Biofarmaření je tvrdý byznys, ale funguje

"Rozhodně se vyplatí produkovat kvalitu místo kvantity," říká Petr Krogman, spolumajitel společnosti Biopark, která vládne nad českým biohovězím.

Petr Krogman, šéf Bioparku, začal s byznysem už na škole. "Šel jsem v osmnácti studovat do Prahy VŠE a domů už se nevrátil," říká Krogman, původem ze Znojma. Firmu s dalšími spolužáky založil ve třetím ročníku jako poradenskou společnost. "Dostali jsme se k zemědělství. Nakonec jsme se rozhodli, že rozjedeme byznys na principu rozumného zemědělského hospodaření. S bioprodukcí jsme začali kolem roku 1998," vysvětluje Krogman. Dnes je jedním z dvanácti společníků společnosti Spojené farmy - mateřské firmy Bioparku. Jejich padesátka farem hlavně z horských a podhorských oblastí, která zaměstnává dohromady přes čtyři stovky lidí, prakticky zcela ovládla trh s českým biohovězím masem. Kromě něj vyrábějí a prodávají ještě jehněčí, drůbež a biomléko. S obratem půl miliardy korun dokazují, že na udržitelném ekologickém zemědělském hospodářství se dá i vydělat.

Partnerský vztah s bankou

"Vše, co vyděláme, dáváme zpátky do firmy. Po pět letech každý rok opravujeme přes deset chlévů, dáváme do budov tak 50 milionů ročně. V tom nám pomáhá v průběhu let vybudovaný partnerský vztah s bankou. Ze začátku jsme totiž museli investovat do dobytka a strojů a od roku 2000 jsme nakupovali státní půdu, kterou tehdy stát rozprodával. Rekonstrukce jsme tak odložili a začali s nimi až v roce 2006," uvádí šéf Bioparku. Budov v libereckém příhraničí, kde se nachází většina Spojených farem, je ještě teď k mání dost. Spousta restituentů totiž farmy vzápětí opustila a dobytek rozprodala.

Od začátku se ekologičtí farmáři snažili budovat firmu jako sdružení. Farmy si například půjčují stroje a vybavení. Krogman argumentuje i požadavky odběratelů. Maloobchodní řetězce, kam Biopark především dodává, vyžadují větší množství, stálou kvalitu a hlavně kontinuitu dodávek. A to s jednou farmou se 60 kravami udělat nejde. Spojené farmy tak nyní těží z toho, že vlastní celou produkční vertikálu od telat přes výkrm až po jatka, zabalení a expedici. "Jsou to tak schopni distribuovat až do řetězců. Tam se v Česku nakoupí 80 procent biopotravin, včetně masa. A biohovězí se navíc nakupuje téměř výlučně v super- a hypermarketech," řekl HN Tomáš Václavík z agentury Green Marketing, která se zabývá analýzou trhu biopotravin.

Biohovězí je nyní "jen" o 60 procent dražší, protože náklady nejsou tak vysoké. Na druhou stranu u kuřecího masa se biokvalita promítá do ceny výrazněji. "Tam je to asi trojnásobek ceny běžného masa. Jenže krmivo, které musí být také bio, stojí dvakrát tolik a naše kuře se navíc chová dvaapůlkrát déle, takže také více prožere," vysvětluje Krogman. Ceny byly také jedním z důvodů, proč se farmáři z Bioparku rozhodli s kuřaty začít a od loňského roku je i dodávat do supermarketů. Dovozová kuřecí prsa v biokvalitě z Rakouska nebo Itálie totiž stála od šesti do devíti set za kilogram. Chlazená prsa z Bioparku přijdou na 360. I to je důvod, proč zahraniční konkurence z řetězců takřka zmizela. "Biomaso se do ČR téměř nedováží, možná s výjimkou salámů," popisuje situaci na trhu Václavík.

Krédo firmy je dělat kvalitu místo kvantity. "To je smysl ekologického zemědělství. Maso je čisté. Nebudu tvrdit, že chutná jinak a je desetkrát měkčí, i když ho děláme výhradně z masných plemen. Největší rozdíl je v tom, že nepěstujeme nic s pesticidy a do dobytka ani do kuřat nepřijdou antibiotika," říká Krogman. Podle něj je kvalita i klíčem, jak se domluvit s řetězci. "Ten, kdo soutěží v levných produktech, kde ho vyšoupnou Číňané, se musí bát. My ne. Dokážeme se s řetězci domluvit," dodává.

Biofarmaření je ale také tvrdý byznys. Hospodaření Bioparku je podle Krogmana založené na prémiovém systému. Dohoda mezi farmáři zakotvila systém, v němž se hlídají průměrné náklady na jeden kus dobytka. To je pak hladina pro příští rok. "Kdo náklady překročí, zaplatí to ze svého. Když ušetří, dostane prémii, bonus ke mzdě," popisuje Krogman. "Je to tvrdé, ale funguje to. Máme nižší náklady než ostatní. Třeba chlévy rekonstruujeme přes tvrdá výběrová řízení přibližně za čtyři miliony jeden. Znám mlékaře v nížině, kteří dali za chlév padesát milionů korun," dodává.

EU? Češi jsou horší

Stejně jako další farmáři i Spojené farmy pobírají dotace. Protože hospodaří ekologicky, dokonce i o něco vyšší než ostatní zemědělci. Na EU lidé v Bioparku nenadávají. Pověst jí podle nich často kazí české úřady. "Všude jinde je to nastavené tak, že regule Unie je třeba přežít. Tady je to tak, že je potřeba je do puntíku splnit, nebo dokonce překonat. Už jenom proto, aby kontrolní organizace ospravedlnily svou nezbytnost," říká Krogman.

Jako absurditu z poslední doby ukazuje nařízení staré tři měsíce, které přikazuje farmářům známkovat porody telat podle toho, jaký z nich mají pocit - jestli se tele narodilo pěkně nebo s potížemi. "Možná to má smysl pro plemenné chovy, aby se vědělo, že někteří býci 'dělají' užší telata, ale u nás všechna zvířata končí. Navíc se 95 procent telat narodí samo a často v noci. Tak jak máme porod zhodnotit?" rozohňuje se Krogman.

Ekologickému zemědělství se daří, ale stále se na spotřebě českého hovězího podílí bioprodukce jen třemi čtvrtinami procenta. A Češi nepatří mezi výrazné jedlíky hovězího masa - jeho spotřeba činí kolem devíti kilogramů na osobu a rok. Bio je především doménou Prahy. Dobře ale podle Krogmana "jede" i v severočeských průmyslových městech jako jsou Ústí nad Labem, Teplice a Liberec. Naopak příliš nezachutnalo spotřebitelům z Brna.

AUTOR: Ondřej Malý

AUTOR-WEB: www.ihned.cz