V čem se liší české a polské zemědělství (I)

Máme několik důvodů pro to, abychom náležitou pozornost věnovali i polskému zemědělství.

Jistěže nikoli kvůli všestranné modernosti a prosperitě, ale zajímavé jevy se zde vyskytují. Upozorníme v tomto příspěvku na jevy dva. Až do konce osmdesátých let minulého století byla intenzita výroby (množství produkce z jednotky půdy) u nás vyšší než v Polsku. Dnes je to opačně. Po vstupu do EU se našim sousedům podařil vstup na náš agrární trh v míře nebývalé. Po Německu se Polsko tak stalo druhým nejvýznamnějším exportérem zemědělských a potravinářských produktů k nám.

Podle výběrového zjišťování, které organizuje Eurostat za účasti zemědělsko-ekonomických ústavů členských zemí EU, a jehož výsledky se od roku 2006 uveřejňují i v našich zprávách o stavu zemědělství ČR, dosáhl průměrný polský zemědělský podnik v roce 2005 (uveřejněno v dosud v poslední vydané zelené zprávě za rok 2007) hrubou zemědělskou produkci v běžných cenách ve výši 38 622 Kč, zatímco podnik český vykázal v tomtéž roce hodnotu 31 472 Kč. Rozdíl představuje téměř 20 procent v náš neprospěch. Lze namítnout, zda se nejedná o zkreslení vzhledem k peněžnímu vyjádření (zlotý - euro - koruna). Existuje řada dalších údajů, která uvedené rozdíly nepřímo potvrzují. Na srovnatelnou jednotku půdy Polsko vykazuje vyšší počet hospodářských zvířat (v převodu na dobytčí jednotky) o 44,5 %, dojnic o 47 %, prasat o 80 % a drůbeže dokonce o 125 %. Jsme na tom lépe pouze v případě dojivosti - u nás činila 6154 kg, v Polsku 4461 kg mléka na dojnici za rok. Situace v Polsku odpovídá tomu, jak je to i v jiných zemích EU s vyspělým zemědělstvím: vyváženost mezi rostlinnou a živočišnou výrobou jako podstatný prvek historicky se vyvíjející zemědělské soustavy hospodaření. A tak naši sousedé nám nastavili zrcadlo, v němž vidíme, jak nepříznivý vývoj máme za sebou.

Rozdíly, o kterých je řeč, se vytvořily v průběhu devadesátých let. V průběhu transformace (tj. přechodu od socialistické ke kapitalistické ekonomice) zemědělská výroba poklesla ve všech postsocialistických zemích. Mezi jednotlivými zeměmi v tomto směru pozorujeme značné rozdíly. Obecně řečeno jedná se o jednu z forem ztrát spojenou s přechodem na jiný společenský systém. Ve srovnání s rokem 1990 byla v roce 2002 hrubá zemědělská produkce nižší u nás o 31,5 %, ale v Polsku pouze o 5,4 %. Projevuje se to především u živočišné výroby s rozdíly -34,8 % a + 0,2 %. V průměru za léta 1990-1995 se hrubá zemědělská produkce u nás snižovala o 5 %, v Polsku o 1,6 %. V průběhu následujících sedmi let (1995-2002) u nás pokles pokračoval(-1,7 %), v Polsku již docházelo k vzestupu (+0,4 %).

V polovině roku 1989 vydal Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství v Praze velmi zajímavou publikaci pod názvem Československé zemědělství v mezinárodním srovnání. Nevzbudila větší pozornost jenom proto, že nastaly jiné starosti. Hrubá produkce na jednotku půdy a jednoho pracovníka je uvedena v obilních jednotkách. Naturální vyjádření tak vylučuje zkreslení, k němuž může dojít při vyjádření peněžním. V ČSSR jejich počet na 1 ha činil 4343, v Polsku 3620. To vše v průměru za roky 1985-1987. Byli jsme na tom v tomto směru lépe o 20 %. K témuž výsledku bychom se dostali i v případě výpočtů na základě údajů o současné úrovni produkce a jejím snížení od roku 1990. Aby nedošlo k nedorozumění: objem produkce z jednotky půdy nemusí být kritériem prosperity jednotlivého podniku. Zde vždy záleží na vztazích produkce - náklady bez ohledu na výrobní zaměření. V zemědělství jako odvětví vztahy rostlinná - živočišná výroba mají zásadní význam, a to včetně míry soběstačnosti země. Její význam se sice často zpochybňuje, ale příští zkušenosti nejspíše potvrdí, že to správné není.

Pokud měl někdo před lety představy, že vstupem do EU nastane také u nás všeobecná prosperita i agrárního sektoru, musel si je po čase opravit. Mnohé se sice povedlo: např. sektor se od vstupu stal ziskovým. Zatímco před rokem 2004 zisk odvětví se objevoval spíše výjimečně, od uvedeného roku je dosahován pravidelně. Jeho míra ale není vysoká. To platí v průměru - mezi podniky jsou i v tomto směru značné rozdíly. Od vstupu do EU se našim výrobcům otevřel trh 500 mil. spotřebitelů. Současně i trh náš pro producenty z ostatních zemí EU. V tomto směru se nám příliš nedaří. I proto tím větší pozornost vzbuzuje příklad Polska. Ještě v roce 2000 jsme do Polska vyvezli zboží za 6780 mil. Kč a dovezli za 4886 mil. Kč. V následujících dvou letech jsme již více dováželi, než vyváželi. Výrazná změna nastala ale po otevření trhů: my jsme do Polska zvýšili náš vývoz o 23 %, ale dovoz se téměř zdvojnásobil. Vývoj podobně pokračoval i v letech 2006 a 2007 a záporné saldo z našeho agrárního obchodu s Polskem se dostalo v průměru za uvedené roky na 6881 mil. Kč.

Takže nelze jinak než se ptát: s čím vším je tento jev spojen. Z čeho vyplývá, že náš soused Polsko se stalo po Německu druhým nejvýznamnějším exportérem agrárních produktů na náš trh. Statistické údaje poskytují odpovědi pouze na některé zde položené otázky.

Dimitrij CHOMA, profesor,

Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)