Na pole se vrací meze. S obtížemi

Dalo by se to nazvat oprava krajiny zbídačené zcelováním půdy za komunismu. V České republice se naplno rozběhl proces takzvaných komplexních pozemkových úprav, při kterých se jednotlivé pozemkové úřady snaží vracet do krajiny remízky, polní cesty, meze či poldry. Zkrátka všechny důležité předěly polností, které krajině vzala kolektivizace zemědělství v půli minulého století a které jimají ochránit před erozí půdy a povodněmi.

Snaha úřadů ale v mnoha případech naráží na nedostatek státní a obecní půdy, na které se pásy zeleně přednostně umisťují. O půdu pak totiž musí žádat soukromé vlastníky, kteří jim často nevyhoví. „Soukromníci se k tomu staví tak, že řeknou tohle je moje, nechte to být a jděte někam jinam,“ popisuje častou odpověď zaměstnanec pozemkového úřadu na střední Moravě, který si nepřál být jmenován.

Tento problém připouští i zástupkyně vrchního ředitele Ústředního pozemkového úřadu Jana Pivcová. „Je to poměrně obtížné. Tam, kde se nám nedostává státní a obecní půdy, kterou bychom mohli pro krajinotvorné prvky vyčlenit, musíme jednat se soukromými vlastníky. V jednáních s nimi jsme vždy velmi opatrní, protože ochota z jejich strany není moc velká,“ říká Pivcová. Podle ní nesouhlas některých zemědělců nezhatí celou pozemkovou úpravu v daném území, ale většinou jen její část. „Nepovede se udělat všechny navržené úpravy,“ upřesňuje Pivcová.

Cena za pozemky se zdá zemědělcům nízká Stát má několik možností, jak od zemědělců potřebné proužky pozemků získat. Jejich parcely může jednak o nepatrné procento zmenšit, což samotnému farmáři nijak neuškodí a pozemkový úřad si tím udělá prostor pro polní cestu či mez. Druhou cestou je odkup potřebného pozemku za úřední cenu. S oběma úkony musí ale nejprve vlastník pozemku souhlasit, což se příliš často nestává. „Cena se jim zdá mnohdy malá. Já jim můžu nabídnout jen úřední cenu, což tady u nás dělá asi 3 koruny za metr,“ říká zdroj ze středomoravského pozemkového úřadu.

Ještě složitější je pro stát přesvědčit zemědělce, aby na svých polích například změnili směr řádkování či ho osadili jinou plodinou, která zabraňuje erozi půdy či případným záplavám. „Pozemkový úřad nemá žádnou právní sílu zemědělcům nařídit, aby tato opatření dodržovali. Naší povinností je majitele pozemků s těmito navrženými opatřeními seznámit. Je poté jen na nich, jestli se podle toho zařídí,“ říká Pivcová.

Komplexní pozemkové úpravy se rozběhly po dokončení všech restitucí. Do konce minulého roku proběhly už ve více než tisícovce katastrálních území o celkové výměře 441 tisíc hektarů, což odpovídá zhruba rozloze Pardubického kraje.

Nejčastěji se daří do krajiny vracet polní cesty či protipovodňová a protierozní opatření. Nové remízky pro zvěř se vysazují jen zřídkakdy. Většinou v obcích, kde sídlí silné myslivecké sdružení.