme, aby stát byl určitou sociální jistotou. Nástroje, které přinášejí peníze do rozpočtu, jsou spíš pravicové, v sociálních výdajích se zase spíše blížíme ČSSD.

Naznačujete, že nebudete mít problém jít do koalice s kteroukoli z těchto stran?

Chci tím říci pouze to, že položíme na stůl náš program a na jeho základě můžeme s každou z nich vyjednávat. Z mého pohledu není možné, abychom z toho programu nějak výrazně ustoupili. Máme priority, jako je ekologická daňová reforma nebo boj proti korupci.

Kdo sestavoval volební program vaší strany?

Vznikal uvnitř strany v 15 odborných sekcích, specializovaných nejen na různé oblasti související s životním prostředím, ale také například na sociální otázky, zdravotnictví nebo kulturu. O podkla- dech se poté diskutovalo v široké základně a o prioritách se hlasovalo.

Kritici vašemu programu vyčítají, že v něm nejsou opatření na podporu ekonomického růstu...

Chceme prosadit snížení daňové kvóty. Snížením odvodů na sociální a zdravotní pojištění klesne pro podnikatele cena práce. Investiční pobídky chceme více směřovat do oblasti středního a drobného podnikání, kde vidíme větší efekt než u velkých nadnárodních společností, u kterých hrozí, že výrobu přesunou operativně do zemí s menšími náklady na pracovní sílu. Požadujeme rovněž jednodušší zakládání firmy či živnosti, aby ji bylo možno založit během 14 dnů. Dále budeme usilovat o jedno místo pro podání žádosti, aby mezi úředníky obíhaly papíry, nikoli podnikatel. Prosazujeme bezplatný elektronický podpis a internet jako veřejnou službu.

Co myslíte tou daňovou kvótou, kterou chcete snižovat?

Jde o mezinárodní srovnávací ukazatel pro podíl státem vybraných daní na jeho HDP. V ČR tato kvóta podle informací publikovaných ministerstvem financí stoupá: od 35,5 % v roce 1998 na loňských 38,7 %.

Strana zelených chce dostat tuto kvótu na 35 % zejména snížením odvodů na zdravotní a sociální pojištění, které je v ČR jedno z nejvyšších v rámci EU. Snížit by ji mohla i další opatření: zkrácením odpisových dob, zrušením minimální daně živnostníků, přeřazením ekologických paliv z 19 procent DPH na pět procent.

Na jedné straně chcete snížit daňové zatížení, na druhé zamýšlíte zavést ekologickou daň na paliva. Hodláte ji uvalit i na relativně čistou energii, například na elektřinu z Temelína?

Určitě ano. Do ceny jaderné energie je stejně jako u jiných zdrojů třeba započítat všechny dodatečné náklady.

Bude mít stejně vysokou daň jako elektřina z uhlí?

Ekologická daň neznamená plošné zdražení všech paliv a energií. V principu by měla daň nejvíce zatížit tu energii, která má nejvyšší dodatečné náklady. Už řadu let se totiž do ceny energie nepromítají zdravotní následky spalování uhlí, náklady na rekultivaci krajiny nebo převoz materiálu. To vše neplatí spotřebitel, ale stát. To chceme změnit.

Ve vašem programu stojí také návrh na zákaz topení uhlím. Je taktické, aby začal platit od roku 2010, tedy v době, kdy se obyvatelstvo může potýkat se zvýšenými náklady, spojenými s přijetím eura?

Problém spalování uhlí se podle nás musí urychleně řešit. Stát investoval desítky miliard do změny vytápění v domácnostech, aby zlepšil ovzduší v obcích. To se dařilo do letošní zimy, kdy zdražení plynu a elektřiny způsobilo, že část občanů začala opět topit uhlím. V mnohých obcích se objevily smogové situace, kdy hodnoty nebezpečných látek naměřené přímo v dýchací zóně obyvatel převýšily několikanásobně normy. To představuje obrovské riziko následných zdravotních potíží, přitom v malém údolí stačí k takovému zamoření životního prostředí jeden domek z deseti.

Pro sociálně slabé rodiny to přesto může být neřešitelný problém...

Náklady na přechod k jinému způsobu topení lze lidem kompenzovat. Podle našeho návrhu by ho měl stát částečně dotovat. Dotace na polovinu nového kotle by byly nárokové, tak jako to je v Rakousku, dále by si mohl občan vzít výhodný úvěr. Protože uhlím topí asi devět procent obyvatel, pro stát by to znamenalo výdaje do 10 miliard korun. Navrhujeme rovněž, aby stát podpořil pěstování energetických rostlin a aby plyn, pelety a další biopaliva byly zařazeny do pětiprocentní sazby DPH. Při vyšší účinnosti nových kotlů by pak pro občany nemuselo být topení výrazně dražší než dosud. Náklady na vytápění uhlím ve starém kotli jsou už nyní, tedy při devatenáctiprocentním DPH všech paliv, ve srovnání s peletami nižší pouze o 1000 Kč ročně.

Jak budete kompenzovat ekologické daně například důchodcům a nezaměstnaným, kteří sociální pojištění neplatí?

V rámci ekologické daňové reformy se vytvoří fond, který bude sloužit k jejich podpoře v různých oblastech. Z fondu by se například těm občanům, kterým nepomohou daňové úlevy ze sníženého odvodu pojistného, zvýšily dotace na pořízení nového ekologického topení tak, aby si nemuseli brát úvěr.

Jste ochotni z některých ekologických priorit slevit, třeba v zájmu úspěchu případných koaličních jednání?

Není to vyloučeno, ale v žádném případě se nevzdáme návrhu na zavedení ekologické daňové reformy. Pro mne osobně je nepostradatelný také požadavek na zákaz dovozu odpadů.

A prolomení těžebních limitů?

To je pro nás významná otázka, jedna z našich priorit. Velké ústupky v této oblasti jsou z mého pohledu stejně nepřijatelné jako výstavba dalších jaderných bloků.

Má strana takové priority i v dopravní politice?

Myslím, že nemůžeme ustoupit z požadavku přesměrovat kamiony na železnice. Nárůst kamionové dopravy, přetížení silnic a zvýšení počtu smrtelných nehod vidíme jako selhání současné vlády.

Jak přepravce donutíte, aby "jeli" po kolejích?

Chceme podpořit vybudování veřejných překladišť, která budou poskytovat kompletní službu přepravy tak, že se výrazně zkvalitní služby v této oblasti. Přeprava by byla provozována soukromými společnostmi. K tomu musí nastoupit ekonomický prvek, daný právě ekologickou daní. Třeba mýtné, placené za přepravu po silnici, bude odrážet všechny dodatečné výdaje od nákladů na budování a opravy silnic až po náklady spojené s hlukem nebo znečištěním ovzduší.

Budete prosazovat vyšší mýtné, než má v úmyslu současná vláda?

Považujeme ho za nedostatečné, návrh na 5 Kč/km v průměru pro dálnice je málo. Také bychom chtěli, aby bylo víc diferencované. A budeme prosazovat jeho zavedení i na další silnice, protože máme obavu, že se na ně kamiony přesunou.

Uvažujete o pozastavení nebo omezení výstavby dálnic?

Nestavíme se proti dálnicím, ale domníváme se, že by se současný plán na jejich výstavbu měl přehodnotit. Například dálnice D3 přes Posázaví má stát třicet miliard a přitom má několik variant, které by dopravní situaci tohoto území také vyřešily a byly by třikrát levnější.

Říkáte, že strana i vy sama kladete velký důraz na boj proti korupci. Jak chcete prosadit své návrhy, třeba na rozšíření povinnosti uvádět majetková přiznání v zákoně o střetu zájmů, když jim podobné už jednou Sněmovnou neprošly?

Záleží na tom, kolik získá naše strana procent. Pak budeme moci i o tomto tématu říci: Tyto priority jsou pro nás důležité, z nich neustoupíme. Obecně platí, že budoucí vystupování ostatních stran můžeme výrazně ovlivnit tím, že u některých věcí řekneme: Přes to nejede vlak.

Čím chcete proti korupci bojovat?

Chceme zavést několik nástrojů. Jedním z nich je větší otevřenost při rozhodování státní správy a samosprávy. Aby bylo lépe vidět, jak úředníci a komunální politici rozhodovali. Aby byli pod větší kontrolou veřejnosti. U dopravních staveb budou muset zveřejnit jednotkové ceny, nikoli jen konečnou sumu. Takže všichni uvidí, zda se tam neprodávala, obrazně řečeno, houska za deset korun.

Není to v rozporu se zachováním obchodního tajemství?

Pokud bude zájemce vědět, že se u vítězné nabídky zveřejní detaily, lze to smluvně ošetřit předem. Pak se nestane případ, s jakým jsem se setkala v době působení na ministerstvu životního prostředí. Šlo o zakázku ve výši 2,7 miliardy korun na sanaci ve Spolaně, kterou získala předem vybraná firma bez výběrového řízení. Na ní stát mohl podle mého názoru ušetřit stovky milionů. Byla to veřejná zakázka - a veřejnost dodnes neví, jaké byly jednotkové ceny. Neví, kolik si firma účtuje například za bourání zdiva nebo uložení kontaminované zeminy.

Nepřinesla by povinnost uvádět jednotkové ceny další byrokracii?

Každý projekt takový cenový rozpis obsahuje. Pokud vyhraje, nevidím důvod, proč by se nemohl zveřejnit. Pak si může přinejmenším každý podnikatel z branže udělat obrázek, zda u dané zakázky kubík zeminy nestojí třikrát víc, než je běžná cena na trhu.

Není takovéto zjištění po rozhodnutí o přidělení zakázky už zbytečné?

Není, protože může upozornit Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který zakázku prověří a případně navrhne její zrušení. Navíc takováto ustanovení působí především preventivně. Každý úředník bude vědět, že si kterýkoli občan nebo firma může jeho práci zkontrolovat. Chceme prosadit, aby NKÚ mohl kontrolovat nejen státní správu, ale i samosprávu, tedy veřejné zakázky zadávané městy a obcemi.

Ovšem jako náměstkyně ministra životního prostředí jste mohla už dřív řadu věcí ovlivnit. U Spolany to neplatilo?

Do funkce náměstkyně jsem nastoupila za ministra Miloše Kužvarta a pokračovala po nástupu Libora Ambrozka. Po jeho příchodu jsem zaznamenala odlišný přístup k veřejným zakázkám. Nepodpořil mě např. v požadavku na vypsání veřejného výběrového řízení na výše zmíněnou zakázku na sanaci Spolany. Převedl mě na jiný úřad (pověřil řízením České inspekce životního prostředí, pozn. red.) a poté ji sám odsouhlasil.

Jenže už za Kužvarta jste měla výhrady k předražené zakázce na sanaci pozemků pro Sazka Arénu. Ačkoli jste neuspěla, ve funkci jste zůstala...

Ty dva případy se z mého pohledu liší v tom, jak se k danému problému postavil můj nadřízený. Zatímco zakázkou Sazky se na podnět ministra zabývala vláda, u téměř třímiliardové zakázky pro Spolanu už chtěli jen můj podpis.

Jak hodnotíte současnou politiku ministerstva životního prostředí?

Mám výhrady k řadě věcí. V oblasti, které se věnuji, vidím největší nedostatky v nakládání s odpady a sanaci starých zátěží za prostředky státu. Co je však ještě horší, ministerstvo dlouhodobou nečinností a dokonce cílenými opatřeními podpořilo nárůst pokusů o legální dovozy komunálního odpadu do České republiky. Například tím, že spalovnám odpadu dalo svými opatřeními statut energetického zdroje.

Vrátíte se na ministerstvo, kdyby ho po volbách vaše strana získala?

Na svůj dřívější post asi ne. Domnívám se, že ve sněmovně, pokud se do ní dostanu (Eva Tylová je na prvním místě kandidátky Plzeňského kraje a při nynějších preferencích strany je to velmi pravděpodobné, pozn. red.), bych mohla ekologický přístup k životu a myšlenky trvale udržitelného rozvoje propagovat daleko účinněji.

A co post ministryně, pokud byste takovou nabídku dostala?

To je otázka mimo prostor a čas. Ve Straně zelených zatím nemáme ani stínové ministry. Téma, kdo kam půjde po volbách, není na pořadu dne.

Eva Tylová (nar. 1959) vystudovala Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT. Má za sebou jedenáctiletou praxi na Ministerstvu životního prostředí, v období 1998 až 2002 v roli náměstkyně ministra. Poté řídila Českou inspekci životního prostředí. Od roku 2003 se věnovala konzultační činnosti jako poradkyně pro ekologické organizace.

Je místopředsedkyní Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj, místopředsedkyní Přátel přírody a členkou Ekologické společnosti. Do Poslanecké sněmovny kandiduje za Stranu zelených za Plzeňský kraj. Ve straně je od roku 2004, předtím byla členkou Strany pro otevřenou společnost.

Eva Tylová je vdaná, má dva syny a na dálku adoptovanou indickou holčičku.