Vinaři potřebují souhlas, jinak hospodaří na černo

Desítky a možná stovky hektarů vinic v Česku jsou obhospodařované bez řádného souhlasu vlastníků příslušných pozemků. To ale v praxi znamená, že vinohrady ani vyprodukované víno zemědělcům nepatří. A zemědělské podniky, které se s vlastníky nedokázaly dohodnout, budou muset vracet dotace. Na problém již několik let opakovaně poukazuje Svaz vlastníků půdy a soukromých rolníků.

Hra o dotace

Jak přitom podotýká předseda Svazu František Janda, situace je důsledkem v minulosti přijímaných zákonů, které preferovaly zájmy uživatelů půdy na úkor práv jejích vlastníků. Zejména podniky, které vznikly ze zemědělských družstev, tak podle Jandy hospodaří na cizím majetku. Naproti tomu řada vlastníků neví, kde jejich pozemky leží nebo nejsou přístupné.

"Jde o velké plochy, například v okolí Pálavy, které byly osázeny vinohrady, ačkoli uživatelé nemají práva k užívání pozemků," říká místopředseda Svazu a obhájce několika desítek vlastníků Jaromír Morávek.

Dále čtěte

Nejde ale zdaleka jen o jižní Moravu. Bez souhlasu, dokonce proti vůli vlastníka byly například v katastru obce Chrášťany na Rakovnicku vysázeny chmelnice. V podmínkách dotací na specifické komodity je přitom závazek, že jejich příjemci budou dotovanou plodinu 15 let produkovat.

Kdo má na půdu nárok?

Zemědělci v Česku hospodaří podle statistik z 90 procent na pronajatých pozemcích, rozčleněných na uživatelské bloky a užívací právo k nim považují za důkaz, který jim mimo jiné umožňuje čerpat dotace. "Uživatelský blok ale není důkazem o vlastnictví pozemků," zdůrazňuje Morávek. Stejně tak mají zemědělci za to, že porosty vysázené na užívané (pronajaté) půdě jsou jejich. "Jenže vinné keře jsou věcí, které jsou součástí věci hlavní tedy pozemku, a jsou tedy vždy vlastnictvím vlastníka pozemku," konstatuje Morávek.

To potvrzuje i poradce ministra zemědělství Miloslav Kučera.. "V okamžiku, kdy cokoli zasázíte na cizí pozemek, stává se tato trvalá kultura vlastnictvím vlastníka pozemku. Obranou uživatelů je nájemní smlouva, jejíž součástí má být dohoda o tom, že zemědělské plodiny jsou vlastnictvím uživatele pozemku," říká poradce. I proto podle něj podléhá čerpání dotací vždy souhlasu vlastníka, který tak vyslovuje souhlas s tím, že se na jeho pozemcích nějakým způsobem hospodaří.

Řada zemědělských podniků nicméně tvrdí, že některé vlastníky nelze vůbec dohledat a nemohou se tedy s nimi na nájemních smlouvách dohodnout. Ani takový argument ale neobstojí.

Vlastník se hledá špatně

Z vyjádření kanceláře ombudsmana z léta letošního roku totiž plyne, že "pokud se vlastník nebrání nastolenému bezprávnímu stavu, neznamená to, že je to projev jeho svobodné vůle". Jinými slovy, i v tomto případě je neoprávněné užívání pozemků porušením zákona. A tedy riziko odebrání dotací, a to i se zpětnou platností.

Uživatelé ale podle Morávka v některých případech nemají na třetinu nebo čtvrtinu pozemků, na nichž hospodaří, s vlastníky žádné nájemní smlouvy podepsány. "Někteří se snaží zamést stopy a převádějí svůj majetek na nové a nové společnosti. Máme tady případ, kdy byl majetek družstva už čtyřikrát předprodán," říká Morávek.

Převodem majetků se přitom většinou uživatelé půdy brání před rizikem vracení dotací v případě, že byly čerpány na pozemky bez souhlasu jejich vlastníků. To by se nejvíce projevilo v případě podniků pěstujících specifické plodiny, jako je třeba víno nebo chmel. Před vstupem ČR do EU totiž činila státní podpora na výsadbu jednoho hektaru vinic nebo chmelnic v rámci národních dotačních titulů 300 tisíc korun na hektar.