Přikrmování je nutnost a etická povinnost myslivců

Pro zvěř nyní nastává dlouhé období nouze. Myslivci jsou povinni pomoci zajistit zvěři potravu. Po loňské drastické redukci početních stavů srnčí a jelení zvěře díky úhynům na konci zimy je přikrmování opodstatněné. Vzhledem k současnému dostatku krmiv a snadné logistice je to nejenom legislativní, ale i morální povinnost. Vlivem hospodářské činnosti člověka příroda ztrácí schopnost poskytnout zvěři v  některých obdobích potravu. Přikrmování zvěře pokrývá jen malou část celkové potřeby zvěře. Seno do krmelců se zakládá až po napadnutí prvního sněhu, dříve na něj zvěř nereaguje. Slaniska musí být naplněna kusovou krmnou solí. Přikrmování se letos prodraží, ceny obilnin jsou proti loňsku dvojnásobné. Vhodné je zvěř přikrmovat pravidelně malými dávkami vhodného krmiva. Umístění krmelce v  honitbě musí být doprovázeno souhlasem majitele příslušného pozemku, což je nejenom slušnost, ale i povinnost vyplývající ze Zákona o myslivosti. Při přikrmování je nutno dodržovat mnoho zásad, a pokud se do této činnosti chce zapojit i veřejnost, je lépe se spojit s  místním myslivcem. Přikrmování zvěře může pomoci dětem nalézt zájem o přírodu, který se v  dnešní společnosti postupně vytrácí.

Přirozených zdrojů potravy postupně ubývá, zvěř je nucena hledat potravu na polích – stává se více viditelnou. Spárkatá zvěř se shlukuje do zimních tlup, které mohou čítat i několik desítek kusů. To však není projevem  přemnožení zvěře, jak se naivně domnívají ekologičtí aktivisté. Jedná se o přirozené chování, které má za cíl zvýšit pravděpodobnost přežití zimního období a jako obrana před predátory. Po loňské drastické redukci početních stavů srnčí a jelení zvěře díky úhynům na konci zimy je přikrmování opodstatněné.

Často se myslivci setkávají se snahou veřejnosti pomoci zvěři, ne vždy je tato snaha podpořena dostatečnými informacemi o potřebách zvěře. Pokud někdo chce opravdu zvěři pomáhat, měl by se spojit s  místním myslivcem, který rád poradí, které krmivo je vhodné. Při přikrmování je nutno dodržovat mnoho zásad. Správné umístění přikrmovacího zařízení pro párkařku zvěř by mělo být:

- na suchém místě,

- s dobrým rozhledem pro zvěř (aby dokázala včas zjistit nebezpečí a v  klidu uniknout),

- v klidové zóně (v dostatečné vzdálenosti od hlavních silnic a železnic), aby zvěř byla odlákávána od rušnějších komunikací pro snížení střetů s  dopravními prostředky,

- v místech s co nejmenší pravděpodobností rušení člověkem,

- nejméně 100 – 200 m od mladých lesních porostů (snížení škod na mladých porostech). Pak se zvěř cítí bezpečněji a častěji navštěvuje krmná zařízení. Místo pro krmelec by mělo být také dobře dostupné pro doplňování krmiv.

Přikrmování zvěře se provádí:

- přiměřeným množstvím vhodného krmiva (oves, ostatní obiloviny pouze ve směsi s  ovsem, jablka, krmitelné odpady z potravinářského průmyslu, výlisky ovoce, krmná a cukrová řepa, ….),

- krmivy s vhodnou energetickou hodnotou vzhledem k danému období (v listopadu je vhodné přikrmovat krmiva s  vyšší energetickou hodnotou - oves),

- zabránit navlhnutí a následnému zaplísnění krmiva, protože zaplísnění značně snižuje efekt přikrmování a může zvěři i uškodit,

- pokud přikrmování je určeno u přežvýkavé zvěři je nutno předkládat stále stejné krmivo, protože přežvýkavci tráví pomocí bachorových mikroorganizmů v  předžaludcích, a pro jejich rozvoj a funkčnost je nejvhodnější stále stejná kvalita potravy.

Přikrmování zvěře má mnoho důvodů. Vzhledem k současnému dostatku krmiv a snadné logistice je to nejenom legislativní, ale i morální povinnost. Přikrmování zvěře nikdy pokrývá jen malou část celkové potřeby zvěře. Pomáhá zvěři přežít extrémní výkyvy počasí, minimalizuje škody na zemědělských a lesních kulturách, odlákává zvěř od silnic do klidných částí honitby, …….

Díky dlouhodobé absenci výsadby listnáčů však škody na lesních porostech budou zákonitě vznikat, na vině však není zvěř či její početní stavy. Jak dokládá foto 1 a 2, nové výsadby v  lese pokračují ve výsadbě smrkových monokultur či směsí jehličnanů bez výsadby listnáčů. Spontálně se na mnohých místech uchycuje bříza, což není vždy žádoucí (foto 2). Jak dokládá foto 3, produkční les je pro zvěř potravní pouští, kde nenalézá žádnou potravu a ani úkryt. Foto 4 dokládá, jak účelová a proklamativní jsou tvrzení ekologických aktivistů, kteří tvrdí, že zvěř nedovolí růst podrostu v  lese. Pokud vůbec vzniknou podmínky pro růst podrostu, tak také vzniká, takových míst je však v  lese málo. Na vině je však člověk a jeho způsob hospodaření, nikoliv zvěř. Obviňování zvěře z  likvidace výsadby listnáčů, kterou přinesly některé média v  minulém týdnu není pravdivé. V mnohých oblastech se povinná výsadba listnáčů neprovádí. Při poškození výsadby hmyzími škůdci či povětrností je vina zištně připisována zvěři, což navyšuje celkové vykazované škody.

Ing. Jiří Šilha, Ph.D.

Pověřený pracovník pro styk s  médii

Českomoravská myslivecká jednota

Jungmannova 25

115 25 Praha 1

e-mail:

mobil: 604 953 043