Lynčování na ministerstvu zemědělství

Patří-li něco mezi skutečně typické projevy české malosti a klíčové impulsy pro růst politické a ekonomické korupce, pak je to mnohačetná výměna významných státních úředníků vždy, kdy proběhne střídání politických garnitur. ČR je patrně mezi vyspělými státy (jestli tedy vůbec na základě takového porovnání vyspělou zemí je) světovým rekordmanem v odvolávání celých skupin středních a vyšších úředníků bezprostředně poté, co se například na příslušném resortu vystřídá příslušný ministr. I díky tomu je pak kvalita státní správy taková, jaká je. Jsou-li totiž možnosti rozvoje a profesního postupu lidí na ministerstvech omezeny horizontem jednoho volebního období, je evidentní, že opravdu schopný člověk se do státní správy nepohrne. Jistota práce je v takovém případě menší než kdekoli jinde.

Při vědomí dočasnosti úřednických pozic navíc vzniká, a to hned ze dvou důvodů, zcela přirozeně prostor pro korupci. V porovnání s prosperujícími firmami obvykle nepříliš dobře placení státní úředníci mají při téměř daném dočasném mandátu tendenci si nějak přivydělat. Za druhé se mohou řídit heslem „po nás potopa“. Časté střídání lidí kromě toho neumožňuje dlouhodobou systémovou práci, takže vlastně ani není divu, že například na ministerstvu zemědělství nevznikla ani 20 let po změně politického a ekonomického systému v zemi žádná smysluplná rozvojová koncepce tohoto resortu. Nově dosazovaní úředníci kromě toho často nemají potřebnou odbornou kvalifikaci a už vůbec ne povědomí o kontinuitě vývoje problémů, které mají řešit. Jediným kvalifikačním předpokladem je totiž často ideová či osobní spřízněnost s momentálně vládnoucí politickou stranou či jejím vyslancem na příslušném resortu.

Je smutnou skutečností, že tímto způsobem se chovaly a chovají všechny politické strany podílející se na výkonu moci v ČR. Ještě smutnější je, že intenzita „trafikového“ pojetí výkonu státní správy neustále roste. Příkladem jsou mimo jiné personální změny probíhající na ministerstvu zemědělství. A také jejich forma, například v případě odvolání ředitele Ústředního pozemkového úřadu ČR (ÚPÚ) Jaroslava Vítka, který musel spolu s dalšími dvěma vyššími úředníky ministerstva zemědělství opustit svůj post včera (pátek, 2. října). Oficiálním důvodem Vítkova odvolání jsou „manažerská pochybení“, což je ovšem argument, který lze použít kdykoli na kohokoli, neboť člověk není robot a každý dělá větší či menší chyby. Zajímavé ale je, jak se odvolání rodilo. Dělo se tak totiž díky udavačským dopisům a udavačským telefonátům směrovaných přímo na současného ministra zemědělství. Příslušných dokumentů je celá řada, takže jen dva příklady. „Věřím, že zvážíte další působení takového „odborníka“ ve funkci vrchního ředitele,“ píše například v dopisu z 5.7. 2009 v osobním dopisu ministrovi na adresu Vítka Ing. Vlastimil Novák z Mladé Boleslavi. Dvoustránkový dopis je od začátku do konce výčtem nekompetentních kroků dnes již bývalého ředitele ÚPÚ, a apeluje na jeho odvolání. Ilustrativní je, že uvedený pisatel neexistuje. Skutečně existující Ing. Ladislav Cápek, zastupitel obce Šardice na Hodonínsku zase vytvořil materiál „Pozemkové úpravy – tunelování“, v němž mimo jiné vyjadřuje nesouhlas s vytvořením biokoridoru, na jehož údržbu bude příslušný podnikatel pobírat „tučné desetitisícové dotace“. I tento dokument aktivně přistál na ministerstvu zemědělství. Dlužno dodat, že následné šetření prokázalo, že pozemkové úpravy v uvedené obci byly provedeny správně, kritizovaný biokoridor dokonce odvrátil riziko lokální povodně z letošních přívalových dešťů a zmiňovaný Ladislav Cápek užíval pozemky použité k vytvoření biokoridoru neoprávněně. Ale co na tom, sémě pochybností již bylo kritikou zaseto, že….

Nicméně, vraťme se k celkovým personálním změnám na ministerstvu zemědělství. Pro veřejnost, i tu (bohužel) novinářskou, jsou totiž zdánlivě neviditelné, a tak si zatím nikdo nevšiml, jak a s jakou intenzitou probíhají. Media v současné době řeší kauzu náměstka ministra vnitra Zdeňka Zajíčka, kterému ministr Martin Pecina „pouze“ změnil kompetence. To je ovšem proti personálním změnám na ministerstvu zemědělství opravdu slabý odvar. Je tedy na čase tyto změny sumarizovat. Zde je abecední seznam dosud odvolaných úředníků a těch, kteří z vlastní vůle vzhledem k prováděným přesunům rezignovali:

Petra Bláhová, vedoucí samostatného oddělení veřejných zakázek (odvolána, následně vzato odvolání zpět z důvodu zdravotní neschopnosti)

Ivo Hlaváč, první náměstek ministra zemědělství – rezignoval sám

Jakub Hodinář, tajemník ministra – rezignoval sám

Miroslava Debnárová, parlamentní agenda

Jan Dejl, ředitel odboru předsednictví

Jiří Dolejš, zástupce bezpečnostního odboru

Miroslav Duda, ředitel Povodí Moravy

Tomáš Dzik, správní ředitel Lesů České republiky

Pavel Filípek, ředitel odboru informatiky

Ilona Chalupská, ředitelka odboru komunikace

Ivana Jirásková, vrchní ředitelka sekce ministra

Libor Kudláček, poradce ministra

Petr Kušnierz, náměstek ministra pro ekonomiku

Marcela Nachtmannová, ředitelka vnitřního auditu

Stanislav Němec, předseda antibyrokratické komise – rezignoval sám

Jaroslav Pelhřimovský, zástupce ředitele odboru informačních technologií

Jan Pešout, poradce ministra

Martin Plášil, poradce ministra

Jan Rouček, ředitel kabinetu

Hana Smetanová, kabinet ministra (aktuálně ve výpovědi)

Josef Stehlík, poradce ministra

Jaroslav Vítek, vrchní ředitel Ústředního pozemkového úřadu

Vladimír Vojtíšek, ředitel vnitřní správy

Ivo Vrzal, ředitel Státní rostlinolékařské správy ČR

Vilém Žák, poradce ministra

Samozřejmě je třeba podotknout, že k výrazným personálním změnám přistoupilo po nástupu do funkce i minulé vedení ministerstva zemědělství s Petrem Gandalovičem. Také je vhodné poznamenat, že řada tehdejších personálních změn se opravdu nepovedla a současný postup ministerstva spíše než ve stylu „oko za oko, zub za zub“ připomínající lynčování politických protivníků (většina odvolávaných jsou příznivci ODS, proč to nepřiznat) je v některých případech i pochopitelný. Že by ale všichni výše jmenovaní odvolaní úředníci činili samá manažerská pochybení v době, kdy současné vedení ministerstva kudy chodí, tudy hovoří o tom, jak se ČR povedlo v oblasti zemědělství zvládnout předsednictví EU, se nechce věřit. Jestli jsou někde skutečná a velmi viditelná manažerská pochybení, tak je to vedení státního podniku Lesy České republiky (LČR) a neprůhledné a pro stát nevýhodné prodeje státního majetku. To ale naopak ve funkcích zůstává a naopak před několika dny odvolalo sedm (s již dřívější výměnou fakticky osm) z 13 krajských ředitelů LČR.

Mezi současnými personálními rošádami na ministerstvu zemědělství a rošádami po nástupu předchozího vedení je nicméně vhodné vnímat některé zásadní rozdíly. Jednak byly tehdejší změny činěny vládou vzešlou z legálních voleb a ne vládou a úředníky s omezeným dočasným mandátem. Jednak změny probíhaly dva a půl roku, zatímco výše zmíněný výčet změn je dílem pěti měsíců. A především – jako podklad pro odvolání nesloužily udavačské metody.

Petr Havel