Problémy potvrdil také ČSÚ

Ačkoli loňská analýza Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) hodnotící stav a konkurenceschopnost našeho zemědělství pět let po vstupu ČR do EU sklidila z řad Agrární komory ČR (AK) zdrcující kritiku, potvrdil nedávno řadu údajů z uvedené analýzy také Český statistický úřad (ČSÚ).

Srovnávání srovnatelného

ČSÚ se přitom snažil v dokumentu „Analýza zemědělství na základě souhrnného zemědělského účtu“ (je ke stažení na stránkách ČSÚ) porovnat srovnatelná data týkající se zejména ekonomických parametrů s adekvátními daty z jiných zemí počítaných podle jednotné metodiky. Statistický úřad se tak nezabýval na rozdíl od ÚZEI otázkou potravinové bezpečnosti, ale vývojem hodnoty zemědělské produkce, nákladovostí výroby, její rentabilitou či vytvářením přidané hodnoty. Analýza ČSÚ nemá hodnotící ambice a záměrně nekonstatuje závěry či možná řešení stavu. Jedno je ale jasné a potvrzuje to i šéf zemědělských statistik ČSÚ Jiří Hrbek: Při současných nízkých cenách placených zemědělcům v ČR a předpokládaném poklesu dotací na zemědělskou produkci z EU je tuzemské zemědělství v pásmu velkého ohrožení.

Z údajů statistického úřadu totiž mimo jiné vyplývá, že v ČR jsou v porovnání s EU o více než 30 procent vyšší náklady na jednotku výnosu. Díky nízké přidané hodnotě k zemědělské surovině jsou také zemědělci v ČR po Finsku nejvíce závislí na dotacích. Především díky dotacím přitom až do roku 2008 rostla v ČR hodnota zemědělské produkce a v uvedeném roce dosáhla 4,734 miliardy korun. V době vstupu do EU v roce 2004 byla přitom hodnota zemědělské produkce jen 3,629 miliardy korun. Stoupající objem zemědělské produkce u nás byl ale ještě v roce 2008 dán zejména vyššími cenami za zemědělské produkty. To se změnilo v loňském roce, ten ale v dokumentu ČSÚ chybí. Zejména ale proto, že v době vzniku analýzy nebyla ještě známa data z dalších zemí EU a nebylo tedy možné situaci v ČR a EU za rok 2009 plnohodnotně srovnávat.

Roste podíl jednodušší rostlinné výroby

V období od roku 2003 do roku 2008 přitom podle ČSÚ vzrostl podíl rostlinné produkce na celkové zemědělské produkci v ČR z 48,6 na 54,4 procenta. Ještě v roce 2003 ale tvořila živočišná produkce (zejména výroba mléka a masa) v českém zemědělství většinu, a to 51,4 procenta. V roce 2008 ale již klesl podíl živočišné produkce na 45,6 procenta. Nejvyšší podíl na zemědělské výrobě v ČR měla podle ČSÚ v roce 2008 produkce obilovin (22,69 procenta), technických plodin (mj. řepky) - (14,48 procenta), mléka (19,78 procenta) a prasat (10,56 procenta). Zejména produkce vepřového masa ale v ČR neustále klesá. Data týkající se hodnoty produkce jsou přitom součinem množství vyprodukované komodit za rok a průměrné roční ceny. Celkový růst produkce podle dat ČSÚ tedy nutně neznamená, že rostl objem zemědělské výroby. Vyššího výsledku lze dosáhnout totiž i při menším objemu výroby, který se ale prodá za vyšší ceny. V porovnání s vývojem v EU rostla ale mezi lety 2003 až 2008 celková produkce zemědělského odvětví v ČR výrazně více. Zatímco se ve starých členských zemí Unie zvýšila za toto období produkce odvětví o 7,7 procenta, v ČR to bylo o 61,5 procenta. Naproti tomu v Polsku se v tomto období zvýšila produkce odvětví o 86,5 procenta. Do produkce zemědělského odvětví se počítá hodnota zemědělské produkce a nezemědělských vedlejších činností. Součástí zemědělské produkce je podle ČSÚ také produkce zemědělských služeb, jako je například pronájem strojů.

Nutnost vyšších cen nebo lépe placených služeb

Z podkladů ČSÚ přitom vyplývá, že celkové zlepšení ekonomické situace tuzemského zemědělství je možné dosáhnout v zásadě dvěma způsoby. Prvním z nich je lepší zpeněžení zemědělských surovin. Vyšší ceny by přitom měli zemědělcům platit především ti, kteří od nich surovinu odebírají – tedy zpracovatelé, v praxi potravinářské podniky. Druhou cestou je, jak potvrzuje Hrbek, hledání dalších podnikatelských možností v oblastech, kde lze dosáhnout vyšších cen a vyšší efektivity podnikání. Jednou z cest je například energetika nebo výroba potravin samotnými zemědělci.

Deformace vycházející se struktury zemědělských podniků

Problémem při porovnávání některých ekonomických parametrů mezi ČR a většinou EU je nicméně odlišná struktura zemědělství oproti EU. V Evropě je totiž zemědělství postaveno na rodinných farmách, a tomu jsou také uzpůsobeny parametry, které se statisticky porovnávají. Zemědělství v EU je tak i statisticky založeno na neplacené pracovní síle příslušníků rodinných farem, což je oproti ČR v nákladech obrovská výhoda. V ČR naopak pracuje v zemědělství v porovnáním s EU mnoho zaměstnanců, kteří ale v průměru odpracují polovinu pracovní doby v porovnání farmáři z rodinných farem. Zaměstnanci velkých zemědělských podniků mají pracovní dobu podobnou jako v oblasti průmyslu. Na rodinných farmách se ale pracuje prakticky neustále, včetně víkendů.

Tato situace zakládá riziko dalšího odlivu zaměstnanců ze zemědělství. Tím by mimo jiné snížila nákladovost výroby a zlepšila ekonomika tuzemských podniků. Jenže ani propouštění patrně systémové problémy našeho zemědělství nevyřeší. A ani vyšší dotace. „Hlavní cestou pro zlepšení situace je v posílení výnosů, ne na straně dotací, ale ve výrobě takové zemědělské produkce, která bude více oceněna,“ uzavírá Hrbek.