Politické strany a venkov

Vytvořit skutečně reálný, na logických základech a racionálních předpokladech postavený program pro venkovský prostor je jedním z mála opravdu funkčních testů politických reprezentací. Na rozdíl od jiných témat není totiž možné při koncepci rozvoje zemědělství a podnikání na venkově vystačit s obecnými, více či méně populistickými frázemi, protože je nelze rozpustit v anonymitě městského davu. Kvalita a filosofie programů hlavních politických stran kandidujících v nastávajících volbách v oblasti venkova je proto důležitým vodítkem pro porovnání kvality programů jako celku.

V tomto smyslu je téměř trestuhodná dosavadní minimální prezentace programu ODS, neboť, jakokoli se to může někomu zdát překvapivé, nabízí venkovu nejucelenější představu o nástrojích, které mohou současnou situaci jeho obyvatel a občanů pracujících v zemědělství významně zlepšit. Podnikání ve venkovském prostoru totiž ODS jako jediná ze všech stran staví především na podpoře aktivních lidí a na zodpovědnosti v podnikání i ve vztahu k přírodě na základě vlastnictví majetku. To je přitom alfou a omegou skutečné prosperity (nejen) venkova a ochrany přírody, kterou nemohou vyrovnat sebevyšší, zejména plošné dotace. ODS jako jediná vidí venkov jako celek, který dlouhodobě nemůže stát pouze na zemědělství, a vnímá potenciál rozvoje služeb, turismu, ale i společenských aktivit včetně příležitostí a výzev souvisejících s potřebou zlepšit stav naší krajiny. Jedině takový koncept přitom může zabezpečit na venkově růst zaměstnanosti a plnohodnotný život jeho obyvatel. Tento pohled přitom v programech všech ostatních rozhodujících politických stran chybí.

Poměrně propracovanou má svou politiku venkova a zemědělství ČSSD. V řadě bodů, jako je podpora zaměstnanosti, podpora mladých, tradic či potřeba protipovodňových opatření se oproti ODS principielně neliší. V mnoha podstatných bodech ale ano, především v pojetí takzvané potravinové bezpečnosti na bázi objemu zemědělské produkce. Skutečností ale je, že pod potravinovou bezpečností je především nutné vnímat zachování produkčního potenciálu krajiny, ne množství vyráběných potravin. ČSSD také příliš sází na zemědělství jako na výrobce obnovitelných zdrojů energie, což je sice ještě módní trend, ale s již stále více se projevujícími riziky. Nejde již jen o oprávněnou kritiku a žádoucí útlum fotovoltaiky či větrné energetiky a větrníky v krajině. Stále více se stává předmětem kritiky také výroba biopaliv ze zemědělských surovin, ale i další využití obnovitelných zdrojů energie, snad s výjimkou bioplynových stanic. Každopádně energetika není všespasitelná a bylo by vhodné to takhle vnímat. ČSSD také nezakrývá ambice regulovat podnikatelské prostředí, například v maloobchodu. Tedy tam, kde se přes veškerou kritiku prodá nejvíce výrobků ze zemědělských surovin. To program TOP-09 mluví v případě zemědělství o podpoře vytváření přidané hodnoty. Žádoucí trend, ČR je ze všech zemí EU v tvorbě přidané hodnoty předposlední, a proto jsou naši zemědělci tolik závislí na dotacích. Jinak se ale TOP-09 soustředí především na reformu v lesnictví, a to na větší ploše, než zaujímá téma celého venkovského prostoru. Celková filosofie změn navrhovaných v lesnictví je u TOP-09 spíše sympatická, program pro venkov je tím ale velmi nevyvážený.

Program Věcí Veřejných trpí podle všeho naprostou nezkušeností s venkovským prostorem, což je vidět na frázích přejímaných patrně z tisku, které obsahují „boj za stejné podmínky zemědělců,“ „snížení závislosti zemědělců na maloobchodu, “ nebo apel na EU na „kontroly kvality potravin“. Tyto obecné fráze nejsou nijak dál rozvedeny, nehledě na to, že problematika schovaná pod uvedenými frázemi není ani náhodou tak jednoznačná, jak to z příslušných sloganů vyplývá. Na druhou stranu mluví tato strana o pozemkovém vyrovnání či o snižování byrokracie, což je jistě žádoucí. Program KSČM se drží osvědčeného hesla růstu zemědělské výroby, navíc s hlavní prioritou produkce mléka, což je sice klíčová komodita, ale ve světle celosvětového vývoje nelze v tuzemsku očekávat expanzi její produkce. Také myslivost by komunisté rádi udrželi v současné podobě, jako aktivitu ochrany přírody. Snaha o zvýšení výroby se má také týkat obnovitelných zdrojů energie. Komunisté deklarují zvýšenou ochranu půdního fondu i ochranu krajiny – nehovoří ale o pozemkových úpravách. Oficiální volební program Strany práv občanů – Zemanovci si kupodivu tématu zemědělství a venkova vůbec nevšímá, přestože odborným garantem v této oblasti je bývalý ministr zemědělství za ČSSD Jan Fencl. Z Fenclových slov v rámci kulatého stolu Zemědělce nicméně vyplývá, že exministr drží stále linii podpory zemědělské výroby podobně jako v barvách ČSSD. Každopádně je politika SPOZ pro zemědělství a venkov díky Fenclovi a jeho někdejšímu angažmá v pozici ministra nejpředvídatelnější, což je do jisté míry cenné a i pro SPOZ platí, že mělo být toto angažmá více promítnuto do obecného programu.

Petr Havel