Bude restituční rezerva?

Poté, co parlamentem neprošel návrh na prodloužení majetkového vyrovnání mezi někdejšími zemědělskými družstvy a oprávněnými osobami o pět let, udělala většina majitelů majetkových podílů nad svými neuspokojenými nároky doslova restituční tečku. Jenže - kolikrát již to ale bylo řečeno – ona stále definitivní není.

Nepromlčitelné majetkové nároky

Přestože se za téměř dvacet let nenašla v tomto smyslu doslova v poskomunistickém státu politická vůle zmírnit majetkové křivdy z poloviny minuilého století, tlačí ČR tento balvan i po takzvané restituční tečce před sebou i nadále. Přestože se drtivá většina dobře zaplacených právníků domnívá, že ona tečka již doopravdy nastala, a po celé polistopadové období se snažila svými výroky takového stavu dosáhnout, není tomu tak. Je přitom jasné, že pro původní stárnoucí držitele majetkových podílů mohou tato slova znít jako těšínská jablíčka, která nikdy neochutnají a tedy v jejich existenci ani nevěří. Ale není tomu tak. Poslední zbytky bojovníků za svůj majetek možná v loňském roce zaregistrovaly verdikt Ústavního soudu ČR (ÚS) z 28. července loňského roku, v němž dal ÚS za pravdu žalobci, který požadoval po povinné osobě rozdělení celé takzvané restituční rezervy. Vzhledem k tomu ale, že se tento verdikt obešel bez výraznější pozornosti médií a zejména proto, že se od té doby fakticky nic návazného nestalo, mohlo by se zdát, že jde čistě jen o formální rozhodnutí v jednotlivém případě, který jakoby nic neznamená. Jenže každé rozhodnutí ústavního soudu představuje precedent, kterým se má posuzování modelových problémů a kauz v následujících obdobných případech řídit obecně. V této souvislosti je proto také vhodné připomenout si další verdikty ÚS, sahající až do roku 1999, které konstatují, že majetek je nezcizitelný a lhůta k jeho vydání nepromlčitelná. Žádná restituční tečka tedy neexistuje, i kdyby si to mnoho lidí, povinných osob i jejich nástupců tisíckrát přálo.

Co rozhodl Ústavní soud

Neexistence politické a bohužel také mediální vůle seřadit dosavadní verdikty ÚS a vyvodit z nich nějaký závěr naoko vzbuzuje pocit, že v případě majetkových podílů, o nichž je tu řeč, je takzvaně „vymalováno“. Skutečnost, že se ale malovat teprve začne, vyplývá z daleka ne jediného konstatování naší nejvyšší právní autority. Takže ve stručnosti ta nejdůležitější z nich. Podle ÚS jsou majetkové podíly vlastnictvím oprávněné osoby, zatímco družstva jsou pouze jejich správci. To v praxi znamená, že družstva s tímto majetkem nesmí nakládat, a pokud se tak děje, jde o trestný čin. ÚS také již ve zmíněném roce 1999 konstatoval, že vlastnictví nelze promlčet. Vlastnictvím je přitom podle ÚS také majetkový podíl, ačkoli odpůrci majetkového vyrovnání tvrdí, že tento majetkový podíl je pohledávkou. Tvrdit to samozřejmě mohou, ale není to pravda, neboť názor Ústavního soudu má prostě vyšší právní váhu. A to je na celé věci klíčové. Zmiňovaný verdikt ÚS z loňského roku navíc jednoznačně potvrdil, že restituční rezerva, která nebyla mezi držitele majetkovýchj podílů dosud rozdělena nebo nebyla rozdělena vůbec, musí být oprávněným osobám poskytnuta v plné výši, na kterou měly nárok. To mimo jiné znamená, že o svůj majetek nemusí přijít ani ti, kteří byli uspokojeni jen částečně. Respektive, v řadě případů nemusí o tento majetek přijít jejich oprávnění dědici. Proto je velmi důležité, aby se v dědickém řízení při převodech vlastnictví majetkových podílů na tento majetek nezapomínalo. A to je vlastně základní poslání tohoto článku.

Návazné kroky

Samozřejmě je velice nešťastné pro celý venkov a nejen pro něj (řada držitelů majetkových podílů už dávno žije ve městech), že martýrium majetkového vyrovnání není a z výše zmiňovaných důvodů nemůže být u konce, a že se tyto problémy potáhnou celou naší společností dál zřejmě ještě celou řadu let. Jenže člověk, ani stát, ani jakákoli společnost před vlastní historií a svědomím neunikne. A je tedy jen otázkou času, kdy se s tímto dědictvím vyrovnáme. Pokusem o to – a to jsou ony navazující kroky a světlo na konci tunelu pro řadu poškozených lidí a také celkem neznámá informace, je v současné době vznikající návrh zákona, který má majetkové vyrovnání týkající se majetkových podílů a tedy rozdělení restituční rezervy řešit. Zákon připravuje skupina poslanců z řad občanských demokratů a jedinou otázkou v současné době je, kdy bude takový návrh předložen. Je totiž zřejmé, že zákon by vytvářel možná nemalé nároky na státní rozpočet, což je v současném období vysokého rozpočtového schodku docela problém. Postupně se ozdravující ekonomiky světa, Evropy a v určitém časovém odstupu i naší země ale dávají předpoklad, že zákon bude předložen ještě v tomto roce, dokonce možná ještě v tomto volebnmím období. Očekávat ale lze spíše první variantu, tedy představení příslušného návrhu letos na podzim, a to bez ohledu na to, jaký bude předchozí volební výsledek. Na rozdíl od dosavadních pokusů o novelizace zákonů, jejich úpravy či nové právní normy ne zcela sladěné se souvisejícími předpisy by v tomto případě mělo jít o právně velmi fundovaný dokument. A na rozdíl od dosavadních pokusů se lze při stanovení zásad majetkového vyrovnání opřít o rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Základním principem má být přitom povinnost majetkového vyrovnání plněná povinnými osobami či jejich nástupci po dobu tří let. Pokud by přitom povinná osoba neexistovala nebo neměla žádný majetek (podotýkám, že půjde i o majetek, který přešel do nástupnických subjektů, takže nemá smysl provádět kromě druhé také třetí, čtvrté či desáté transformace na další podniky), bude oprávněným osobám vyplácet majetkové popdíly stát prostřednictvím Pozemkového fondu ČR (PF), a to také po dobu tří let. Zároveň bude PF vymáhat nevydaný majetek po povinných osobách, které se budou svým závazkům vyhýbat. Tolik princip, detaily nemá smysl rozebírat.

Závěrem

Vzhledem k nepřekročitelnosti verdiktů Ústavního soudu ČR (a také nepočetných, ale přece jen existujících judikátů, které jsou s verdiktem ÚS v souladu) je tedy dokončení restitucí, jak se také tento proces ne zcela přesně nazývá, stále otevřenou otázkou. Podobně, jako musely tradiční české šlechtické rody čekat více než 40 let, než se domohly alespoň části komunisty zabaveného majetku, to vlastně zcela logicky musí dopadnout i s majetkem z restituční rezervy. Jistě se jej mnozí nedočkají, řada občanů o něj ani aktivně nebojovala, mnozí to považují za vyřízenou věc. Ať se to komu líbí nebo ne, tuto věc vyřídí teprve budoucnost. Čím později, tím hůř pro právo v této zemi.

Petr Havel