Udrží v krajině rovnováhu

Je zvláštní, jak jsou někteří agrární činovníci myšlenkově méně obratní a jak vytrvale vypouští laciné demagogie a odborně zcela zkreslené názory. Řeč je o bioplynových stanicích a vytrvalých útocích skupiny zemědělců proti nim.

Té skupiny, jejíž hlavní starostí je lobbovat za co největší dotace a nestarat se o výrobu, zaměstnanost a investice. Zkusme tedy tuto problematiku ještě jednou, podrobněji a objektivně představit. Nejde totiž jenom o majitele asi dvou stovek běžících bioplynových stanic, ani o dalších zhruba pětadvacet, které vzejdou z 13. kola Programu rozvoje venkova. Jde o problém zcela zásadní, který se týká všech zemědělců.

Nejdříve si připomeňme, že se Česká republika zavázala, že bude mít v roce 2020 třináct procent z veškerých energií z obnovitelných zdrojů (dále OZE). Tak se zavázaly všechny členské země Evropské unie, přičemž nižší závazek než Česká republika má pouze Malta a Lucembursko. Rakousko má například 34 % a Dánsko 30 %. Za nedodržení závazku hrozí sankce a je málo pravděpodobné, že by kvalifikovaná většina Rady Evropské unie závazky změnila pod 13 %. Jde tedy o to naplnit tento závazek racionálně a co nejlevněji.

Právě bioplynové stanice mohou významně napomoci naplnit tento cíl v porovnání s ostatními zdroji OZE velmi levně. Na rozdíl od slunečních, větrných a vodních elektráren nevyrábějí pouze elektrickou energii, která je dotovaná spotřebiteli energie zeleným bonusem, ale i teplo, které je také započítáno do plnění závazku, a to již dotované není. Podmínka využití tepla je nově zapracovaná v cenovém rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) na rok 2012. Při průměrném využití tepla na úrovni 50 % je současný náklad na 1 kWh z OZE u bioplynových stanic jenom 2 Kč/kWh. Tedy je šestkrát levnější, než je podpora u slunečních elektráren spuštěných do roku 2010, a dokonce levnější než preferované malé vodní elektrárny.

Změna výrobního zaměření v krajině je nutná

Dále si musíme připomenout, jak vypadá na rozsáhlých územích naše krajina. V nížinách to jsou časté monokultury obilí, které nemá využití v živočišné produkci. V podhorách to jsou trvalé travní porosty, z nichž značná část končí v tom lepším případě v mulči. Z letošní úrody bude třeba vyvézt 3,2 milionu tun obilí. Před vstupem do EU se toto číslo pohybovalo kolem jednoho milionu tun. Z krajiny zmizelo od doby transformace z orné půdy 550 tisíc hektarů zelených pícnin. Je těžce narušena rovnováha, která se vytvářela a udržovala po staletí. Byla nastolena iluze, že se vše napraví administrativními opatřeními typu GAEC 2 od zeleného stolu.

Náprava je nutná, ale je možná jenom změnou výrobního zaměření krajiny, tedy návratem zelených ploch a jejich hospodárným využitím. Možnosti, jak toho dosáhnout, jsou dvě. Vrátit stavy dobytka nebo najít nové využití půdy, ze které jsme byli vytlačeni z potravinové produkce. První možnost už není pravděpodobná a dokonce ani možná. Druhá možnost je produkce zelené hmoty pro výrobu obnovitelných zdrojů energie. Jednou ze smysluplných cest jsou bioplynové stanice, jejichž režim bude nastaven tak, že část jejich „potravy“ budou pícniny z orné půdy. Není to nic složitého a nepochopitelného a v této době jednáme s ERÚ o podpoře tohoto směru využití OZE. Poukázat je třeba zároveň na to, že startem „bioplynky“ dochází ve firmě ke snížení sklizně slámy, která se nesklízí, drtí, zapraví do půdy a stává se mimo jiné významným protierozním faktorem.

Udržet živočišnou produkci a zaměstnanost na venkově

Třetím úhlem pohledu je udržení živočišné produkce a zaměstnanosti na venkově. Souhlasím, že vlastní bioplynová stanice nezaměstnává mnoho lidí, ale její přínos na zaměstnanost je ve dvou navazujících výrobách. Výstavbou bioplynové stanice vlivem synergických efektů dochází k udržení živočišné výroby, kde je významná část zaměstnanosti v zemědělství, ale i subdodavatelů a odběratelů. Podmínka návaznosti na živočišnou výrobu byla zakotvena právě ve 13. kole Programu rozvoje venkova, kde je kritériem přijatelnosti minimálně 30 % substrátů z živočišné výroby. Vítáme, že tato podmínka je nově zakotvená v novém zákoně na podporu OZE pro všechny bioplynové stanice (BPS). Takže BPS mají přímou zásluhu o udržení živočišné výroby a zaměstnanosti. Další pracovní místa vytváří využitím tepla, kde vznikají různorodé podnikatelské záměry s nemalým počtem zaměstnanců. Nehledě na to, že teplo je produkt, který je zajímavý i pro infrastrukturu venkova a vytváří tak široké pole spolupráce s obcemi. To je také důvod, proč představitelé Spolku pro obnovu venkova a republikové sítě Místních akčních skupin proti zastavení administrace BPS z 13. kola Programu rozvoje venkova protestovali a aktivně podpořili aktivity Agrární komory ČR směřující k jejímu obnovení.

Kritikům chybí elementární odbornost

Při debatě o problematice BPS je důležité mít alespoň elementární odbornost. Názor, že BPS mají negativní dopad na životní prostředí jeho autora zcela diskvalifikuje. Vždyť právě výstavbou bioplynové stanice se efektivně zajistí skladování hnoje a kejdy podle všech pravidel minimálně na šest měsíců. Tím, že materiál projde bioplynovou stanicí se naopak prokazatelně snižují emise čpavku do ovzduší a riziko kontaminace spodních vod. Na to existují jasné výsledky výzkumných úkolů a rozborů, dokonce tyto argumenty berou krajská pracoviště životního prostředí při procesu EIA a stavebního povolení. Vytrhnout z kontextu jednu větu, že je špatně využitelný dusík ze separátu digestátu je neodborné, neboť hlavní zdroj využitelného dusíku z digestátu bioplynových stanic není v pevné části separátu, ale ve druhé složce fugátu, který velmi pozitivně ovlivňuje výsledky rostlinné výroby.

Mimo jakoukoli diskusi je využívání tepla z BPS k topení a ohřevu vody. Všude na vesnicích bývají zemědělské firmy díky topení největším lokálním znečišťovatelem ovzduší v zimních měsících. Topení plynem z BPS je ekologicky čisté a dramaticky zlepšuje lokální ovzduší, což je možné ocenit zejména v současném období časté inverze.

Naděje, že zmizí souvislé monokultury obilí

Co dodat závěrem?. Bioplynové stanice jsou jednou z nadějí, že z krajiny zmizí souvislé monokultury obilí nebo budou alespoň narušeny a bez užitku mulčované trvalé travní porosty. Jsou nadějí a také zárukou, že Národní akční plán obnovitelných zdrojů energie do roku 2020 bude splněn. K tomu je třeba zpřesnit koncepci podpor budoucích BPS. Je také třeba dát příležitost menším farmám a po vzoru Rakouska a Německa najít efektivní způsob podpory výstavby menších stanic, které by si mohli dovolit menší farmáři. Německo má dnes v provozu už téměř 6000 bioplynových stanic.

Možná by si předseda Svazu marginálních oblastí, na jehož nedávný článek nyní reaguji, mohl propočítat, kolik by srovnatelně k výměře obdělávané půdy mělo být těchto stanic u nás. Došel by k číslu vyššímu o několik řádů proti současné skutečnosti u nás.

Jan Veleba, prezident Agrární komory ČR