Obilná komora Evropy

Rusko je na nejlepší cestě opět se stát velkým světovým exportérem. Zemědělství získalo v posledním období strategický význam. Vláda chce zvýšit míru soběstačnosti ve výrobě obilovin a současně i export. Rozsáhlé subvence do zemědělství především ve formě programů na zlevnění úvěrů výrazně podporují investiční činnost. I přes hospodářskou krizi a dramatické sucho, které letos postihlo některé státy Ruské federace se tento vývoj nezastavil. Ještě v 90. letech minulého století muselo Rusko obilí dovážet z USA. Skutečnost, že v současné době Ruská federace dokáže vyprodukovat dostatek obilovin nejenom pro vlastní obyvatelstvo, ale dokonce ho i vyváží, odůvodnilo ministerstvo zemědělství USA následovně:

Pokles v odvětví živočišné výroby v 90. letech byl dramatický, tím výrazně poklesla poptávka po krmných obilovinách.

Díky cca 2000 ruských investorů, kteří nakoupili zemědělskou půdu v oblasti Černého moře došlo díky aplikaci moderních výrobních procesů k výraznému nárůstu výnosů obilovin.

V postsovětském období byly využity plochy ležící ladem, zejména v období vysokých cen obilovin (2006 až polovina roku 2008).

Ruská federace je územím s velmi odlišnými klimatickými podmínkami. V uplynulém roce byla ozimá pšenice oseta na ploše 7 až 11 mil. ha, průměrný výnos činil 2 až 3 t/ha. Na 14 až 15 mil. ha oseté jarní pšenice naproti tomu průměrný hektarový výnos dosáhl pouhých 1,3 až 1,6 t/ha. Podle odhadů USDA bylo na trzích zobchodováno pouze 35 až 45 % celkové produkce obilovin. Zbytek šel na zpracování a/nebo jako část platu zemědělským dělníkům a jako pachtovné.

Exportovat pšenici z Ruska se podařilo poprvé po desetiletích v roce 2002 a to v objemu 15,6 mil. t, čímž se zařadilo mezi velké exportéry. V sezóně 2008/09 byla překonána magická hranice 20 mil. t, pod kterou by se podle ministerstva zemědělství nemělo klesnout. V letošním roce však se díky zaschnutí obilovin na téměř 9 mil. ha tyto cíle nepodaří splnit.

Moskevská vláda má velké obavy z nedostatečného zásobování domácího trhu, protože to je jádrem její politiky. Pokud by došlo k poklesu produkce pod hladinu vlastní potřeby, představovalo by to velké riziko. Stoupající ceny chleba po špatné úrodě mohou ohrozit nejenom ekonomickou, ale i sociální a politickou stabilitu. Ministryně zemědělství Jelena Skrynnikovová odhadla domácí potřebu na 77 mil. tun obilovin. Situace je dobrá, protože je k dispozici díky dobrým sklizním v roce 2008 a 2009 ještě 24 mil. t obilovin, včetně krmných. Ve státních intervenčních skladech leží ještě 10 mil. t obilovin, z toho 3,5 mil. t krmných obilovin. Pouze 1 mil. t z toho by se chtěl stát zbavit prostřednictvím exportních subvencí.

Pro zemědělské podniky jsou tyto zásoby velkým břemenem, protože ceny obilí se již téměř 2 roky pohybovaly pod hodnotou 10 €/q. V Rusku se pěstuje pouze velmi málo jakostní pšenice, většinou se jedná o krmnou pšenici. K cenové mizérii nemálo přispěla také nedostatečná vyvinutá infrastruktura. Málo obilných skladů (všude se ale budují nové) a také zastaralá výroba krmných směsí zvyšují výrazně náklady na uskladnění. Přeprava ať už železniční nebo automobilová je drahá. V této souvislosti se také často hovoří o korupci.

Velké vzdálenosti v Rusku situaci ještě eskalují. Mnoho obilovin pochází ze Sibiře a z oblasti jižního Uralu. Protože ale téměř 80 % obilovin se exportuje z Novorosijska na pobřeží Černého moře, nemá vývoz sibiřského obilí vzhledem k nákladům na dopravu šanci dosáhnout zisku. Pokud by byl exportní terminál na Dálném východě, získalo by sibiřské obilí šanci uplatnit se na např. na asijských trzích. Podle odhadů by zde bylo možné zajistit odbyt pro 23 mil. t obilí.

Minimální státní regulace agrárních trhů je dalším brzdícím faktorem. Kromě intervencí neexistuje žádná možnost podpořit ceny a tím i likviditu zemědělských podniků. Intervenční ceny potravinářské pšenice kolísají v závislosti na kvalitě a regionu mezi 94 a 115 €/t. Nový systém, který by měl místo intervence obilnářským podnikům jako bezpečnostní pojistku poskytovat krátkodobé úvěry je sice v plánu, ale dosud nezačal fungovat.

USDA odhaduje, že se Rusko do roku 2019 stane největším světovým exportérem obilí. Jiné vycházejí z toho, že Rusko disponuje dostatkem ploch a vody a v průběhu krátké doby dokáže zvýšit produkci obilovin na 120 až 125 mil. tun a export zvýšit na 30 až 40 mil. tun. Dnešní podíl Ruska na globální produkci obilovin činí asi 5 %, zatímco podíl osevních ploch 14 %. Obrovské plochy půdy nejsou ještě v současné době využívány k pěstování obilovin. 23 mil. ha nevyužitých ploch se nachází v regionech s dostatečným úhrnem srážek. Žádná jiná země světa nedisponuje srovnatelnými zdroji.

Ruský svaz obilí, který provozuje sklady a rozvíjí export, vypracoval strategickou koncepci s několika odlišnými cíli. Chce maximálně využít přírodní potenciál země, zajistit uspokojení domácí poptávky po potravinářském a krmném obilí a upevnit pozici Ruska na světovém trhu.