Září v myslivosti

03.09.2009 | Agris

Po žních začínají myslivci s přikrmováním spárkaté i drobné zvěře jadrnými krmivy a krmitelnými zemědělskými a potravinářskými odpady. Letošní žně začínaly s týdenním zpožděním, probíhaly však rychle a výnosy byly mírně nadprůměrné, krmiv bude dostatek, ale při tom je nutné dbát na jejich kvalitu a na dobré podmínky pro uskladnění. Zaplísnění ve skladech i v přikrmovacích zařízeních značně snižuje efekt přikrmování a může ohrozit zdraví zvěře. Umístění krmelců je nutno měnit v návaznosti na plochy oseté ozimou řepkou, aby vhodným přikrmováním bylo možné eliminovat hromadné úhyny zvěře zapříčiněné vysokou konzumací listů řepky. I přes přísné podmínky během registrace odrůd řepek se stále vyskytují odrůdy s vysokým obsahem jedovatých glukosinolátů. Krmelce jsou pravidelně kontrolovány a průběžně opravovány, a to i z důvodů častých projevů vandalizmu zvláště v příměstských oblastech. V září začínají svou funkci plnit tzv. „biopásy“, které zvyšují úživnost honitby a poskytují kryt pro zvěř. Pro biopásy je vhodné využít nepravidelné okraje velkých pozemků zvláště v blízkosti lesa. Na polích vzchází ozimá řepka, vydrol obilnin, probíhá seťová orba pro ozimé obilniny a probíhá setí ozimého ječmene, později pšenice, žita a tritikale. Končí sklizeň máku, probíhá sklizeň sóji, lupiny, slunečnice, poloraných odrůd brambor a kukuřice na siláž. Na polích, kde probíhá sklizeň je dle nového zákona o myslivosti 449/2001 Sb. zakázáno lovit zvěř, tedy na pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň a také na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků, a to z důvodu bezpečnosti. Škody na kukuřici způsobené zavíječem kukuřičným jsou letos výrazně vyšší než v loni a jsou zaměnitelné s poškozením divočáky. Pěstování kukuřice odolné proti zavíječi je velmi perspektivní. V lesích probíhá asanace stromů po polomech a napadení kůrovci. Při vyšší vlhkosti půdy je možno provést podzimní výsadbu stromů, do suché půdy však vysazovat nemá smysl, protože zalévání výsadbu značně prodraží. Srnčí zvěř se intenzivně paství a postupně začíná přebarvovat (měnit srst) což lze využít pro rozpoznání průběrných kusů „holé“ srnčí zvěře. Za jasných nocí se myslivci věnují lovu černé zvěře zvláště na strništích a posečených loukách. Zásadně však neloví samostatné kusy. Jsou to zpravidla kňourci, kteří se oddělili od tlup, příliš neškodí a budou tvořit základ sociální struktury populace černé zvěře. Probíhá houbařská sezóna, proto je na místě dodržování všech bezpečnostních pravidel při lovu. Na svátek Sv. Václava vrcholí jelení říje. V tomto období je vhodné ponechat v honitbách klid „pro dobu lásky“ a naplánovat lov holé zvěře jelení na pozdější dobu. Jelení říje je pro mnohé svátkem, a proto vybírají ušetřenou dovolenou a vyráží do hor pozorovat tuto nevšední událost.

poslední snop z pole, první zrno do zásypů. V září myslivci již musí začít s přikrmováním zvěře. Jak tvrdí stará myslivecká zásada „poslední snop z pole, první zrno do zásypů“, tedy s přikrmováním začít hned po sklizni obilnin. Kombajny rychle sklidí obilní pole s malými ztrátami, sláma je na kombajnu drcena a okamžitě následuje podmítka či orba. Pole se tak z vysoce úživného prostředí před sklizní rychle promění na suchou potravní poušť, kde zvěř nemá prakticky žádný zdroj potravy, krytu ani vody.

Po žních je nutno začít s přikrmováním srnčí zvěře jadrnými krmivy, zejména v polních honitbách. Současně probíhá kontrola technického stavu přikrmovacích zařízení a rovněž je nutné zkontrolovat umístění krmelců v návaznosti na plochy oseté ozimými obilovinami a hlavně ozimou řepkou. O novém umístění krmného zařízení se musí uživatel honitby dohodnout s majitelem pozemku, což je nejenom slušnost, ale i povinnost vycházející ze Zákona o myslivosti, který garantuje v tomto směru práva majiteli pozemku.

Je nutno dbát na to, aby byl v honitbě nejméně 1 krmelec na 5-10 kusů spárkaté zvěře a 1 krmné zařízení pro drobnou zvěř na 10-15 kusů. Pro srnčí zvěř, která je teritoriální, by měla být krmná zařízení rozmístěna pravidelně po honitbě. Pro tlupní druhy zvěře se vyplatí vybudovat soustředěná krmeliště. Krmné zařízení by mělo být umístěno na suchém místě; s dobrým rozhledem pro zvěř (aby dokázala včas zjistit nebezpečí a v klidu uniknout); v klidové zóně (v dostatečné vzdálenosti od hlavních silnic a železnic – odlákání zvěře pro snížení střetů s dopravními prostředky); nejméně 100 – 200 m od mladých lesních porostů (snížení škod na mladých porostech). Pak se zvěř cítí bezpečněji a častěji navštěvuje krmná zařízení.

V září myslivci začínají přikrmovat také bažanty. To se provádí doplňováním přiměřeného množství jadrných krmiv a obilních odpadů do „zásypů“, což jsou zastřešené plochy 2 x 2 metry, ve kterých je předkládané krmivo chráněno před zaplísněním. Je nutno krmit tak, aby bažanti nalézali potravu na více místech. Pokud bažanti nenaleznou ve svém okolí dostatek potravy, vydávají se potravu hledat, což pro myslivce není žádoucí, neboť dochází k rozprchávání bažantů do volné krajiny, kde jsou ohroženi hlavně predátory a vlivy civilizace. V tomto měsíci se začínají rozpadávat rodinná hejnka a hlavně bažantí kohouti odcházejí hledat nová stanoviště.

Je nutno doplnit také všechna slaniska kusovou krmnou solí. Detailní informace o přikrmování lze čerpat z publikací, které soustřeďuje odborné knihkupectví myslivosti v Seifertově ulici v Praze.

ZVĚŘ HLEDÁ PASTVU NA POLÍCH. V září je možné vidět spárkatou zvěř, která se paství na zvěřních políčkách, „biopásech“, plodinách na „zelené hnojení“ a ozimých plodinách.

Velmi pozitivní roli v zajištění potravy pro zvěř sehrávají tzv. „biopásy“. Myslivci propagují pro umístění biopásů přednostní využití nepravidelných okrajů velkých lánů, které jsou obtížně využitelné pro mechanizaci a nebo části polí v blízkosti lesa. Biopásy jsou osety speciální směsí plodin (proso, pohanka, jarní pšenice, krmná kapusta, oves, …), která tvoří potravní doplněk k sousední velkoplošně pěstované zemědělské plodině (pšenice, řepka, ječmen). Po dozrání a sklizni zemědělské plodiny má možnost zvěř najít potravu na nesklizeném „biopásu“. Pro založení biopásu mohou zemědělci čerpat dotaci na nákup osiva.

Po sklizni obilovin z polí je vhodné zasít co nejdříve plodiny na tzv. „zelené hnojení“ (hořčici, svazenku) - tyto plodiny mohou sloužit i jako potrava a kryt pro zvěř. Na políčkách pro zvěř by měly být co nejdříve zasety podzimní směsky. Nejčastěji se používá žito ozimé, žito trsnaté či speciální směsi plodin. Směsku bychom měli volit podle půdy a stanoviště.

Po sklizni zemědělských plodin se rychle provádí podmítka a následné setí ozimých obilovin. Vzhledem k dřívějšímu a rychlému průběhu sklizně budou v letošním roce uplatňovány více orebné systémy zakládání porostů. Z hlediska zajištění potravy jsou pro zvěř výhodnější spíše minimalizační bezorebné technologie, které zanechávají alespoň část rostlinných zbytků na povrchu půdy a jsou více zaplevelovány. Naproti tomu, pod rychle jedoucí minimalizační mechanizací hyne každoročně většina mláďat drobné zvěře. Minimalizační technologie vyžaduje větší používání pesticidů, zvláště neselektivních herbicidů. V září potupně vzchází porosty ozimé řepky (měla být zaseta do konce srpna), do poloviny září se seje ozimý ječmen, do konce září žito, tritikale a pšenice.

MONOHÝM SPORŮM SE ZEMĚDĚLCI JE MOŽNÉ PŘEDEJÍT

Zemědělci často kritizují myslivce kvůli poškození porostů kukuřice divokými prasaty. Problémem při oceňování těchto škod bývá rozlišení poškození od zavíječe kukuřičného, který způsobuje lámavost s tonků kukuřice od poškození divočáky. Jako perspektivní se v tomto směru ukazuje pěstování kukuřice odolné vůči napadení zavíječem. Zavíječ kukuřičný se vyskytuje ve všech teplých regionech ČR a způsobuje stále větší škody, které je možno zaměňovat s poškozením od divokých prasat. Většina porostů kukuřic v teplejších regionech byla opět ošetřena insekticidy, protože letošní nálet obávaného škůdce zavíječe kukuřičného byl silný. Z pohledu ochrany přírody i zvěře je proto lépe doporučit pěstování hybridů kukuřic, které jsou odolné vůči napadení zavíječem, porosty není nutné ošetřovat insekticidy (organofosfáty, neonikotinoidy), které působí i na necílové organismy včetně zvěře. Mnoho škod způsobených zavíječem je posléze přisuzováno zvěři, a proto použití odolných hybridů kukuřic může vést i ke snížení možností sporů s pěstiteli.

PŘI LOVU JE NUTNO DBÁT VŠECH ZÁSAD BEZPEČNOSTI. Měsícem září přichází hlavní lovecká sezona. Hned od počátku září se myslivci věnují lovu holé zvěře srnčí. Zvěř se intenzivně paství a postupně začíná přebarvovat (měnit srst). Právě v tuto dobu lze nejlépe poznat průběrné kusy. Předmětem lovu by měly být zejména slabé kusy. Za jasných nocí se myslivci věnují lovu černé zvěře zvláště na strništích a posečených loukách. Zásadně však neloví samostatné kusy. Jsou to zpravidla kňourci, kteří se oddělili od tlup, příliš neškodí a budou tvořit základ sociální struktury populace černé zvěře.

Protože v září probíhá říje jelení zvěře, je dobré ponechat v honitbách klid „pro dobu lásky“ a naplánovat lov holé zvěře jelení na pozdější dobu.

Je také nutno důrazně připomenout, že je zcela nepřípustné lovit na polích, kde probíhá sklizeň – nový zákon o myslivosti 449/2001 Sb. zakazuje lovit zvěř na pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň a také na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků.

PRÁCE MYSLIVECKÉHO HOSPODÁŘE. Myslivecký hospodář vede záznam o lovu zvěře, o vydaných povolenkách, plombách a lístcích o původu zvěře. V předepsaných termínech podává hlášení místně příslušnému orgánu státní správy myslivosti. Nejpozději v tomto měsíci by měl myslivecký hospodář zpracovat plán honů na drobnou zvěř a předložit jej sdružení vlastníků honebních pozemků (honebnímu společenstvu) ke schválení. Hospodář také vede v patrnosti včasné rozeslání pozvánek na říjnové bažantí hony. V mysliveckých sdruženích na členských schůzích jmenovitě rozdělí lov holé zvěře, připraví organizaci společných lovů.

září v lesnictví

V lesním semenářství probíhá sběr semen jedle, douglasky, vejmutovky, dubů, habrů na zeleno, olše šedé a zelené a semena některých keřů. Ve školkách končí plet í a kypření. Sčítají se semenáčky a sazenice. V pěstebních pracích je nutno chránit kultury před vysokou buření ošlapováním nebo ožínáním a provádět opatření pro ochranu před zvěří. Při vlhkém počasí probíhá podzimní zalesňování. Pokračuje příprava půdy pro jarní zalesňování, aplikace glyphosátů pro likvidaci vytrvalých plevelů by měla být provedena za slunečného počasí. Lze pokračovat ve zraňování půdy pro přirozené zmlazení a v prořezávkách a probírkách porostů. V ochraně lesa dokončujeme zpracování posledních zbytků kůrovcového dříví. Nové lapáky již neklademe. Pokračujeme v kontrolách škůdců zimujících v půdě. Chemicky zasahujeme proti mladým housenkám bourovce borového, popř. druhému pokolení hřebenule borové. Ve výrobě dříví v polohách, kde již nastává vegetační klid, začínáme s těžbou listnáčů. V nahodilé těžbě zpracováváme souše, zlomy a vývraty. Pokračujeme v opravách cest. V přidružené výrobě dokončujeme kosení a sušení - sklízíme otavy. Probíhá příprava půdy pro setí, příprava osiv a setí. Připravuje se sklizeň podzimního a zimního ovoce. Probíhá sběr kaštanů, jeřabin, šípků, trnek, bezinek. Připravujeme jámy pro výsadbu ovocných stromů a zajišťujeme sadební materiál. Připravujeme se k podzimnímu výlovu rybníků.

ZÁŘÍ Z POHLEDU VČELAŘE

Aktivita včel pomalu klesá. Kvete pouze svazenka a plochy na biopásy a zelené hnojení, kde svazenka může být doplněna o hořčici či pohanku. Matka klade již jen málo vajíček. Trubci jsou vyháněni z úlu, protože jejich úloha už není potřebná. Oplodnění matky a udržování teploty v úle pro včelí plod už není zapotřebí. Trubci se tak pro včely, tedy pro matku a dělnice, stávají neatraktivní, protože sají zásoby na zimu. Proto jsou z úlu vyháněni. Trubci se nijak nemůžou bránit, protože, i když jsou větší, tak nemají žihadlo. Venku zkřehnou a uhynou již při teplotě nižší než 10 °C. Příští rok matka zaklade neoplozená vajíčka do rozšířených trubčích buněk, aby své funkce mohli plnit i další rok.

Včelaři v této době vyměňují matky, které si v tomto roce vychovali. Podle zápisku, které si dělají a označení matky na těle se pozná její věk. V úle se nechává 2-3 roky, i když se může dožít až 5 let, ale její aktivita kladení s věkem klesá. Toto období pro výměnu matky je ideální, protože je o ní menší zájem, jelikož neklade a tak si změny včely v úle příliš nevšímají. Pracovní postup výměny matky spočívá v nalezení staré označené matky, kontrole barvy označení podle roku, kdy se vylíhla. Nová matka se vloží přes „přidávací klícku“, která je uzavřena medocukrovým těstem, což je tuhá hmota medu s cukrem, která se umístí do prázdného otvoru klícky. Včely postupně hmotu uvolňují a ukládají si ji do buněk. Včelstvo si postupně zvykají na pach matky a přejímají ji za svou.

V tomto období lze také spojovat mladé oddělky se starým včelstvem. Vznikne tak dvoumatečné včelstvo, které ale netrvá dlouho. Včely si totiž vyberou mladou matku na zimování a starou vypudí.

Co dalšího se děje v honitbách?

V první polovině září:

1.9. začíná lov kachny divoké, jelence běloocasého, srn a srnčat

Odlétá čáp černý, včelojed lesní a bukač velký

Dozrávají poslední ostružiny, bezinky a žaludy

Na polích probíhá seťová orba pro ozimy a setí ozimých ječmenů; desikací se na sklizeň připravují plochy slunečnic, sóji a lupiny. Končí sklizeň máku,

Probíhá sklizeň poloraných brambor.

V lesích probíhá asanace stromů napadených kůrovcem

V druhé polovině září:

Začíná jelení říje

16. 9. Světový den „Ukliďme svět“

Dozrávají bukvice

Odlétá jiřička obecná, linduška lesní, kukačka obecná a vlaštovky

22. 9. Evropský den bez aut

28.9. vrcholí jelení říje

Na polích se seje ozimá pšenice, žito a tritikale

Vychází časopis Myslivost s novými informacemi v myslivosti

Ing. Jiří Šilha, Ph.D.