Farmáři Evropy se sjednocují

Většina z nich chce stejné podmínky *Zachraňte trh s mlékem! *Změní se situace po volbách do EP?

Čeští zemědělci to nemají jednoduché a nejen oni. V přístupových podmínkách v oblasti zemědělství nových členských zemí, které vstoupily do Evropské unie, prosadily totiž staré členské země tzv. EU 15 určité výhody pro sebe. Podle schválených podmínek se sice až do roku 2013 postupně každý rok snižuje rozdíl mezi starými a novými členskými zeměmi. Ale rozdíl v nich bude vyrovnán až po tomto roce.

Problém ovšem není jen v rozdílných podmínkách, ale i v tom, že zemědělství, stejně jako jiná odvětví, je poznamenáno současnou hospodářskou a finanční krizí. Je jen logické, že se zemědělci nových zemí bouří a požadují urychlené srovnání podmínek. Složitou situaci navíc umocňuje krize na trhu s mlékem, která trvá více než rok, a která hrozí zánikem řady farem s chovem mléčného skotu.

Spojme se, pravili

Otázka, jak řešit tento problém konkurenceschopnosti středoevropských a východoevropských farmářů a jak čelit krizi na trhu s mlékem, vyvolává potřebu najít společnou řeč mezi zemědělci nových i starých členských zemí EU. První vlaštovkou byla demonstrace více než osmi tisíc zemědělců v polovině března v Praze, jíž se zúčastnili i zástupci středoevropských a východoevropských zemí včetně zástupců farmářů z Německa a Rakouska. Tehdy se zrodila myšlenka, že toto nové spojenectví protestujících farmářů je potřeba sjednotit a dát mu nějakou, řekněme, institucionální formu.

Proto se také ve dnech 1. a 2. června v Brně uskutečnilo setkání představitelů nevládních agrárních organizací celkem 13 středo- a východoevropských zemí i za účasti zástupců farmářů z Německa, Rakouska, Nizozemí, Francie a Švýcarska. Program měl dvě části. V první den jednali představitelé agrárních komor Visegrádské čtyřky a Ukrajiny o otázkách dorovnání přímých plateb v EU, a to již v roce 2010 a nikoliv až v roce 2013. Druhým hlavním bodem jednání byla krize na trhu s mlékem, která zajímala i zmíněné staré země. Mimochodem, jednotný postoj všech zúčastněných představitelů agrárních organizací vyvrcholil v nalezení shodného stanoviska. Jak v postupu při řešení krize s mlékem, tak i pro vyrovnání podmínek dotací.

Chceme stejné podmínky

Podle prezidenta Agrární komory ČR Jana Veleby se nové členské země EU vlivem dvoukolejné Společné zemědělské politiky EU a setrvávání na historických výhodách starých členských zemí dostávají hluboko pod práh soběstačnosti a produkční schopnosti v řadě komodit.

Například, Česká republika se dostala hluboko pod práh soběstačnosti v oborech cukrovarnictví, lnářství, škrobárenství, ovocnářství, zelinářství a v produkci vepřového masa. Nyní jsou ohroženy další sektory, zejména chov skotu a především produkce mléka, a to daleko více než ve starých členských zemích EU 15.

Nové členské země se totiž již v předvstupním období vyrovnávaly s jinými podmínkami, než jaké byly nastaveny pro ostatní zemědělce v Evropě. Po změnách v ekonomice svých zemí se v zemědělství po roce 1990 přijímaly některé odlišné podmínky financování vyplývající převážně ze stanovených kompenzačních mechanismů. Jde o snižovaní podpory cen po roce 1992 a navazující reformy Společné zemědělské politiky EU.

Podle představitelů agrárních komor, kteří se zúčastnili brněnského setkání, reforma Společné zemědělské politiky rozdíly mezi starými a novými členskými zeměmi neodstraňuje. Naopak zachováním ekonomického zvýhodnění a opětovným schválením některých výhod pro staré země předurčuje další snížení produkce v nových zemích a další růst ve starých zemích, uvádí se v přijaté deklaraci účastníků jednání nevládních zemědělských organizací EU.

Požadujeme urychlené vyrovnání podmínek mezi novými a starými členskými zeměmi, a to již v roce 2010, a nikoliv až v roce 2013, jak bylo původně stanoveno, řekl v této souvislosti Haló novinám prezident českých agrárníků Veleba.

Co se děje se zemědělstvím v EU?

Přesně tuto otázku si ve svém vystoupení položil Miroslav Jirovský, předseda Zemědělského svazu ČR. Podle něho je třeba najít řešení právě na tuto základní otázku, ale i mnohé další, byť dílčí. Například: - Proč se zemědělci bouří?

- Proč v řetězcích potravinářských obchodů nacházíme stále více dovážených produktů na úkor místních, mnohdy i ze třetích zemí (mimo EU)?

- Je správné zemědělství dotovat?

Na poslední otázku si Jirovský odpověděl sám. Pokud by tomu tak nebylo, těžko by si venkov bez výroby potravin vydělal na živobytí. Podle něj se totiž bez dotací nedají udržet současné ceny potravin, které by vyletěly prudce vzhůru. A to by si všichni odpovědní politici měli uvědomit.

- Je sociálně únosné zdražit potraviny a poté rozdělovat sociální dávky sociálně slabším občanům? Další řečnická otázka, kterou si Jirovský položil a současně na ni hledal odpověď. Prohlásil, že mnohem jednoduší je podporovat ceny potravin prostřednictvím dotací. Jenže to samozřejmě vyvolává další otázkou, a tou je:

- je správné dotovat francouzské, německé a rakouské zemědělce jinak, než české? Z jeho vystoupení soudíme, že rozhodně není...

Podobných otázek vyslovil Jirovský více.

Hovořil například o tom, že v současné světové hospodářské krizi a rostoucí nezaměstnanosti je nesprávné vyvolávat myšlenky, že by se dotace potravin měly do budoucna zrušit, protože je to nesystémové řešení. A Jirovský se dále zeptal, zda je výroba potravin podřadnější než výroba automobilů, která je v řadě evropských zemí dotována šrotovným?

Cestou je rychle projednat a zmírnit un fair podmínky zemědělských dotací, které nechávají zemědělce v přístupových zemích v nevýhodě, a to jenom proto, že ve výhodě je stará Evropa, konstatoval Jirovský. Podle něho by se do roku 2013, než by mělo dojít vyrovnání dotačních podmínek mezi EU 12 a EU 15, mohla zemědělská výroba v nových zemích v řadě zemědělských produktů zhroutit, jak to již naznačilo zhroucení výroby cukru v České republice, a jak to naznačuje postupné hroucení výroby vepřového masa, které se týká řady nových zemí, například Polska. O situaci na trhu s mlékem nemluvě. Výkupní cena mléka je v České republice o jednu třetinu nižší než náklady na jeho výrobu, zatímco prodejní cena pro spotřebitele je až trojnásobně vyšší, dodal Jirovský.

Neklidné mléko

Velmi vážnou situací na trhu s mlékem se věnovaly nejen středoevropské a východoevropské země, ale i zástupci chovatelů strakatého (mléčného) skotu z takových zemědělských velmocí, jakými jsou Francie, Německo, Nizozemí, Rakousko a Švýcarsko, které sice není členskou zemí EU, ale je považováno v této oblasti za mléčný barometr Evropy.

V prvé řadě jsme diskutovali o nákladech na výrobu kilogramu mléka. Všech osm zemí oscilovalo ve velmi podobných číslech. Nejnižší částka byla 21 eurocentů a nejvyšší 50 eurocentů na jeden kilogram. Shodli jsme se také, že vyšší náklady jsou u perspektivnějších chovatelů, vyšší náklady mají větší či začínající mladí farmáři. A pokud jde o výkupní ceny, ty se pohybovaly od 18 do 25 eurocentu, což je pod hranicí výrobních nákladů, takže jsou všude velmi špatné, uvedl ve svém vystoupení Bohumil Belada, viceprezident Agrární komory ČR.

Podle Belady se všichni účastníci jednání v Brně shodli, že velkým problémem jsou vztahy a dohody s obchodními řetězci. Konstatoval, že na základě diskusního příspěvku zástupce německých chovatelů strakatého skotu a producentů mléka to v Německu chodí tak, že z pěti největších obchodních řetězců vyjednává s producenty mléka jeden, který vyjedná stanovení výkupních cena a ostatní čtyři řetězce se přizpůsobí a požadují stejné podmínky. Výsledkem je tlak jednotného postupu řetězců vůči producentům mléka.

Podle Belady zajímavý byl i příspěvek švýcarského představitele, který uvedl, že Švýcarsko jako první stát před šesti lety zavedlo mléčné kvóty a jako první je nyní zrušil. Tím došlo k výraznému poklesu cen mléka a ještě výraznějšímu diktátu obchodních řetězců. Takže švýcarská zkušenost by se měla při vyhodnocování dalšího postupu vzít rovněž v úvahu.

Pokud jde o politiku obchodních řetězců, v současnosti je v Poslanecké sněmovně projednáván zákon, který by měl vymezit obchodním řetězcům korektní jednání ve vztahu k jejich subdodavatelům, ať již jde o zemědělské prvovýrobce či potravinářské zpracovatele. V této souvislosti je zde jeden pozitivní příklad, a to z Maďarska. Maďarsko totiž přijalo zákona, který obchodním řetězcům stanoví, že 80 procent zboží musí být maďarského původu, takže zbývajících 20 procent může být z dovozu z jiných zemí, řekl o přestávce Haló novinám prezident Agrární komory Veleba.

Všichni jsou na tom stejně

Podle Belady se účastníci setkání v Brně shodli na tom, že ve všech zemích dochází k postupnému snižování stavu krav s mléčnou produkcí. Krávy jsou stále ve větší míře odváženy na jatka. To je trend poslední doby. Proto je nutné učinit něco , aby tento významný obor zemědělství zůstal zachován. Nakonec se účastníci konference shodli na tom, že všichni chovatelé skotu jsou na tom prakticky stejně. Jediným způsobem jak mohou tuto neblahou situaci změnit, je postupovat jednotně.

Měli bychom si přestát hrát na to, která nevládní zemědělská organizace či chovatelský svaz je v té které zemi lepší, ale měli bychom táhnout jednotně za jeden provaz. Když dnes chceme něco vyjednat, tak do Bruselu nemůže jezdit samostatně Česká republika či Francie nebo Polsko, ale zástupci všech zúčastněných zemí společně, vysvětlil Belada.

Deklarace

Podle prezidenta Agrární komory ČR Veleby nejdůležitějším výstupem dvoudenního setkání představitelů agrárních organizací, které se konalo v prvních dvou červnových dnech v Brně bylo přijetí společné deklarace. V první části konstatovali, že zemědělské trhy mají stejné problémy, a proto je třeba, aby staré a nové členské státy spolupracovaly a zajistily tak ceny pokrývající náklady pro zemědělské producenty ve všech regionech Evropy. Proto žádají o odstranění protekcionismu ze Společné zemědělské politiky EU a přijetí účinných opatření k rovnoprávnosti a zajištění konkurenceschopnosti zemědělců v nových členských zemích EU.

Požadují vyrovnání přímých plateb v nových členských zemích EU 10 (EU 12) na plnou úroveň danou přístupovými smlouvami nikoliv až v roce 2013, ale již od roku 2010. Chtějí v agrárním sektoru v první řadě eliminovat výraznější negativní dopady finanční a hospodářské krize na nové země, zejména pokud jde propad cen a snížení odbytu zemědělské produkce. Vycházejí z toho, že i za předpokladu, že by se úroveň přímých plateb v nových členských zemích vyrovnala již od roku 2010, tak zůstane jejich výše a dalších podpor a dotací přepočtených na jeden hektar zemědělské půdy v nových zemích podstatně nižší. Kupříkladu v České republice je asi na poloviční úrovni Německa a Rakouska, a to bez započítání podpor sociálního a zdravotního pojištění v těchto zemích.

Požadují po roce 2013 uplatnit jednotný systém sazeb přímých plateb ve všech zemích EU a přijmout nové nástroje podpory pojištění a tlumení rostoucí rizikovosti v zemědělství. Atd.

Zachraňme trh s mlékem

Pokud je o záchranu trhu s mlékem, účastníci jednání ve společné deklaraci požadují, aby byly vyrovnány podpory producentů mléka v EU 15 a v nových zemích. Žádají, aby nové země od roku 2010 mohly podpořit ohrožené intenzivní chovy dojnic a navýšit možnost podpory ze 3,5 procenta na pět procent. Soudí, že do doby plné stabilizace sektoru mléka by měly být dočasně sníženy mléčné produkční kvóty.

A konečně, což je z jejich pohledu nejdůležitější, žádají zavedení minimální ceny syrového kravského mléka výrobců spojené s flexibilním řízením množství produkovaného mléka, tak, aby nabídka byla vyrovnána s poptávkou s cílem dosáhnout náklady pokrývající cenu mléka ve výši 40 eurocentů za kilogram.

Důležitým požadavkem deklarace je v rámci sledování vývoje cen a marží potravin v členských zemích EU přijmout účinné nařízení k zamezení zneužívání významné tržní síly v potravinové vertikále (řečeno jinak - chtějí, aby byly umravněny obchodní řetězce).

Požadavky má eurokomisařka

Ve stejnou dobu se v Brně sešli na neformálním zasedání i ministři zemědělství členských států EU. Agrárníci toho využili a deklaraci představitelů nevládních agrárních organizací EU předali eurokomisařce pro zemědělství Mariann Fischer Boelové. Příznačné bylo, že paní eurokomisařka ji převzala utajeně bez přítomnosti novinářů. I tento detail naznačuje, že prosadit požadavky představitelů nevládních agrárních organizací nových členských zemí EU, nebude jednoduché. V Bruselu stále přežívají názory, že to, co bylo dojednáno v přístupových dohodách, nadále platí. A to bez ohledu na problémy, s nimiž se podstatná část evropských zemědělců musí dnes a denně potýkat.