Bionafta z řas? Proč ne

Bionafta z obilí či kukuřice není ničím novým a poslední roky ukazují, že to asi nebude ideální řešení. Výroba je drahá, pěstování kukuřice či ostatních plodin zdražuje jídlo a obdělávatelná plocha zeměkoule není nafukovací. Není divu, že čiperové přicházejí s něčím novým.

Z Japonska pocházejí projekty doporučující využít k produkci biopaliva mořské řasy. Vědci z tokijské univerzity a řada soukromých firem uvažují o projektu gigantické farmy o rozloze deseti tisíc čtverečních kilometrů, která by vznikla v mělkých vodách v oblasti Jamatotai. Farma by prý ročně vyprodukovala tolik biolihu, kolik je třeba na pokrytí třetiny japonské spotřeby benzinu.

Vedle produkce biolihu pro projekt hovoří dvě skutečnosti – velké farmy produkující mořské řasy v Japonsku již dávno fungují, takže by šlo především o změnu druhů řas na rychleji rostoucí. A obří farma by navíc pomohla vyčistit tuto část Japonského moře, které trpí přebytkem výživných vod splachovaných z pevniny. Podobně ambiciózní je projekt, který v Coloradu připravuje firma Solix.

Základem je produkce mikroskopických řas v gigantických fotobioreaktorech. V experimentálních podmínkách jsou reaktory probublávány CO2, který by v průmyslové podobě měla dodávat místní elektrárna. Výsledek by měl být lepší než v Japonsku – bionafta. Slibovaných výhod je mnoho: relativně malý rozměr reaktorů a prudký růst řas – v optimálních podmínkách se má biomasa zdvojnásobit za 24 hodin. Dalšími výhodami je zpracování odpadního CO2 a vysoký obsah oleje, který může dosáhnout až 50 procent.

Zatímco sója produkuje čtyřicet galonů oleje na akr a některé palmy až 650 galonů, řasy vyprodukují prý až 10 tisíc galonů. Ředitel Solixu Douglas Henston sebevědomě tvrdí, že firma by zvládla produkovat všechnu naftu, kterou dnes USA potřebují, na polovině procenta americké orné půdy. Pokud vše půjde podle plánů, Solix by měl začít stavět pokusnou továrnu začátkem příštího roku. Podle všeho to ale s optimismem přehání. Optimální řasa je totiž Botryosoccus braunii, která má do zdvojení biomasy za 24 hodin daleko, navíc je značně citlivá na vnější podmínky. Výsledky experimentů australské vlády, která se o něco podobného pokoušela již před dvěma lety, optimismem také nehýří.

Přes podobné pochyby se o přeměnu řas na biopaliva zajímají nejen začínající firmy a některé americké státy, ale také americká vláda a velké společnosti. S ministerstvem energetiky spolupracuje na výzkumu řas coby zdroje biopaliv také firma Chevron, u které bychom očekávali spíše opak. Nakolik však jde o opravdový zájem a nakolik je to pouze kombinace šikovného PR a daňových odpisů, to ukáže až blízká budoucnost.