Biodynamické zemědělství v Sasku

Na seminářích projektu „Bio spojuje“ zazněly od českých zemědělců návrhy seznámit se s biodynamickými principy, které jsou jako směr ekologického zemědělství v Čechách zatím méně známé. Podobné přání vzešlo i od polských účastníků projektu Interreg IIIA. Proto EkoConnect uspořádal v posledním srpnovém týdnu dvoudenní studijní cestu na několik farem a podniků zpracovávajících a prodávajících jejich, tedy regionální, výrobky pod značkou Demeter.

Úvodní zastávkou byl zámeček Heynitz, který se stal ve dvacátých až čtyřicátých letech minulého století základnou biodynamického hospodaření v Německu a zejména v Sasku. Jeho majitel, hrabě von Heynitz, představil sedmisetletou historii zámečku spjatou s jeho rodem a s hospodařením jeho otce do II. světové války. Ve 30. letech se v Sasku nacházelo 55 podniků, které hospodařily podle biodynamických principů, což však bylo přerušeno válkou. Po roce 1945 vznikla německá pobočka svazu Demeter, která až do 90. let působila jen v západních spolkových zemích.

Z Heynitze exkurze pokračovala na nedalekém statku Mahlitzsch, jehož pozemky před znárodněním patřily k polnostem zámku a od 1993 jsou společně obhospodařovány třemi rodinami podle biodynamických principů. Hospodářství je to opravdu mnohostranné, jak tomu na statcích svazu Demeter má být, neboť právě uzavřený cyklus živin a energie je jedním ze základních cílů biodynamických zemědělců.

Na téměř 190 hektarech se nachází 60 hektarů pastvin a luk, kus lesa, zbytek tvoří orná půda, která je rozdělena na produkci různých druhů obilí, brambor a polní i skleníkové zeleniny, které se střídají v jedenáctiletém osevním postupu. Centrální úlohu má chov skotu, a to jak díky hodnotnému hnoji, který poskytuje pro rostlinou produkci, tak díky rohům, které jsou využívány po porážce k přípravě nenahraditelných preparátů. Proto se zásadně krávy neodrohovávají. Díky dostatečnému prostoru ve stáji a dostatku pastvy však nebylo znát jakákoliv zranění způsobená rohy.

Z dalších hospodářských zvířat jsou zastoupena prasata, drůbež, koně, ovce a jeden oslík. Přímo ve stáji nám demonstroval pan Burgeff přípravu a používání preparátů z bylin a hnoje. Ty jsou používány v homeopatických dávkách a mají údajně podporovat život mikroorganismů v půdě, což je další z cílů biodynamických zemědělců. Pro „nevěřící Tomáše“ hospodář doložil pozitivní výsledky vědeckými pokusy, které prováděl švýcarský výzkumný ústav po třicet let.

Ve srovnání s konvenčním a ekologickým pěstováním měly plochy obhospodařované s pomocí preparátů opravdu nejvyšší podíl mikroorganismů v půdě. A tak by to z hlediska trvalé udržitelnosti mělo být. Ač to mnohým zúčastněným biodynamickým farmářům ze začátku znělo jako absurdní výmysly, vlastní zkušenosti přesvědčily i ty váhavé. Přestože „recepty“ na tyto preparáty pocházejí pouze z teoretických přednášek Rudolfa Steinera, který byl sám filozofem a ne zemědělcem, zdá se, že víc než 90 let praxe biodynamických zemědělců potvrdilo, že na nich něco bude. Na Mahlitzschi vyrábějí preparáty společně se svými odběrateli jednou za rok, kdy jsou na zimní sezonu zakopány do země, aby nabraly sílu, a na jaře byly aplikovány na pole. Předtím však musí být po jednu hodinu nejlépe ručně míchány ve vodném roztoku podle přesných předpisů.

Faremní zpracování zajišťuje vyšší přidanou hodnotu prodávaných produktů – a tedy lepší příjmy. Zde zejména díky faremní pekárně využívající téměř výhradně mouku z vlastního obilí, umletou jen pár minut před pečením (kdy má ty nejlepší vlastnosti), a samozřejmě mlékárně zásobující blízké i vzdálenější okolí prvotřídním jogurtem a plnotučným mlékem. Mahlitzschtí se přesvědčili, že výroba méně druhů mléčných produktů i chleba se jim vyplatí více.

Další významnou oblastí je přímý marketing. Vlastní a částečně dokupované bioprodukty jsou prodávány především prostřednictvím bedýnkového rozvozu rodinám do nedalekých Drážďan a něco málo i ve faremním obchůdku zejména lidem z okolních vesnic. Zakázku doplňuje i zásobování školní jídelny waldorfské školy v Drážďanech.

Došlo také na diskuzi ohledně komunitního způsobu života a financování, nad čímž polští účastníci kroutili hlavou. „Když jsme se po revoluci šli nechat zapsat jako spolek na ministerstvo vnitra a ve stanovách jsme měli, že majetek nebude patřit žádné konkrétní osobě a každý si může ze společného rozpočtu brát podle svých potřeb, byli z toho úředníci úplně vedle, protože s komunismem se přece právě vypořádali“, komentoval to jeden z polských účastníků Nikola. Ale po více než deseti letech to stále funguje a nikdo si nebere na úkor druhého, jak se obávali hosté z Polska. Také žádné z 13 dětí nemá dědická práva a na statku mohou jednou, pokud samy budou chtít, žít a hospodařit, pokud dodrží podmínku, že se budou řídit biodynamickými principy.

Samozřejmě veškerá práce neleží jen na samotných rodinách, ale je vykonána s velkým nasazením 15 zaměstnanců a několika učňů. Právě zajištění kvalitních pracovních míst na venkově je dalším úspěchem farmářů a ti jsou hrdi, že jich v přepočtu na 100 hektarů poskytují víc než bývalé JZD ve svých nejlepších časech.

Pro Mahlitzsch jsou důležité dobré sociální podmínky zaměstnanců, a tak například pekárna funguje v denním provozu a pečivo je do města dováženo až další den, což je koneckonců pro kváskový chléb stejně nejlepší doba na konzumaci. Každý z obyvatel statku je zodpovědný za určitou činnost a jednou týdně se při společné poradě proberou práce, které budou potřeba udělat v následujícím týdnu, tak aby vzájemně nekolidovaly a došlo k optimálnímu využití traktorů a podobně. Každé ráno se pak sejdou všichni zaměstnanci na dvoře, kde dojde k zadání úkolů na ten den. Pro své odběratele organizují na statku každoročně mnohé slavnosti, jako dožínky, kde se spotřebitelé sami mohou přesvědčit o kvalitě produkce.

Další zastávka byla v mlýnu Miltitz. Zde se čistí a mele obilí pěstované jak konvečním způsobem, tak obilí v biokvalitě, kterého je asi jedna třetina s celkové produkce mlýna. Mlýn funguje stále na vodní pohon a rodině Bartschových patří už přes 100 let. Před válkou se hodně zainvestovalo do strojů a jen díky nedokončené stavbě větších sýpek nebyl celý podnik po válce znárodněn.

V posledních letech se však potýká s konkurencí velkých průmyslových mlýnů. Proto se začal orientovat zejména na producenty z okolí. Nabídku doplňuje i miniprodejna mouky a těstovin, které si nechávají ze své mouky vyrábět.

Po večeři v penzionu Krillemühle proběhla diskuze s Nadjou Müller, ředitelkou Sächsischer Ring o práci saského svazu pro biodynamické hospodaření. Hlavním tématem byla možná spolupráce s polskými a českými zemědělci, kteří uvažují certifikaci Demeter.

Ve výhledu je seminář o procesu konverze a přípravě preparátů. Každý biodynamicky hospodařící podnik musí být kromě kontroly o dodržení pravidel závazných pro ekologické zemědělce kontrolován svazem Demeter. Saský svaz organizuje měsíčně setkání všech členů vždy na jednom ze statků a jednou ročně společnou výrobu preparátů. Také podporuje odbyt produktů pořádáním trhů a odběrových družstev, aby se maximální část výroby podařilo prodat v rámci regionu. www.demeter.de, www.ibdf.de.

Druhý den se uskutečnila návštěva statku Pulsitz. Z živočišné výroby je zde zastoupen mléčný skot, prasata a slepice. Mléko se zčásti odváží do centrální biomlékárny a dále se z něj vyrábí mnoho druhů sýra, máslo a jogurt v domácí sýrárně.

Prasata jsou porážena na nedalekých jatkách, která však nemají biocertifikát, protože je v okolí jen málo biozemědělců biokontrola by je přišla moc draho. Maso je pak zpracováváno podle domácích receptur bez přídavků chemických složek a finální výrobky (klobásy, paštiky, …) jsou prodávány ze dvora zákazníkům, kteří vědí, jakého původu potravina je.

Statek Pulsitz se nachází na velmi úrodných půdách, proto mohou dodávat např. biohrášek i blízkým mrazírnám. V osevním postupu jsou po vojtěšce zastoupeny hlavně obilniny – pšenice, špalda, ječmen i oves. Na farmě také funguje obchůdek s biopotravinami. Odbyt bioproduktů není úplně ideální, neboť farma se nachází 50 km od větších měst a potenciální odběratelé biopotravin (mladí lidé, vysokoškoláci, rodiny s malými dětmi) se stěhují z tohoto regionu pryč kvůli vysoké nezaměstnanosti.(více o statku na www.hofgut-pulsitz.de).

Jako poslední byla na řadě prohlídka spotřebitelského družstva v Drážďanech, které se za 15 let postupně vypracovalo z 30 až na několik tisíc osob členské základny. Nejdříve se na společném objednávání potravin podíleli všichni členové, nyní zde pracuje 15 stálých zaměstnanců a proměnlivý počet pomocníků. Zhruba polovina bioproduktů pochází ze Saska od místních zemědělců, zbytek z velkoobchodu s biopotravinami a k dostání je na co si člověk vzpomene.

Každý jednotlivý člen platí měsíční členský poplatek 15 Euro, rodina o něco více než dvojnásobek. Veškeré zboží pak členové nakupují za velkoobchodní ceny bez jakékoliv marže. Cílem je umožnit nákup biopotravin každému a sejmout z nich nálepku luxusního zboží.

Mimoto zakladatelé sdružení spotřebitelů chtějí přispět k rozvoji regionu a právě prodej potravin vypěstovaných v souladu s přírodou a z co nejmenší vzdálenosti je jedna z účinných cest takovéhoto rozvoje. Z členských příspěvků je pak hrazen pronájem místnosti, platy zaměstnanců a zajištění infostánku na různých jarmarcích a festivalech.

(další informace na http://www.vg-dresden.de/

Další zajímavosti včetně fotek z akce najdete také na: http://www.hof-mahlitzsch.de/Aktuelles.htm

Zdroj: lenka.navratilova@ekoconnect.org, www.ekoconnect.org