Pokrok v zemědělství a na Slovensku v bývalém Československu

V padesátých letech mně vnitřně bylo líto zemědělců, kteří plakali, když jim byl odváděn dobytek do společných objektů. Z literatury jsem však poznal, že zemědělství, jako tehdy málo produktivní odvětví v Anglii, zaměstnávalo ve spojitosti jen 7 % pracujících, zatímco o u nás se zemědělstvím živilo ještě kolem 30 % pracujících. V Anglii se sdružování podařilo kapitalistickou cestou, ekonomickým tlakem velkých a úpadkem malých zemědělců. I u nás byla objektivní ekonomická nutnost snížit počet pracujících v zemědělství. K sedlákům nechtěl po válce již nikdo nastoupit za čeledína a služku. Byla to nedostatečně hodnocená dřina. V sezoně byla proto povolávána celá sedlákova rodina, příbuzní a přátelé z měst, aby pomohli při sklizni. Vzniklá situace proto vyžadovala řešit problémy zemědělství spoluprací všech zemědělců formou družstev.

Nebylo mi příjemné, když se zemědělská družstva různých typů a forem zakládala pod tlakem. Nejdříve vznikala družstva jen s výpomocí zemědělskou technikou, potom společného chovu dobytka, potom společného obdělávání luk, polí a lesů, rozorávání mezí, vytváření velkých lánů, bohužel v začátcích za vedení neodborníků, při zdůrazňování ideologických otázek. Tehdy družstva živořila. Teprve později se začala preferovat i odbornost. Výnosy se zvyšovaly, pracovní jednotky jako měřítko odměňování rostly. Zemědělci měli i svůj záhumenek, který nakonec potom obdělávali také společně. Zemědělci začínali být spokojeni, dostávali naturálie a velké peníze při vyúčtování koncem roku. V e vyúčtování, v některých případech, dostávali zemědělci i část za vložený majetek. Všechny tyto peníze jim zůstávaly na rekonstrukce jejich soukromých objektů, protože už nemuseli část dávat na nové stroje, osiva atd. O krádeži může mluvit jen ten, kdo v zemědělství nechtěl nikdy pracovat, ale chtěl využívat jen jeho výnosy . Tento akt se vůbec nedá srovnávat s dnešním okrádáním společnosti o miliony a miliardy. Vždyť drobní zemědělci by byli stejně postupně zkrachovali, jako v Anglii. V roce 1968 byla dána možnost vystoupit z družstva. Nevím, že by v okolí někdo vystoupil.

Pozdější slučování družstev bylo ekonomicky výhodné, ovšem jen v případě dvou sousedních obcí. Další vytváření velkých družstev bylo však již kontraproduktivní. Samozřejmě s velkokapacitní produkcí vznikaly nové priority, stavěly se sušičky obilí, přípravny krmiv, obilní a krmimová sila, bramborárny atp. Nebylo možno pokračovat v udržování hospodářských budov soukromníků. Oni však sami začali tyto budovy rekonstruovat na garáže, dílny atd. Po roce 1989 mělo zemědělství spasit soukromé vlastnictví. K čemu však docházelo? Došlo ke ztrátě produkce zemědělství, která se prohlubovala.

ZEMĚDĚLSKÉ PRODUKCE 1990 1993 1997 2002

Zemědělství 100 % 78 % 73 % 69 %

Zdroj: Statistická ročenka za rok 2003.

Přitom ve státech EU se tvrdí, že prý ještě existuje nadprodukce v zemědělství, místo aby se hledaly nové možnosti jejího využití. Druhým takovým historickým úspěchem do roku 1989 byl rozvoj Slovenska. Při připojení k českým zemím v roce 1918 bylo Slovensko vysloveně agrární zemí. Jeho podíl na tvorbě hrubého domácího produktu ČSR tvořil necelých 8 %. Tento podíl se v 1. republice do roku 1937 ještě poněkud snížil, protože oproti Slovensku rostl HDP rychleji v českých zemích, i když celé Československo v roce 1937 nedosáhlo úrovně z roku 1929. Na celostátní průmyslové výrobě se Slovensko v roce 1937 podílelo jen 7,3 %. V letech 1919-1937 se počet obyvatel zvýšil o 541 tisíc, ale počet pracovníků v průmyslu vzrostl jen o 10 tisíc. Současně se ze Slovenska vystěhovalo, především pro nedostatek obživy, 235 tisíc lidí, tj. 30 % přírůstku obyvatelstva. Postavení Slovenska v ekonomice Československa se po roce 1945 postupně zlepšovalo. Byl vytyčen proces industrializace Slovenska, protože rovnost bez ekonomické rovnosti není úplná. Proces byl zahájen přemisťováním průmyslových závodů z českého pohraničí na Slovensko. Bylo vytvořeno téměř 24 tis. nových míst v průmyslu. Výstavba nových průmyslových závodů znamenala jen v 1. pětiletce zvýšení o dalších 60 tis. nových pracovních míst. V roce 1985 ekonomika Slovenska tvořila již víc než 28 % na tvorbě národního důchodu Československa, při podílu obyvatelstva 33 %. Docházelo k plánovanému přesunu zdrojů z Čech na Slovensko a k postupnému vyrovnávání ekonomik Čech a Slovenska.

POMĚR UŽITÉHO A VYTV OŘENÉHO NÁRODNÍHO DŮCHODU

Ukazatel ČR SR 1951-1990 1971-1990 1951-1990 1971-1990

Užitý národní důchod 99,4 93,6 111,8 107,3

Z toho Osobní spotřeba 57,7 52,4 62,6 58,9

Hmotné náklady nevýrobních odvětví 21,8 21,5 21,8 22,1

Akumulace 19,9 19,7 27,4 26,3

Zdroj: Ekonom č. 13/92

PŘESUN ZDROJŮ V RÁMCI ČSSR (mld. Kčs běžných cen)

Region 1971-1980 1981-1990

ČR -123,8 -229,0

SR +130,2 109,3

Zdr oj:. Ekonom č. 13/92

Československo vlastně provádělo do roku 1989 vyrovnávání podílu regionů, jak se od svého založení snaží Evropská unie z podílu cca 1,2 % HDP všech zemí EU. Když si slovenský lid (?) nebo spíš někteří jeho mocní, přáli samostatný stát, dohodli se mocní s mocnými a společný stát se v roce 1993 ku škodě společnosti rozdělil. Výsledky obou regionů jsou již celkem známé. Při různých pořadech České televize, kde se střetávají dva různé programy - KSČM a ODS - představitelé ODS mluví, konkrétně primátor Prahy a místopředseda ODS pan MUDr. Bém, že komunisté rozdávali chudobu a ODS rozdává bohatství. Přitom každý ekonom vám potvrdí, že ekonomika nemá ráda skoky, což je vidět z růstu HDP v rozsahu 1 až 6 % za rok a v Číně 8 až 10 %. (A to se již mluví o možném přehřátí čínské ekonomiky). Čili nově se rozděluje nebo přerozděluje jen přírůstek HDP. Rozdíl je ovšem v rozdělování vytvořeného HDP. Komunisté nedávali tolik bohatým, kteří pak měli pocit chudnutí, a víc z přírůstků ekonomického rozvoje dávali pracujícím, jejichž životní úroveň se postupně zvyšovala. ODS dává víc bohatým, což vyvolává jejich bohatnutí, a méně dává chudým, kteří nutně mají nedostatek. Rozdíly se však tím prudce prohlubují. V ČR se po roce 1989 bohatství získalo většinou restitucemi nebo cizím kapitálem anebo okrádáním státu. Je jen málo těch, kteří získali bohatství svými technickými, technologickými, respektive manažerskými nápady. Roste na jedné straně zhýřilý život některých bohatých a na druhé straně projevy chudoby nezaměstnaných.

Václav BENEDIKT