Žádné stopy GM kukuřice v mase divoce žijících zvířat

Molekulární biologové z Technické univerzity v Mnichově (TUM) vydali dobrozdání, které vyvrací poplašné zprávy: Stopy geneticky modifikované kukuřice nebyly prokázány ani v mase daňků (Dama dama) a divokých prasat (Sus strofa), ani se GM kukuřice nerozšiřovala dál prostřednictvím výkalů divoce žijících zvířat. Experti z výzkumného centra ve Weihestephanu vypracovali celou řadu experimentů a následně analyzovali vzorky vnitřních orgánů pomocí moderních mikrobiologických metod stejně jako exkrementy zvířat na přítomnost kukuřičných zrn schopných vyklíčit po průchodu trávicím traktem divokých zvířat.

V době, kdy na celém světě výrazně narůstá celková výměra osevní plochy GM kukuřice, diskutují biologové o zásadní otázce: Co se stane, když se divoká prasata dostanou na pole s transgenní kukuřicí nebo když budou daňci v zimním období krmeni GM kukuřicí? Molekulární biologové z TUM nyní mohou na tuto otázku odpovědět.

Na požádání Spolkového úřadu pro ochranu přírody se začali vědci z TU v Mnichově zabývat detailní šetřením, jak daňci a divoká prasata metabolizují GM kukuřici a zda je možné aby se prostřednictvím jejich exkrementů rozptýlilo po krajině transgenní osivo schopné vyklíčit. Vědec profesor Heinrich H. D. Meyer s kolektivem spolupracovníků z katedry fyziologie zkrmoval volně žijícím samcům daňka a ustájeným divokým prasatům po dobu několika týdnů GM kukuřičnou řezanku a kukuřičné zrno. Kontrolní skupině zvířat byla zkrmována konvenční kukuřice. Vědci sbírali exkrementy zvířat z obou skupin a následně analyzovali přítomnost zrn schopných vyklíčit.

Po ukončení experimentu fyziologové TUM u všech divoce žijících zvířat odebrali vzorky trávicího traktu, vnitřních orgánů, krve a také svaloviny a dalších tkání. Poté pomocí imunologických metod a polymerázové řetězové reakce analyzovali přítomnost transgenních komponent. Ty byla nalezeny pouze v trávicím traktu divokých prasat: Zde byl prokázán výskyt malých úlomků genů injikovaných do GM kukuřice. Mimo střevní trakt nenašli vědci žádné stopy ani v tkáních daňků, ani divokých prasat. Nikdo proto nemusí mít obavy z konzumace pokrmů z masa divoce žijících zvířat: „Maso zkoumaných zvířat bylo v každém případě prosté transgenních komponent“, uvedl profesor Meyer.

Ekologicky hospodařící zemědělci a ochránci přírody se spíše znepokojovali možností nekontrolovatelného šíření GM kukuřice prostřednictvím exkrementů divoce žijících zvířat. Ale i v tomto případě může profesor Meyer možné obavy rozptýlit. Jeho tým analyzoval exkrementy z hlediska přítomnosti kukuřičných zrn intaktních a schopných vyklíčit. Pouze mizivé množství zrn přežilo pasáž trávicím traktem: U divokých prasat vyšlo opět na světlo v nepoškozeném stavu 0,015 % konvenčních kukuřičných zrn a 0,009 % zrn transgenních. Jedna jediná rostlina kukuřice by mohla vyrůst za standardních laboratorních podmínek, jeden další klíček vykázal abnormální růst. Daňci na tom byli lépe, v jejich exkrementech se nenašlo ani jediné kukuřičné zrno schopné vyklíčit.

Trávicí proces ale nefunguje u všech osiv a u všech živočišných druhů stejně, jak mohli vědci prokázat. Všechny vyšetřované skupiny zvířat navíc krmili konvenční řepkou. Zatímco v exkrementech divokých prasat se nenašlo ani jediné intaktní řepkové zrnko, u daňků naproti tomu bylo schopno vyklíčit 13,6 % zrn. „To znamená, že je nezbytné u všech geneticky modifikovaných rostlin vypracovat individuální studie“, uvedl na závěr profesor Meyer.