Radosti i starosti českých biofarmářů

Radosti i starosti českých biofarmářů . Tři otázky pro ekofarmáře na téma, co brzdí jejich podnikání, čemu mohou pomoci a co je těší… Na biojarmarcích, při dodávkách do řetězců, na úřadech či v bankách se jich na názor nikdo neptá. Přitom jsou pilířem, na kterém celé ekologické zemědělství, jehož perspektivnost tak rádi skloňujeme ve všech pádech, spočívá. Automaticky očekáváme, že vše ustojí, budou trhu dodávat víc, lépe a radostněji… Jak jim je, co chtějí, zmůžou, co je štve či těší, se v cílové rovince „Měsíce BIO“ zpravodajové agentury Biocit.

V čem vidíte největší překážku rozmachu ekozemědělství, příp. vaší farmy?

Josef Abrle, ekofarma Pollau, Pavlov:

Jednoznačně v papírování. Administrativu má u nás na starosti moje žena a je mi jí upřímně líto, protože u stolu tráví pomalu víc času než na poli u bylinek, které jsou její hlavní pracovní náplní. Hrozné je, že malí farmáři musejí vykazovat stejné doklady a žádat o všechna povolení jako velké farmy a firmy. Zatímco pro ty druhé, které na to mají víc lidí a pracují s mnohem většími objemy produkce, to není takový problém, nás, drobné sedláky to papírování vyčerpává a ničí. Navíc to, že pracujeme v režimu „bio“ znamená ještě další administrativu.

Jiří Kotal, ekofarma ABATIS, Zvole u Prahy:

Vidím dva problémy. Za prvé, že lidé zatím nemají tolik peněz, aby si biopotraviny mohli koupit. Za druhé, velká byrokracie. Je nutné vyplňovat neustále tolik papírů, že v ekofarmě musíme mít člověka, který se nestará o nic jiného.

Petr Weidenthaler, zahradnictví Luční údolí, Velehrad:

Ekozemědělci dostávají dotace na plochu, místo aby dostávali dotace na prodanou produkci. To vede k tomu, že jsou tisíce nebo desetitisíce hektarů pastvin, na které dostávají pastvináři až deset tisíc korun na hektar a já dostávám jedenáct tisíc na zeleninu. Pro ně je to obrovský zdroj příjmů a pro mě to je urážka. A také otrava zabývat se kvůli tomu všemi těmi formuláři.

Emilie Citterbartová, ekofarma v Březí u Rožmitálu:

Peníze z evropských fondů se těžko dostávají k malým farmám. Drobní farmáři by měli získat větší podporu, aby malé farmy nezanikaly.

Jaroslava Pejchalová a Lucie Hejná, biofarma Sasov u Jihlavy:

Náročnost vyhovět všem administrativním, hygienickým, veterinárním a dalším nárokům. Také finančně zvládnout chod celé farmy, zaplatit mzdy a všechny odvody na zaměstnance apod.

Bedřich Plíšek, ovocnářství u Hořic:

Že se vozí jablka z ciziny, snad až z Itálie. Myslím, že já mám jablek dost, takže není potřeba je sem vozit přes další firmy.

Antonín Šmakal, ekofarma Okrouhlice u Benešova:

Hlavní problém spočívá v opožděném vyplácení dotací - dosud jsem nedostal ani ty za minulý rok, což pro mě představuje přes milion korun.Stát také prakticky nijak nepodporuje rozvojové projekty. Z dotací zaplatím jen náklady na provoz a produkci. Ale já potřebuji postavit dvě budovy, abych svoje rostlinné produkty mohl finalizovat, dostat až do maloobchodního balení. Jenže stát mi nepomůže se získáním úvěru, ani s úroky… Chabá je i poradenská síť - občas potřebuji radu v hospodaření i - a to především, protože to je strašák nejen pro mě - ve vztahu k předpisům, kterých přibývá a jsou čím dál složitější.

Z čeho jste měli v poslední době radost?

Josef Abrle, Pavlov:

Ze zákazníků, že jich přibývá a že se k nám vracejí. Dnes už nemusím skoro nikomu vysvětlovat, co je biovíno, a zájem o naše bylinky, koření a víno stále roste.

Jiří Kotal, Zvole:

Mám radost, že vedení konečně uvolnilo peníze na dobudování ekofarmy.

Petr Weidenthaler, Velehrad:

Dobrý pocit mám ze zákazníků, že mají velký zájem o naši produkci.

Emilie Citterbartová, Březí:

Poprvé jsme letos dělali den otevřených dveří. Přišlo 200 lidí, nevím jestli je to málo, ale měli jsme čas se jim věnovat, odcházeli spokojení. A také mi dělá radost, že naše potraviny jdou na odbyt.

Jaroslava Pejchalová a Lucie Hejná, Sasov:

Z odbytu. Dnes už je menší problém s informovaností zákazníka. Před dvěma lety se lidé na biouherák dívali s podezřením, že je to nějaká sójová náhražka a nekoupili ho. Dnes se zákazník zaraduje, že náš salám vidí a koupí si ho sám. Spíš máme teď problém opačný, nestíháme vyrábět.

Bedřich Plíšek, Hořice:

Z poptávky, že si mého zboží lidé váží.

Antonín Šmakal, Okrouhlice:

Jedině snad z toho, že trh s biopotravinami se rozhýbal a že mě, ačkoli v malém neprodávám, protože na to nejsem zařízen, přímo oslovují spotřebitelé, abych jim prodal naši špaldu, pohanku nebo hrách.

Co sami můžete udělat pro to, aby biopotraviny byly u nás dostupnější a jejich nabídka vzrostla?

Josef Abrle, Pavlov:

Dovolím si být trochu neskromný – kdyby každý ekofarmář dodával takovou paletu zboží jako my, tak klobouk dolů a bude to na našem biotrhu vypadat báječně… My produkujeme patnáct druhů bylin a koření do obchodů a dalších pět druhů velkovýrobcům – a ovšem také tři odrůdová vína. Byliny pěstujeme na dvou hektarech (víno se dosud sklízelo jen z jednoho) a zatím tvoří asi dvě třetiny obratu naší farmy. Příští rok už by se ale poměr mohl obrátit ve prospěch vína, protože bych měl prvně sklízet úrodu ze čtyř a půl hektaru mladého vinohradu - k Pálavě, Muškátu a Cabernetu Moravia přibude bílý Rýnský ryzlink a červené André.

Jiří Kotal, Zvole u Prahy:

Dobře je zabalit a propagovat. Dokázat přesvědčit zákazníka, že jste je vyrobili vy, že pocházejí z Čech a že certifikát mají po právu.

Petr Weidenthaler, Velehrad:

Zřídili jsme si internetový obchod na www.vltava2000.cz/biozelenina.

Emilie Citterbartová, Březí:

Provozovat informační webové stránky. Také by bylo třeba dostat reklamu na BIO víc mezi lidi. Například mít reklamu v televizi. Tak jako existuje značka klasa, tak by měla mít reklamu značka BIO.

Jaroslava Pejchalová a Lucie Hejná, Sasov:

Reklamu na internetu. Důležitá je i otevřenost z naší strany k novinářům, to je dobrá reklama v podstatě zadarmo. Také je dobré zúčastnit se všech akcí typu biojarmark a nabízet prodej přímo z farmy lidem z okolí.

Bedřich Plíšek, Hořice:

Přesvědčovat lidi, aby si co nejvíce jezdili nakupovat přímo na farmy, kde jsou bioprodukty nejlevnější a tudíž nejdostupnější.

Antonín Šmakal, Okrouhlice:

Za současných okolností víc nemůžu. Kdybych měl příslušnou technologii, na čištění a mletí zrna například, a ovšem měl ji kde umístit, tak bych mohl dodávat a prodávat hotové zboží, a tím zpřístupnit biopotraviny. Zatím jen z hecu pytlíkuju hrách a žito pro jednoho neodbytného zájemce…

Zpracovali: Iva Nachtmannová, Jan Plachetka a Karel Merhaut, www.biopotraviny.info

Autor : Mgr. Světluše Bodoková