Ovce pasou po úspěchu, míří do Evropy

Tradice chovu ovcí byla v České republice na několik desítek let takřka zlikvidována. Skopové a jehněčí se vytratilo z běžného jídelníčku a ovčí sýry byly pouze suvenýrem, který si turisté vozili z Beskyd nebo ze Slovenska.

Situace se však začíná obracet a ovce jsou nyní jediným chovným zvířetem, jehož počty se každoročně zvyšují.

Drobní chovatelé si je pořizují jako praktické a chutné sekačky na trávu. Do hor se vrátila velká několikasethlavá stáda a charakteristický zvuk zvonců.

Na kvalitě a pestrosti chovů mají velkou zásluhu chovatelé, kteří se zaměřují na jedno plemeno a udržování jeho kvalit. Asi jako u psů.

Ovci Romanovskou zachránili ve Vrdech

Zachránit se tak pro české pastviny podařilo například ovci Romanovskou. Impulz k jejímu zachování přitom vyšel z Vrdů na Kutnohorsku, od chovatele Jiřího Víznera.

Byl to právě on, kdo založil Klub chovatelů Romanovských ovcí a organizuje celostátní výstavu Romanovských ovcí v Horních Bučicích na Kutnohorsku. Její dvanáctý ročník se uskutečnil v areálu místního fotbalového hřiště.

„Klub jsme založili před dvanácti lety. Na našich výstavách si chovatelé mohou svá zvířata porovnat. Vidíme je vedle sebe a chovatel má objektivní měřítko,“ uvedl předseda a zakladatel klubu chovatelů Romanovských ovcí Jiří Vízner.

Letos se v Bučicích sešlo podle jeho slov asi čtrnáct chovatelů a kolem padesáti zvířat. Druhá klubová výstava se uskuteční v listopadu ve Stránčicích. K vidění tam budou hlavně berani.

Proč právě Romanovské ovce?

„Založením klubu jsme toto plemeno v Čechách zachránili. Měli jsme tady, když jsme začínali, čtyři chovné linie. Byli jsme tehdy pouze tři chovatelé, věděli jsme o sobě, komunikovali jsme, ale stejně nám jedna linie nakonec zmizela. Aby nám Romanovská ovce nakonec nevyhynula, tak jsme založili klub. Oslovili jsme chovatele a momentálně máme dvanáct chovných linií, členové klubu se o ty linie starají a mapují je,“ objasnil smysl existence klubu Jiří Vízner.

A chovatelům se nebývale daří. Dokládá to velký zájem o jejich ovce ze zahraničí.

„Konečně sklízíme plody své práce. Prodáváme do Holandska, do Belgie, do Chorvatska, nebo do Bosny. Teď vyjednáváme zakázku do Německa. Zájem je tak velký, že se nedá uspokojit,“ poznamenal k vývozu plemenných ovcí Romanovských zakladatel klubu.

Podle jeho slov ale panuje nebezpečí, že chovatelé podlehnou lákavým nabídkám a prodají i to nejlepší, co mají. To je v současnosti asi jediné velké riziko pro místní „ovčáky.“

České ovce míří na širé ruské stepi

Chovatelský sen se ale Jiřímu Víznerovi splnil až po příjezdu zájemců z Ruska. Romanovská ovce totiž pochází z oblasti Jaroslavce a právě tamní chovatelé se rozhodli oživit svá stáda kvalitní krví z České republiky.

„Byli tady a vybrali si k sobě do oblasti, kde to vzniklo, padesát jehnic a třicet beranů, aby oživili to svoje stádo. Jsem hrozně spokojený. To byl můj sen, když jsem zakládal chov, aby za deset, dvacet let, když přijede někdo z Ruska, že tady najde přesně ty „Romanovky,“ které tam původně byly. Sami nyní řekli, že jsme se neodlišili od původního plemena,“ poznamenal Jiří Vízner.

Sám vlastní jedenáct bahnic, ale chov provozuje pouze jako svůj velký koníček.

S trochou nadsázky lze říci, že právě ve Vrdech se díky němu začala psát novodobá historie čistokrevných Romanovských ovcí v České republice.

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info