Jevišovický agrozázrak

Agrodružstvo (AGD) Jevišovice ohromuje neobvyklostí a rozsahem aktivit. Každoročně vykrmí miliony kuřat, vyrábí bioplyn, chová krokodýly a obhospodařuje sedm tisíc hektarů na Ukrajině. Na ukrajinských lánech začaly koncem měsíce října minulého roku podzimní práce... Zúčastňovali se i ukrajinští zaměstnanci s jejich statnými gruzoviky, kamazy a jinými vozy těžko identifikovatelných značek, píše se na internetových stránkách AGD Jevišovice. Budovatelským slovníkem některých příspěvků ale vzpomínka na staré časy končí. Jevišovické zemědělské družstvo včetně několika dceřiných firem má roční obrat dvě miliardy korun. Je největším chovatelem brojlerů v Česku, provozuje největší bioplynovou stanici v Evropě a rozjíždí největší evropskou krokodýlí farmu. Podniká na Slovensku, Ukrajině a chystá se do Rumunska.

Evropa se zhroutí

Sekretariát předsedy družstva sídlí v nově opravené budově bývalého Larischova statku. „Jsem odpůrce evropského pojetí zemědělství,“ říká hned na začátku Bohumír Rada. Vystudovaný agronom procestoval půl světa a za vzor si bere Spojené státy. „Americký zemědělec má heslo: musím vyrobit tak levně, abych maso nebo obilí naložil na loď a prodal ve světě,“ říká rázně. Je přesvědčen, že během pěti let se zemědělský systém EU zhroutí. „Evropa je byrokratická, nemocná,“ horlí.

Zatímco zemědělské podniky srovnatelné velikosti, například Agro-Měřín nebo Lukrom, mají většinové vlastníky (Gabriel Večeřa, Zdeněk Červenka), AGD Jevišovice zůstává družstvem s 240 členy. „Je to firma jednoho muže, bez Rady by to nefungovalo,“ soudí zemědělský magnát Zdeněk Červenka, spoluvlastník Lukromu. „Radu znám, je to velmi podnikavý a pracovitý člověk,“ říká uznale.

Trestanci v drůbežárně

Družstvo v Česku vlastní sedm kuřecích farem a každoročně na zdejší trh dodá dvanáct milionů kuřat. Největší z farem je ve Střelicích, kousek za Jevišovicemi. Do tří vytápěných hal se vejde 320 tisíc brojlerů, „turnus“ jatečných kuřat se zde vystřídá zhruba šestkrát do roka.

Když se v hangáru rozsvítí, podřimující ptáci se pomalu probírají a zmateně se shánějí po krmení. „Krmí se nonstop, nesvítí se jim ale pořád. Musejí se vyspat, jinak mají mrtvičky,“ vysvětluje Rada. „V novinách se často píše, že uhynulá kuřata zužitkujeme v bioplynce nebo s nimi krmíme krokodýly. To je nesmysl, musejí do kafilerie,“ uvádí na pravou míru rozšířenou fámu. Do krmení jdou pouze zdraví ptáci, kteří po pětačtyřiceti dnech výkrmu nedosahují požadované váhy. Když nadejde čas porážky, přijede do Střelic autobus vězňů ze znojemského kriminálu. Přes noc kuřata pochytají do kontejnerů, které se pak odvezou na jatka.

Kvůli kuřatům má teď družstvo potíže, antimonopolní úřad jej spolu s pěti dalšími subjekty vyšetřuje kvůli cenovému kartelu. „Žádný není. Prostě se u mě v kanceláři sešli výrobci kuřat a vydali jsme prohlášení, že letos nebudeme prodávat pod nákladovou cenu, tedy dvacet korun za kilo,“ vidí předseda celou věc vlastní optikou. „Že si monopolní RWE Transgas dělá, co chce, a loni nám stoupla cena plynu o 37 procent, to je v pořádku? Nemůžeme těm kuřatům přestat topit a zrušit objednávky z líhní, dostali bychom pokuty,“ dodává roztrpčeně.

Krokodýlí vize

Mediálně nejoblíbenější aktivitou družstva je krokodýlí farma. Stojí ve Velkém Karlově, čtyřicet kilometrů od Jevišovic, a v současné době čítá bezmála 250 krokodýlů nilských. Ti malí, třiceticentimetroví, se vejdou do větší místnosti, padesátka více než metrových zvířat obývá betonovou nádrž v budově připomínající stáj. Pro „krokese“, jak svým miláčkům říká ošetřovatel Josef Čep, se bude letos stavět nová hala, rostou totiž rychle. „Tam, co stojí sýpka, bude zábavní centrum s bowlingem a s restaurací, kde se bude servírovat krokodýlí maso, prodejna krokodýlích suvenýrů, venkovská zoo pro děti, ježdění na koních,“ vypočítává Čep.

Autor celé myšlenky Bohumír Rada má v úmyslu dovézt z Jižní Afriky dvě rodiny, které budou z krokodýlích kůží šít boty, kabelky, peněženky. Chce postavit penzion, vybagrovat rybníky a pod heslem „raději na venkov než do hypermarketu“ hodlá z regionu vytvořit rekreační oblast pro rodiny s dětmi a milovníky agroturistiky. To vše do pěti let.

Hlavní atrakce je ale ohrožena: v EU není krokodýl považován za hospodářské zvíře a nesmí se porážet. Rada doufá, že do dvou tří let, kdy první zubatí plazi v Karlově dosáhnou jateční váhy, se předpisy změní. Jinak by byl nejspíše nucen farmu přeměnit na jednodruhovou zoo.

Zlatonosný bioodpad

Dva kilometry od „krokofarmy“ stojí od loňského května chlouba AGD Jevišovice, největší bioplynová elektrárna v Evropě. Ročně vyrobí 2,7 megawattu tepelné a elektrické energie, což pro srovnání odpovídá spotřebě osmi tisíc průměrných domácností.

V prostoru mezi čtrnácti fermentačními a skladovacími věžemi leží pestrobarevná hromada zkaženého ovoce a zeleniny, vedle pak náklad řepných řízků. Do průmyslové haly právě couvá nákladní auto s kontejnerem vepřových střev. Ta se pod tlakem spolu s dalším odpadem z jatek uvaří, smíchají v přesně daném poměru s kejdou a nadrcenými rostlinnými zbytky a trubkami se vše odvede do nádrží. V nich se bez přístupu vzduchu za teploty 37 stupňů ze směsi uvolňuje bioplyn, který je jímán a spalován v kogeneračním motoru. Za takto vyrobenou elektřinu utrží stanice od energetické společnosti E. ON sto tisíc korun denně. Odpadní teplo zpětně ohřívá technologické věže a také vytápí sousední vepříny. V budoucnu má teplovod vést až na farmu s krokodýly.

K ziskům z vyrobené elektřiny je třeba připočíst zhruba dvacet tisíc korun denně za likvidaci odpadu z kuchyní, jídelen, kalů z čističek odpadních vod či jatek. Stanici obsluhuje pět zaměstnanců, investice 180 milionů by se měla vrátit do čtyř let. Zbytky po fermentaci, zbavené zápachu, se používají na hnojení.

Inspirací k vybudování „bioplynky“ byla paradoxně ostuda, kterou si AGD Jevišovice uřízlo před dvěma lety. Za nelegální hnojiště na několika místech na Znojemsku si družstvo vykoledovalo pokutu a případu se chytla média. „Když jsem dostal pár facek televizní reportáží, postavili jsme něco efektivnějšího na likvidaci odpadů,“ říká s jistou dávkou hrdosti Rada.

Mecenáš i mocipán

Zpátky v Jevišovicích se předseda ještě pochlubí kravínem a nově budovanou míchárnou krmiv, nejmodernější v republice. Prodej krmiv je po bioplynové elektrárně druhou nejziskovější aktivitou družstva. Čtyři novotou zářící stříbrná sila obsahují tuny obilnin a slunečnici a sóju z Ukrajiny. „Na Ukrajině jsme začali podnikat předloni. Vstupy tam jsou levnější, pracovních sil dostatek, výnosy z půdy vyšší,“ pochvaluje si Rada.

S financemi prý potíže nemá, české banky mu ochotně půjčují. V roce 2005 bylo družstvo osvobozeno od daně, odkoupení pozemků a vyplacení vlastníků si mohlo odečíst ze základu. „Lidem po okolních vesnicích jsem už tímto způsobem vyplatil na tři sta milionů korun,“ upozorňuje předseda.

Družstevní model funguje v Jevišovicích se vším všudy. „Denně za mnou do kanceláře někdo přijde s žádostí o pomoc. Přispíváme školám na zimní zájezdy, v plesové sezoně dodáváme dary do tombol, pomáháme lidem vyřizovat administrativu kolem evropských fondů, s obcemi upravujeme komunikace, likvidujeme pro ně odpady,“ vypočítává. Patronát nad příhraničním regionem dnes nemá kraj ani EU, převzalo ho družstvo.