Zákonem proti byrokracii

„Byrokracie rok poté“ byl pracovní název semináře Asociace soukromého zemědělství ČR, na kterém veřejnost dostala příležitost, v přítomnosti členů antibyrokratické komise Ministerstva zemědělství i zástupců dozorových institucí řízených Mze, zhodnotit loňské předsevzetí ministra Ivana Fuksy ke snížení byrokracie ve svém resortu. Tento seminář se konal v rámci programu letošní Země živitelky přesně rok poté, kdy tehdy novopečený ministr slíbil razantní boj s hydrou nanicovatých formulářů a s eurohujerským přístupem českých úředníků, kteří co do svých počtů možná už brzy začnou konkurovat aktivním zemědělcům…

Úvodem možná neuškodí krátce vzpomenout na lavírování předchozího ministra Jakuba Šebesty, který ABK sice formálně nezrušil, ale neměl vůli jako typický dlouholetý úředník očividný problém sedláků s byrokracií vůbec pochopit, natož pro něj něco udělat. Byl proto ztracen téměř rok času a už sotva kdo věřil tomu, v tomto směru šlo něco v dohledné době dělat. Loni na podzim Fuksou vyhlášená výzva k identifikaci zbytečného papírování a obnovený mandát ABK však přinesly poměrně zajímavou odezvu – během dvou tří měsíců se objevilo kolem tří stovek nových podnětů, které se svým obsahem dotýkají prakticky každé oblasti zemědělského podnikání oblasti a každé organizace státní správy v gesci Mze.

Budiž uvedeny za všechny alespoň dva příklady. Společným jmenovatelem asi nejčastějších výzev veřejnosti je uvolnění podmínek ke zpracování a prodeji vlastní živočišné produkce. Výrazným úspěchem uplynulého období se bezesporu stal návrh novely veterinárního zákona, který (pokud opakované projednávání ve sněmovně bude úspěšné) má umožnit to, že vlastní kvalitní hovězí vychované s maximální péčí ve vlastní stáji si sedlák pro vlastní potřebu bude moci porazit a zkonzumovat (psaní těchto řádek se autorovi jeví poněkud absurdní, neboť jde o zcela normální záležitost, běžnou kdekoli ve světě a za normálních okolností by ani nestálo za to se o ní v tomto kontextu zmiňovat. Tento záměr je však u nás doprovázen silným odporem velkých zpracovatelů a výrobců, kteří ve vlastních obchodních zájmech straší veřejnost z nedostatku hygienického zázemí či všelijakého týrání zvířat, takže touto optikou je možné tuto úpravu považovat za úspěch).

Druhá oblast se týkala administrace projektových dotací, ve které došlo k řadě změn od způsobu podávání žádostí, přes prosazení myšlenky klientského přístupu k žadatelům až po závazná stanoviska k výběrovým řízením. Desítky či možná stovky došlých stížností na příliš formální postup SZIFu či Mze a na absenci regulérního odvolacího prostředku při problémech s proplacením dotací z Programu rozvoje venkova v této oblasti jasně ukázaly na potřebu řešit tento problém komplexně. Po roce úsilí, který vyvíjela ABK vznikla tzv. přezkumná komise PRV, která, složená ze zástupců MZe, SZIF a ABK, nyní dává šanci (a první dvě zasedání této komise to již potvrdily) k jakémusi novému projednání a eventuálnímu návratu konkrétních případů zpět do administrace. Tento pracně vybojovaný nástroj však rozhodně nesmí sloužit podvodníkům nebo lemplům, kteří zanedbali své povinnosti. Musí sloužit jako rozumné kolektivní posouzení případů, které, lapidárně řečeno, přinese život, a které žádná dotační pravidla nikdy předvídat nemohou a koneckonců měl by být také efektivní obranou proti chybám úředníků. Jsem přesvědčen, že výsledky takových jednání jistě také neskončí s vyřešeným případem, ale budou moci být vodítky k následné modifikaci zavedených postupů či náhledů na situaci žadatele.

Nikoli na okraj je však třeba zmínit také další dva momenty činnosti ABK – tím je schopnost a výsledky týmové spolupráce většiny zemědělských nevládních organizací. Druhým postřehem je, že díky platformě poradního orgánu ministra, kterým ABK je, dochází k pravidelné výměně informací mezi zemědělci a úředníky, jejichž závěry a návrhy nyní již pravidelně odcházejí do porady ministra, což zcela jistě dnes oceňují „obě strany“ těchto jednání.

Účelem tohoto článku ovšem rozhodně není celkový stav byrokracie na českých polích a mezích nikterak lakovat. Pohledem hospodařícího zemědělce, který by měl mít čas v prvé řadě hospodařit a na kterého zatím doléhají tisíce povinností z domácí či evropské legislativy, které není možné v lidských silách vůbec přečíst, ba dokonce snad splnit, je tohle všechno totiž stále žalostně málo. Bohužel po několika letech působení ABK se na druhou stranu potvrzuje, že jinak důležité připomínkování nových legislativních návrhů a řešení zcela konkrétních podnětů, je potřebné, ale zároveň vpravdě sisyfovské snažení. Pokud je to ještě limitováno případnou nepřízní ministra, výsledný efekt se pohybuje možná jen v jednotkách procent. Snaha o snižování byrokracie se při vědomí přesně opačné každodenní reality stalo otřesným klišé, zaplňujícím nanejvýš volební letáky či vládní prohlášení, přičemž ani jednomu v podstatě už nikdo nevěří.

Proto je asi nejvyšší čas v tomto směru zařadit druhý rychlostní stupeň a najít další způsob v potírání alespoň té „zemědělské“ byrokracie. Tím by třeba mohlo být vytvoření a prosazení zákona o snižování administrativní zátěže v zemědělství a potravinářství. Tato myšlenka, která se v posledních měsících na ABK objevila, by mohla být prakticky reprezentována jakousi sběrnou novelou zákonů, ve kterých již byla identifikována nějaká zbytečnost nebo nějakou protichůdnost, kterou v provozu stejně splnit nelze. V portfoliu podnětů předaných ABK se nyní objevuje zhruba kolem pěti zákonů, které by tuto cílenou úpravu potřebovaly jako sůl. Všimněme si třeba, jak rychle jsme si již zvykli na to, že jakmile se v kterékoli oblasti objeví nový evropský legislativní pšouk, musí se rozjet proces takzvané transpozice evropského práva do českého. Že jde celkem pravidelně o další ještě nesmyslnější podmínky, zákazy a požadavky je nám už skoro jedno, natož abychom se dokonce ptali, čemu dobrému ten nový formulář vlastně slouží, hlavně, když za něj přijde nějaká ta dotace.

Proč by se tedy nemohla na ministerstvech dít také automatická novelizace v případě, že se najde zbytečná povinnost či papírování? Pokud se bude čekat na novelu, až to bude „z jiných“ důvodů potřebné, nikdy boj s byrokracií nevyhrajeme. Prioritu by měl mít obyčejný selský rozum a ne ona nezbytná „transpozice“. Jestliže tedy programy sněmovních schůzí pravidelně bobtnají bůhvíkolikátými novelami daňových zákonů nebo návrhy na úpravu platů představitelů státní moci, zcela jistě by se na pořad těchto jednání vešel zákon o snižování byrokracie, který by mohl mít za cíl nikoli jen odstranění nějakého konkrétního zbytečného papíru a často nemalou úsporu státních prostředků, ale také třeba zvýšení svobody podnikání, o které všichni mluví, ale nikdo už ani neví, co to je. Tento model by mohl zároveň posloužit jako příklad pro další resorty, aby sami začaly vyhledávat a likvidovat své byrokratické kostlivce ve skříni. Pokud mají státní činitelé ještě zájem na samostatném rozhodování občanů a aspoň trochu věří v jejich vlastní odpovědnost, měli by problém přebujelé byrokracie opravdu brát vážně a třeba odtud s ním skutečně začít…

Doufejme, že ministr tento návrh důkladně zváží a vezme za svůj. Mezitím můžeme za ASZ slíbit, že rozhodně v tomto boji nepolevíme a také letos dáme příležitost, aby selská veřejnost mohla na konkrétních příkladech z praxe rozhodnout, kterýžto úřad bude nositelem ceny Byrokrat roku 2011.

Ing. Jaroslav Šebek, tajemník ASZ ČR