Představitelé Zemědělského svazu ČR a Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – ASO ČR jednali s předsedou vlády ČR

Za posledních dvacet let se české zemědělství potýká s  neustálým poklesem. Vyjádřeno ve stálých cenách je na dvou třetinách tehdejší výroby, v zaměstnanosti dokonce na pouhé čtvrtině. Ztratili jsme svoji soběstačnost téměř ve všech zemědělských komoditách s výjimkou obilovin řepky a mléka. Narůstá záporné saldo v  zahraničním agrárním obchodě, stále více vyvážíme suroviny (2,5 mil. tun obilovin, 400 mil. kg mléka) a dovážíme stále více potravinářské výrobky (za 16 mld. Kč maso). Tento vývoj se výrazně zhoršil v  uplynulém roce, ve kterém se ceny zemědělských výrobců snížily o čtvrtinu. A zatímco v prosinci průmysl zaznamenal zotavení cen i produkce, v zemědělství krize dosud trvá.

Ačkoli se může podle výše plateb ze státního i evropského rozpočtu zdát, že českému zemědělství se po našem vstupu do Evropské unie daří lépe, skutečná čísla hovoří o něčem úplně jiném. Oproti roku 2003 se snížily stavy skotu o 110 tisíc, z toho dojnic o 66 tisíc. Prasat se chová o 1,4 milionu méně, z  toho prasnic o 141 tisíc méně. V  produkci vepřového masa jsme od vstupu do EU přestali být soběstační a v  případě mléka nás tato situace v  případě neřešení čeká také.

Právě kvůli řešení kritické situace v zemědělství se sešel předseda Zemědělského svazu (ZS ČR) Miroslav Jirovský a předseda zemědělských odborů (OSPZV – ASO) Bohumír Dufek s předsedou vlády Janem Fischerem a konstatovali, že krize v  zemědělství stále pokračuje. Pokles tržeb v  zemědělství dosáhl 20 miliard korun. Nejvíce, polovinou, se na snížení podílel propad cen obilí, následovaný snížením tržeb za mléko o šest miliard korun. Výsledkem vývoje za poslední rok je další snížení stavů dojnic o sedm procent a stavů prasnic o další čtvrtinu. Zemědělci navíc reagují na krizi snižováním počtu zaměstnanců a snižováním mezd. Počet zaměstnanců v  zemědělství se v  roce 2009 snížil o sedm procent (o 8 tisíc zaměstnanců) a pokračuje zvyšování rozdílu mezi průměrnou mzdou a mzdou v zemědělství, která je o více než pět tisíc korun nižší. Ekonomická krize se také promítla do hospodářského výsledku sektoru zemědělství. Dle šetření Zemědělského svazu ČR, bude ztráta v  zemědělství – 3 mld. Kč (cca 900 Kč/ha z.p.).

Vláda na sklonku minulého roku vyčlenila na národní doplňkové platby TOP UP jen 1,5 miliardy Kč oproti 7 mld. Kč vyjednaným v přístupové smlouvě a Poslanecká sněmovna následně při schvalování státního rozpočtu navýšila prostředky o další 1,5 miliardy korun. Celkem tedy je zajištěna v rámci přímých plateb z  rozpočtu EU a ČR výplata 212 EUR na hektar zemědělské půdy. Ovšem průměr ve starých zemích EU činí 323 EUR a je ještě navyšován o národní podpory dané silou státních rozpočtů a například úlevami na sociální a zdravotní fondy. Přitom podle přístupové smlouvy mohou platby TOP UP v tomto roce dosáhnout sedmi miliard korun, čímž platba na hektar by mohla dosáhnout částky 255 Euro.

Zemědělský svaz i Odborový svaz pracovníků zemědělství a výživy plně chápou obtížnou situaci státního rozpočtu. I proto nevznášejí další požadavky na jeho další prohlubování salda ani na přesuny mezi jednotlivými kapitolami rozpočtu. Ovšem v  rámci kapitoly zemědělství existují další možnosti na dorovnání národních doplňkových plateb. Například z aktivního rozpočtu pozemkového fondu ve výši 3,7 miliardy korun by mohly být přesunuty až dvě miliardy korun.Miliarda korun se může přesunout z  PGRLF a zcela jistě lze využít i úspory ve vlastní kapitole ministerstva. Vhledem k tomu, že před rokem bylo z rezervního fondu MZe přesunuto 13 mld. korun ke zmírnění deficitu státního rozpočtu, šlo by o fér řešení v obtížné situaci zemědělského podnikání vedoucí k udržení zaměstnanosti a zabrzdění poklesu výroby.

Dalším problémem, který trápí české, ale i evropské zemědělce, je nerovné postavení prvovýroby ve vztahu ke zpracovatelům a zvláště k  obchodním řetězcům. Zdaleka nejde o často prezentovaný problém našich zemědělců, jak se snaží vsugerovat někteří odborníci, ale o celoevropský problém. Podíl zemědělců v EU na konečné ceně se neustále snižuje. Za posledních deset let se snížil z  31 procenta na 24 procent. Přitom ale neexistuje přesná metodika sledování vývoje cen potravin od výrobce až po obchodníka. Zástupci zaměstnavatelů a odborů vyzvali premiéra, který ještě nedávno řídil ČSÚ, ke zprůhlednění stavu sledování cen výrobců, zpracovatelů a spotřebitelských cen tak, aby byly sledovány a statistickým úřadem měsíčně vyhodnocovány ceny u 40 druhů potravin.

Kromě toho se stupňuje tlak obchodních řetězců na cenu výrobků i za cenu snížení kvality a stability produkce. V  Evropě se připravují opatření, která by měla zabránit tomuto cenovému nátlaku, který v současnosti prohlubuje krizi v zemědělství. Podle ZS ČR a OSPZV-ASO by se měly důsledně kontrolovat obchodní řetězce ministerstvem financí a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, aby se zabránilo nakupování za podnákladové ceny a vyžadování pomocí různých poplatků.

Třetím okruhem jednání mezi Miroslavem Jirovským a Bohumírem Dufkem s Janem Fischerem byl další vývoj Společné zemědělské politiky EU po roce 2013. Postoj České republiky zatím vycházel z  preference snižování přímých plateb a odstranění ochranných opatření se zvýšenou podporou rozvoje venkova, ochrany životního prostředí, biodiverzity a bezpečnosti a kvality potravin.

Podle ZS ČR a OSPZV-ASO je žádoucí prosazovat, že základem prosperity evropského zemědělství musí být konkurenceschopná výroba, hlavně vůči rozvinutým zemím jako jsou Spojené státy, Austrálie, ale také Brazílie a Argentina. Zvýšené kvalitativní, bezpečnostní a environmentální požadavky musejí být odpovídající hodnotou zaplaceny formou přímých plateb ze společného rozpočtu.

Přímé platby by se měly vyplácet jen z prostředků EU a pouze aktivním zemědělcům bez vazby na historickou produkci či velikost farmy. Hlavní část by se vyplácela na obhospodařovanou zemědělskou půdu v  závislosti na zatížení půdy chovem hospodářských zvířat. Další část přímých plateb by se vyplácela podle počtu zaměstnanců. Cílem je podpořit živočišnou výrobu a svázáním s  počtem pracovníků zároveň podpořit zaměstnanost na venkově.

U národních plateb Zemědělský svaz navrhuje stanovit limity například procenticky k  přímým platbám. Přitom by se do národních podpor započítávaly i další platby státu za zemědělce, jako jsou například platby na sociální a zdravotní pojištění, které jsou v různých zemích EU používány ke zvýhodnění vlastních zemědělců a pokřivují tak konkurenční prostředí na společném trhu. Obdobně je to také se zdaňováním plateb zemědělců. Zatímco v  ČR jsou platby zdaňovány, některé země EU je do daňového základu nezahrnují. Tím jsou opět jejich farmáři zvýhodněni. Proto Zemědělský svaz a Odborový svaz pracovníků zemědělství zastávají názor, že by měl existovat stejný přístup v  rámci celé EU a platby by neměly dále být zahrnovány do daňového základu. Při poklesu rozpočtu kapitoly zemědělství unijního rozpočtu by se tak i posílila konkurenceschopnost zemědělských podniků.