Teplo ze silnic vytápí domy

Systém poskytuje levnou energii a zvyšuje životnost staveb

Silnice bez ledu či sněhu, a navíc levně vytápěné domy? V některých nizozemských městech už realita.

V rozvinutých zemích zabírají pozemní komunikace stále větší část povrchu. Asfaltové silnice vedou i do nejmenších osad, cesty se stále rozšiřují a výstavba dálnic je v plném proudu. Úměrně k počtu automobilů bobtnají i parkovací plochy.

Trend se zřejmě hned tak neobrátí, i když přináší mnoho nevýhod. Kromě těch na prvních pohled zřejmých, jako je ztráta zemědělské půdy a snížení absorpční schopnosti, což zvyšuje riziko povodní, se „zaasfaltování“ krajiny projevuje i na klimatu. Masa asfaltu působí jako tepelný akumulátor. Tmavý povrch silnic navíc způsobuje, že i v mírném klimatickém pásu teplota na povrchu komunikace stoupá do výše, kdy již asfalt nemá optimální vlastnosti. To v kombinaci s intenzivní nákladní dopravou značně limituje životnost silnic.

Známý princip v moderním balení Nizozemská stavební firma Ooms Avenhorn Holding vypracovala řešení, které absorpční schopnost asfaltu mění ve výhodu. S pomocí tepla odvedeného ze silnic skladovaného v podzemních zásobnících už je dnes vytápěn například čtyřpatrový obytný dům ve vesnici Avenhorn na severu Holandska. Hangár na základně nizozemského letectva zase čerpá teplo z povrchu tamní přistávací plochy.

Základ systému tvoří pružné trubky, které jsou při stavbě silnice či jiné asfaltové plochy zabudovány pod povrch. V trubkách proudí voda. V horkých letních dnech se kapalina rychle zahřeje a je odvedena do tzv. horkého podzemního zásobníku (viz grafika). Tam je uschována pro pozdější použití. V zimě se směr přenosu energie obrátí.

Princip samozřejmě není nový. Energii akumulovanou během léta využívají například tepelná čerpadla. Ta jsou čím dál běžnější i v Česku, podle statistik pomáhají vytápět zhruba deset procent nově postavených domů. Klimatické podmínky u nás se od nizozemských příliš neliší. Teplotní výkyvy jsou ale ve střední Evropě o něco větší (teplejší léta, studenější zimy), a proto je i přínos vyšší. Za silnice bez ledu Systém vyvinutý v Ooms Avenhorn Holding byl původně zamýšlen jako způsob, jak snížit náklady na údržbu silnic. Teplá voda proudící z trubek dodá do podzemních zásobníků dostatek energie, takže ani v zimních měsících teplota média neklesne pod dvacet stupňů. Nahromaděné teplo pak silnici během chladného období spolehlivě odmrazuje. Není to však zadarmo. Stavba silnice se zabudovaným odmrazováním stojí dvakrát víc, než je cena obyčejné vozovky. Přínosy ale převažují. Kromě eliminování nehod způsobených náledím je výhodou i delší životnost silnic a mostů. Řidiče potěší také méně uzavírek nutných k opravě povrchu.

***

Asfalt, dárce tepla i chladu

Solární kolektory nemusí být jen na střechách. V Nizozemí se osvědčilo jejich zabudování do asfaltových silnic. Akumulované teplo lze využít například pro odmrazování povrchu vozovek (případně přistávacích ploch) nebo k vytápění či chlazení obytných budov.

Během léta (vlevo) se teplo z vozovky odvádí do zásobníku A. Chladná voda ze zásobníku B pomáhá snížit náklady na klimatizaci. zimě se proud tepla obrátí.

Zásobníky jsou uloženy hluboko pod zemí. V Nizozemí se využívají nádrže ve hloubce až 80 metrů.

Sluneční kolektory se také zabudovávají do mostů. Radost mohou mít motoristé, které nebude ohrožovat náledí, i silničáři. Ti ušetří za zimní posyp a díky vyšší životnosti povrchu i za opravy. Na snímku je most v Rotterdamu.